Kdo je statutárním orgánem
Nejprve si vysvětlíme pojem statutární orgán. Obchodní zákoník
stanoví, že právnická osoba jedná prostřednictvím statutárního
orgánu, obecné vymezení pojmu však neupravuje. Toto vymezení
nalezneme v ustanovení občanského zákoníku, které pojednává o
statutárním orgánu jako o tom, kdo je oprávněn činit právní
úkony právnické osoby neomezeně ve všech věcech na základě
smlouvy o zřízení právnické osoby, zakládací listiny nebo
zákona. Omezit jednatelské oprávnění lze, ale jen v rámci
vnitřního uspořádání právnické osoby, vůči třetím osobám je
takovéto omezení neúčinné. Ustanovení Obchodního zákoníku pak
pro jednotlivé obchodní společnosti a družstvo upravují a určují
konkrétní statutární orgán.(viz níže), od těchto ustanovení se
nelze nijak odchýlit, pokud to konkrétní ustanovení výslovně
neumožňuje.
Právnická osoba si může stanovit, zda budou členové jejího
statutárního orgánu jednat samostatně nebo společně (s tím je
také spojená odpovědnost – kolektivní či individuální).
Statutární orgán právnické osoby je oprávněn za ní jednat bez
ohledu na to, zda je již zapsán v obchodním rejstříku. V praxi
je však dobré v tomto případě od statutárního zástupce vyžadovat
důkaz jeho jednatelského oprávnění (usnesení orgánu oprávněného
ke zvolení statutárního orgánu).
Vztah mezi společností a statutárním orgánem se řídí
ustanoveními o mandátní smlouvě (důležité je zejména přiměřené
použití ustanoveních o povinnostech mandatáře a jeho
odpovědnosti), pokud není vztah upraven zvláštní smlouvou
– smlouvou o výkonu funkce, která musí mít písemnou formu
a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi
společníky ručícími za závazky společnosti neomezeně.
Vztah mezi statutárním orgánem a společností není v žádném
případě pracovněprávní, není přípustné, aby v pracovněprávním
vztahu vykonával činnost, která jinak patří pod obchodní vedení
společnosti. V případě, že statutární orgán vykonává některou z
vedoucích funkcí ve společnosti na základě pracovněprávního
vztahu, měli by vnitřní předpisy společnosti přesně vymezit,
jaké činnosti spadají pod obchodní vedení společnosti a jaké pod
výkon pracovněprávního vztahu. Závazek z výkonu funkce
statutárního orgánu je osobní povahy, v této souvislosti tedy
není možné nechat se někým zastoupit…
Stručné shrnutí základním znaků mandátní smlouvy, zejména pak
práv a povinností mandanta a mandatáře:
Mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho
účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním
právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti,
a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Forma této
smlouvy není předepsána, z hlediska právní jistoty je ale lepší
uzavřít smlouvu v písemné formě.
Náležitosti mandátní smlouvy jsou:
označení stran
úprava obchodní záležitosti = právní úkony / jménem mandanta;
písemná plná moc, jinak by byl mandatář zavázán sám; faktické
úkony
úplatnost – nárok na úplatu má mandatář v okamžiku, kdy
mandatář řádně vykoná činnost bez ohledu na to, jestli činnost
přinesla nebo nepřinesla výsledek
v případě, že není odměna smluvena – odměna obvyklá v době
uzavření smlouvy za podobnou činnost + eventuelně náhrada
nákladů
Povinnosti mandatáře:
Postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí.
Předpokládá se kvalifikace mandatáře (neodborný výkon je
porušením povinnosti mandatáře, i kdyby byl subjektivně
maximálním výkonem).
Činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat
podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář
zná nebo musí znát. Mandatář je povinen oznámit mandantovi
všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a
jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta.
Od pokynů mandanta se může mandatář odchýlit, jen je-li to
naléhavé nezbytné v zájmu mandanta a mandatář nemůže včas
obdržet jeho souhlas. Ani v těchto případech se však mandatář
nesmí od pokynů odchýlit, jestliže je to zakázáno smlouvou nebo
mandantem.
Zařizovat záležitost osobně, jen jestliže to stanoví smlouva.
Poruší-li tuto povinnost, odpovídá za škodu tím způsobenou
mandantovi. Mandant je povinen předat včas mandatáři věci a
informace, jež jsou nutné k zařízení záležitosti, pokud z jejich
povahy nevyplývá, že je má obstarat mandatář.
Informační povinnost mandatáře (informovat o skutečnostech,
které mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta bez odkladu).
Předávat bez zbytečného odkladu mandantovi věci, které za něho
převzal při vyřizování záležitosti.
Mandatář odpovídá za škodu na věcech převzatých od mandanta k
zařízení záležitosti a na věcech převzatých při jejím zařizování
od třetích osob, ledaže tuto škodu nemohl odvrátit ani při
vynaložení odborné péče. Tyto věci je mandatář povinen dát včas
pojistit, jen když to stanoví smlouva nebo když jej mandant o to
požádá, a to na účet mandanta.
Povinnosti mandanta:
Předat mandatáři včas věci nutné k zařízení záležitosti.
Předat mandatáři včas informace nutné k zařízení záležitosti.
Vyžaduje-li zařízení záležitosti uskutečnění právních úkonů
jménem mandanta, je mandant povinen vystavit včas mandatáři
písemně potřebnou plnou moc.
Není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen
zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření
smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil
při zařízení záležitosti.
Mandant je povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář
nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z
jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě.
Zánik závazku plynoucího z mandátní smlouvy:
dohodou
závazek mandatáře zaniká jeho smrtí, je-li fyzickou osobou, nebo
jeho zánikem, je-li právnickou osobou.
výpověď:
Mandatář může smlouvu vypovědět s účinností ke konci
kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď
doručena mandantovi, nevyplývá-li z výpovědi doba pozdější.
Mandant může smlouvu kdykoli částečně nebo v celém rozsahu
vypovědět. Od účinnosti výpovědi je mandatář povinen
nepokračovat v činnosti, na kterou se výpověď vztahuje. Je však
povinen mandanta upozornit na opatření potřebná k tomu, aby se
zabránilo vzniku škody bezprostředně hrozící mandantovi
nedokončením činnosti související se zařizováním záležitosti.
Zánik funkce statutárního orgánu
Funkce statutárního orgánu zaniká jeho odstoupením či odvoláním.
Odstoupení z funkce musí statutární zástupce oznámit orgánu,
který ho zvolil nebo jmenoval, nebo jehož je členem. Odstoupení
je pak účinné jeho projednáním takovým orgánem na nejbližším
možném zasedání poté, co se o odstoupení dozvěděl. Jestliže
statutární orgán oznámí své odstoupení na zasedání příslušného
orgánu, končí výkon funkce uplynutím dvou měsíců od zasedání
nebo jiným dnem orgánem určeným.
zpět na začátek
Právní úprava statutárního orgánu jednotlivých společností, jeho
povinností vůči společnosti
Veřejná obchodní společnost (dále jen v.o.s.)
Statutárním orgánem v.o.s. jsou všichni společníci. Společníci
ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a
nerozdílně. Společenská smlouva může stanovit, že statutárním
orgánem v.o.s. jsou jen někteří z nich nebo jeden společník, že
jedná každý z nich společně s ostatními nebo samostatně.
Pokud společník ze své funkce odstoupí, je povinen vykonat
všechna opatření, která nesnesou odkladu a musí zajistit
doručení odstoupení společnosti i všem ostatním společníkům.
Jeho funkce pak zaniká uplynutím jednoho měsíce a v případě, že
byl jediným statutárním orgánem ve společnosti, stávají se
statutárním orgánem všichni ostatní společníci. Zákon bohužel
neřeší, zda společník, který již dříve funkci vypověděl, ji
vykonává po výpovědi dalšího společníka znovu.
Společník je povinen plnit své povinnosti s péčí řádného
hospodáře. Bez svolení ostatních společníků nesmí společník
podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch
jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro
jiného. Nemůže být ani statutárním nebo jiným orgánem nebo
členem orgánu společnosti s obdobným předmětem podnikání, pokud
společenská smlouva neupravuje tento zákaz konkurence jinak.
Komanditní společnost (dále jen k.s.)
Statutárním orgánem k.s. jsou komplementáři, kteří za společnost
jednají samostatně, pokud společenská smlouva nestanoví něco
jiného. Komplementáři ručí za závazky společnosti celým svým
majetkem.
Společnost s ručením omezeným (dále jen s.r.o.)
Statutárním orgánem s.r.o. je jeden nebo více jednatelů, každý z
nich má právo jednat za společnost samostatně, nestanoví-li
společenská smlouva nebo stanovy něco jiného. Společenská
smlouva, stanovy nebo valná hromada mohou jednatelovo oprávnění
omezit, ve vztahu k třetím osobám to však nemá žádný vliv. Pokud
jednatel takovéto omezení poruší, právní úkon je platný a
jednatel bude za porušení odpovídat jako při porušení povinností
z mandátní smlouvy (viz výše).
Jednatelem může být pouze fyzická osoba. Jak již bylo výše
řečeno, jednatelem může být i zaměstnanec společnosti, ale pouze
za podmínky, že s ním společnost uzavřela pracovní smlouvu na
jiný druh práce než na výkon funkce jednatele.
Jednatel vedle toho, že jedná jménem společnosti (ve vztahu k
třetím osobám) také rozhoduje o obchodním vedení společnosti.
Pod obchodním vedením rozumíme řízení společnosti, organizování
a řízení její podnikatelské činnosti, podnikatelských záměrů. Je
to společenská smlouva (popř. stanovy), co by měla vymezit
konkrétní práva a povinnosti při obchodním vedení
společnosti.
Jednatel má dále povinnost zajistit řádné vedení předepsané
evidence a účetnictví (jsou za něj společnosti odpovědní), vést
seznam společníků (přezkoumávat, zda nenastaly podmínky pro
provedení změny v seznamu společníků, pokud ano, uložit
provedení změny) a informovat společníky o záležitostech
společnosti. Jednatel se odpovědnosti za škodu, za případné
porušení této povinnosti zprostí tím, že prokáže zajištění
vedení předepsané evidence a účetnictví v potřebném rozsahu
kvalifikovanou osobou, které vytvořil pro výkon funkce potřebné
podmínky (součinnost atd.). Za takovou škodu pak zodpovídají
právě ty osoby, které se při vedení účetnictví pochybení
dopustily.
Další závažnou povinnost jednatelů (obecně statutárního orgánu
společnosti) stanoví § 3 zákona o konkurzu a vyrovnání, a to
povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu (u společnosti,
která je v úpadku, tj. splatné závazky jsou vyšší než majetek
společnosti nebo u předlužené společnosti v likvidaci).
Poruší-li jednatel-é tuto povinnost, odpovídá všem věřitelům
společnosti společně a nerozdílně s ostatními jednateli za
škodu, která jim nesplněním této povinnosti vznikne.
Odpovědnosti za škodu se může jednatel zprostit prokázáním toho,
že škodu nezavinil. Po prohlášení konkurzu je jednatel do 30 dnů
povinen odevzdat správci konkurzní podstaty seznam majetku a
závazků společnosti (seznam dlužníků a věřitelů společnosti).
Od 1. ledna 2008 nabývá účinnosti nový zákon o úpadku a
způsobech jeho řešení („insolvenční zákon“). Podle
jeho ustanovení § 98 odst. 2 je statutární orgán společnosti
povinen podat tzv.insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté,
co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém
úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven
výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle
občanského soudního řádu proto, že cena majetku náležejícího k
podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to
neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik. Podle §210
insolvenčního zákona je statutární orgán povinen poskytnout
insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování
majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů
insolvenčního správce nebo předběžného správce.
Nesplnění výše uvedené povinnosti pro jednatele může znamenat,
že se dopustil trestného činu „porušení povinnosti v
insolvenčním řízení“ a hrozí mu trest odnětí svobody na
šest měsíců až tři roky, v lepším případě zákaz činnosti či
peněžitý trest.
Jednatel musí jednat s péčí řádného hospodáře, zachovávat
mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech společnosti,
pokud by došlo k jejich prozrazení, odpovídal by společnosti za
škodu tím způsobenou. Jednatel nese důkazní břemeno v případném
sporu o tom, zda jednal při vyřizování záležitostí společnosti s
péčí řádného hospodáře.
Jednatelé, kteří společnosti způsobili škodu porušením svých
právních povinností, za ní odpovídají společně a nerozdílně.
Smlouva mezi jednatelem a společností nebo stanovy, které by
odpovědnost jednatele vylučovaly nebo snižovaly, by byly
neplatné.
Jednatelé také ručí za závazky společnosti společně a
nerozdílně, jestliže odpovědný jednatel škodu neuhradil a
věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku
společnosti (pro platební neschopnost nebo pro zastavení
plateb). Rozsah ručení je omezen rozsahem povinností jednatelů k
náhradě škody.
Zákaz konkurence
Pro jednatele (a stejně tak pro statutární orgány jiných forem
společností) platí zákaz konkurence. Znamená to, že pokud
společenská smlouva nebo stanovy neurčují nějaká další omezení,
jednatelé nesmí podnikat v oboru stejném nebo obdobném jako je
podnikání společnosti ani vstupovat s takovou společností, která
podniká ve stejném nebo obdobném oboru do obchodních vztahů.
Jednatelé nesmí ani zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné
osoby obchody společnosti (nemožnost uzavření smlouvy mandátní,
komisionářské a ostatních smluv obstaravatelského typu). Nesmí
být společníkem v.o.s nebo komplementářem k.s., a nesmí také
konkurovat společnosti, ve které je jednatelem prostřednictvím
ovládané osoby (společnost, na jejímž řízení nebo provozování má
rozhodující vliv jiná osoba-mateřská společnost). Rozsah zákazu
konkurence stanovený zákonem nelze společenskou smlouvou ani
stanovami zúžit.
Jednatelé nesmí vykonávat činnost jako statutární orgán nebo
člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se
stejným nebo obdobným předmětem podnikání.
Poruší-li obecně osoba-statutární orgán společnosti zákaz
konkurence, má od ní společnost právo požadovat, aby jí vydala
prospěch z obchodu, při kterém porušila zákaz konkurence anebo
aby na společnost převedla tomu odpovídající práva. Společnost
tak musí učinit do tří měsíců ode dne, kdy se o této skutečnosti
dozvěděla, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy byl osobou
zákaz konkurence porušen.
Odpovědnost za škodu vzniklou porušením zákazu konkurence se
řídí základními ustanoveními o odpovědnosti podle obchodního
zákoníku (viz níže).
Porušení zákazu konkurence může být taktéž skutkovou podstatou
trestného činu – zneužívání informací v obchodním styku.
Dopustí se ho ten, kdo se jako pracovník, člen orgánu, společník
nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků se stejným
nebo obdobným předmětem podnikání v úmyslu opatřit sobě nebo
jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření
smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Od výše takto získané
částky se pak odvíjí výše trestu. Nejvyšší možný trest je až 12
let odnětí svobody (za získaný prospěch 5 miliónů a více).
Akciová společnost (dále jen „a.s.“)
Statutárním orgánem a.s. je představenstvo, které rozhoduje o
záležitostech společnosti, pokud nejsou některé z nich svěřeny
do působnosti valné hromady nebo dozorčí rady. Za společnost
jedná každý člen představenstva samostatně, nestanoví-li stanovy
něco jiného. Stanovy společnosti, rozhodnutí valné hromady nebo
dozorčí rady mohou omezit právo představenstva jednat jménem
společnosti, avšak tato omezení nejsou účinná vůči třetím
osobám. Stanovy mohou například stanovit, že jsou k jednání za
společnost oprávněni nejméně dva členové představenstva a že
jedním z těchto členů musí být předseda nebo místopředseda.
V akciových společnostech je obvyklé, že představenstvo přenese
část výkonu své působnosti na ředitele nebo jiného zaměstnance
společnosti. Takový zaměstnanec se nestává statutárním orgánem,
jedná za společnost pouze jako její zástupce.
Představenstvo a.s. zabezpečuje obchodní vedení společnosti a
řádné vedení účetnictví – předkládá valné hromadě ke
schválení účetní závěrku. Představenstvo také svolává valnou
hromadu bez zbytečného odkladu v případě, že se dozví o celkové
ztrátě společnosti takové výše, že při jejím uhrazení z možných
zdrojů společnosti by neuhrazená ztráta dosáhla poloviny
základního kapitálu.
Představenstvo se řídí zásadami a pokyny schválenými valnou
hromadou, jejich porušení nemá vliv na jednání se třetími
osobami. Členové představenstva jsou povinni vykonávat svou
funkci s péčí řádného hospodáře, zachovávat mlčenlivost o
důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení by
mohlo společnosti způsobit škodu (člen nese o tom důkazní
břemeno v případě sporu, zdali tak opravdu jednal). Při
rozhodování v představenstvu by měl každý člen protěžovat zájmy
společnosti nad zájmy akcionáře.
Při způsobení škody členy představenstva platí, že za ni
odpovídají společně a nerozdílně. Členové představenstva ručí za
závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný
člen představenstva škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout
uspokojení své pohledávky z majetku společnosti. Smlouva nebo
ustanovení stanov, které zbavují členy představenstva
odpovědnosti, jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají
za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné
hromady, který je v rozporu s právním řádem.
Družstvo
Statutárním orgánem družstva je stejně jako u a.s.
představenstvo, které jedná jménem družstva v jeho záležitostech
navenek, řídí činnost družstva a rozhoduje o všech
záležitostech, které nejsou vyhrazeny jinému orgánu. Plní
usnesení členské schůze družstva a odpovídá jí za svou
činnost.
Nejdůležitější povinnosti statutárního orgánu obecně
Dodržovat právní povinnosti stanovené obchodním zákoníkem, zákon
č. 513/1991Sb. v platném znění (vykonávat svojí funkci s péčí
řádného hospodáře = péče, s jakou by hospodář, který je vybaven
potřebnými znalostmi a dovednostmi a chová se odpovědně a
svědomitě, pečoval o svůj majetek, dodržovat zákaz konkurence,
mlčenlivost apod., viz výše).
Dodržovat právní povinnosti stanovené zákonem o účetnictví,
zákon č. 563/1991 Sb. v platném znění.
Dodržovat právní povinnosti stanovené insolvenčním zákonem,
zákon č.182/2006 Sb. v platném znění
Dodržovat pokyny stanovené valnou hromadou či společníky, pokud
nejsou v rozporu s právními předpisy.
zpět na začátek
Odpovědnost statutárního orgánu
Nejprve k pojmu odpovědnosti – jde o soukromoprávní vztah
mezi dvěma subjekty, ve kterém na straně jednoho je povinnost
plnit v důsledku porušení právní povinnosti a na straně druhého
subjektu právo dostat odškodnění od prvního subjektu.
Odpovědnost tedy vzniká v důsledku porušení právních povinností
daných smlouvou, právními předpisy, vyplývajících z výkonu
určité funkce.
Vztah mezi statutárním orgánem a společností je vztahem
obchodně-právním. Odpovědnost za způsobené škody se tedy bude
řídit obchodním zákoníkem.
Odpovědnost za škodu podle obchodního zákoníku
Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu obecně:
porušení právní povinnosti (ze smlouvy, ze zákona) osobou
odpovědnou za škodu
vznik škody na straně poškozeného
příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody
neexistence okolnosti vylučující odpovědnost
Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen
nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že
porušení bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.
Škodou rozumíme majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích a
nahraditelnou v penězích nebo v naturáliích
Nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a
ušlý zisk. Nenahrazuje se škoda, jež převyšuje škodu, kterou v
době vzniku závazkového vztahu povinná strana jako možný
důsledek porušení své povinnosti předvídala nebo kterou bylo
možno předvídat s přihlédnutím ke skutečnostem, jež v uvedené
době povinná strana znala nebo měla znát při obvyklé péči.
Podle obchodního zákoníku se obecně uplatňuje odpovědnost
objektivní, tj. odpovědnost za výsledek, odpovědnost bez zřetele
na zavinění Této odpovědnosti se lze zprostit prokázáním toho,
že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími
odpovědnost. Důkazní břemeno nese strana, která škodu
způsobila.
Za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež
nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění
její povinnosti, jestliže nelze předpokládat, že by povinná
strana tuto překážku, její následky odvrátila nebo překonala, a
že by v době vzniku závazku tuto překážku předpovídala. V
případě, že škodu způsobila třetí osoba, musí být okolnosti
vylučující odpovědnost prokázány u povinné strany a u třetí
osoby.
Případy, kdy nevzniká odpovědnost:
nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním
poškozené strany
nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno nedostatkem
součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna
část škody byla způsobena nesplněním povinnosti poškozené strany
stanovené v zákoně za účelem předcházení vzniku škody
škoda byla způsobena tím, že poškozená strana nesplnila
povinnost odvracet hrozící škodu
škoda byla způsobena – odstoupila-li poškozená strana při
porušení smluvní povinnosti druhé strany od smlouvy, nemá nárok
na náhradu škody, která vznikla tím, že nevyužila včas možnosti
uzavřít náhradní smlouvu k účelu, k němuž měla sloužit smlouva,
od které poškozená strana odstoupila.
Náhrada škody
Nahrazuje se veškerá škoda s výjimkou nepředvídatelné škody
(škoda, která převyšuje škodu, která v době vzniku závazkového
vztahu povinná strana předvídala nebo mohla předvídat).
Rozlišujeme škodu smluvní a škodu deliktní.
U škody smluvní je rozsah škody poškozená strana povinna
prokázat. Škoda se nahrazuje v penězích. Jestliže však o to
oprávněná strana požádá, a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje
se škoda uvedením v předešlý stav.
Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením
povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Lze se vzdát nároku na
náhradu škody po porušení povinnosti, ze které škoda vznikla, i
kdyby nebyl jistý její rozsah nebo její výše.
Náhradu škody nemůže soud snížit.
Ochrana společníků
Každý společník společnosti má právo podat jménem společnosti
proti jednateli, který společnosti způsobil nějakou škodu a
odpovídá za ní, žalobu o náhradu škody u příslušného krajského
soudu.
Odpovědnost za škodu podle Zákoníku práce
Vzhledem k tomu, že není vyloučeno, aby statutární orgán
společnosti byl současně zaměstnancem, často např. ve funkci
ředitele, bude jeho vztah a taktéž je odpovědnost za škodu ke
společnosti v tomto případě řídit ustanoveními Zákoníku práce.
Od 1. 1. 2007 je v účinnosti nový zákoník práce, zákon č.:
262/2006 Sb.
Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli zásadně za škodu, kterou
způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních
úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Na rozdíl tedy od
odpovědnosti dle obchodního zákoníku se vyžaduje prokázání
zavinění zaměstnance, které prokazuje zaměstnavatel. Byla-li
škoda způsobena také porušením povinností ze strany
zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se tím poměrně omezí.
Druhy odpovědnosti zaměstnance za škodu
Obecná odpovědnost:
Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil
zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo
v přímé souvislosti s ním.
Předpoklady této odpovědnosti jsou:
vznik škody na straně zaměstnavatele
porušení právních povinností ze strany zaměstnance (i úmyslné
jednaní proti dobrým mravům)
příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právní
povinnosti
zavinění zaměstnance (úmysl – přímý, nepřímý, nedbalost
– vědomá, nevědomá)
Odpovídá-li několik zaměstnanců dohromady, tak si každý hradí
poměrnou část škody podle míry svého zavinění, tj. jedná se o
dělenou odpovědnost, nikoli solidární. Zaměstnanci neodpovídají
za škodu vyplývající z hospodářského rizika (ztráty vzniklé
nepatrným přehlédnutím či nepozorností, škody způsobené při
zkušební výrobě).
Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti je omezena –
max. do výše 4,5x průměrného výdělku zaměstnance. Omezení
neplatí u škody způsobené v opilosti, požitím návykových látek,
v těchto případech hradí zaměstnanec skutečnou škodu.
Je-li škoda zaměstnancem způsobena úmyslně, může zaměstnavatel
požadovat i náhradu jiné škody (ušlého zisku)
Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvracení škody:
Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil na hrozící škodu ani
nezakročil proti (tj. nesplnil prevenční povinnost), ačkoliv by
tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může
zaměstnavatel požadovat, aby přispěl k úhradě – max. 3x
průměrného měsíčního výdělku zaměstnance (v rozsahu přiměřeném
okolnostem případu).
Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je
zaměstnanec povinen vyúčtovat:
Převzal-li na základě dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnanec
hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu, odpovídá za vzniklý
schodek
Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů:
Předpoklady vzniku odpovědnosti jsou vznik škody – ztráta
svěřených předmětů, písemné potvrzení o převzetí svěřeného
předmětu a zavinění zaměstnance – presumováno (může se
zprostit (zcela/zčásti), jestliže prokáže, že ztráta vznikla bez
jeho zavinění). Zaměstnanec je povinen nahradit škodu v plné
výši.
Z důvodu zvláštního zřetele hodných může soud vždy náhradu škody
přiměřeně snížit.
zpět na začátek
Trestní odpovědnost
České trestní právo neupravuje trestní odpovědnost právnických
osob za trestné činy. Praxe našich soudů však dospěla k názoru,
že pokud je skutková podstata trestného činu naplněna jednáním
kolektivního orgánu společnosti, jsou za tento trestný čin
odpovědni jednotlivé fyzické osoby, které se svým jednání
podílely na rozhodnutí společnosti, které skutkovou podstatu
trestného činu naplnilo. Jde především o statutární orgán
společnosti, který se bude z trestného činu zodpovídat.
U obchodních společností půjde především o ekonomické trestné
činy, které k trestnosti vyžadují úmysl pachatele –
statutárního orgánu ke spáchání trestného činu, což bývá značně
problematické a trestné činy samotných právnických osob tak
zůstávají nepotrestány.
Pojištění odpovědnosti statutárního orgánu
Jak jsme o tom pojednali už výše, zákonem stanovená osobní
odpovědnost je jedním z nejzávažnějších rizik, jimž jsou
vystaveni vrcholoví manažeři vykonávající funkce v orgánech
společností. Členové představenstva a dozorčí rady akciové
společnosti, stejně jako jednatelé společnosti s ručením
omezeným, odpovídají celým svým majetkem za škodu, kterou
společnosti způsobí porušením svých zákonných nebo smluvně
převzatých povinností. Smlouva mezi společností a členem jejího
orgánu, která by tuto odpovědnost omezovala nebo vylučovala, je
ze zákona neplatná.
Jediným skutečně účinným prostředkem, jímž lze zmíněná rizika
minimalizovat, a chránit tak společnost a její management, je
pojištění odpovědnosti členů orgánů společností, ve světě běžně
známé jako D&O pojištění. V zahraničí (zejména ve Spojených
státech amerických a zemích západní Evropy) má tento produkt
více než padesátiletou tradici a je využíván naprostou většinou
významnějších společností.
Toto dobrovolné pojištění odpovědnosti statutárního orgánu za
vzniklou škodu je možné si v ČR sjednat u řady pojišťoven.
Pojištěný má tak na základě pojistné smlouvy právo na to, aby za
něho pojišťovna podle sjednaných pojistných podmínek nahradila
škodu, která musí být vyčíslitelná v penězích.
|