xyxy

Jana Klusáková Yekta Uzunoglu PRESUMPCE VINY s předmluvou Františka Janoucha
Věnováno mé ženě Monice Obsah: Úvod: František Janouch ………………………. ........................................... 3 Rozhovor ………………………& #8230;……………………&# 8230;…………………... 6 Přílohy: Anketa: Jaroslav Spurný …………..…………… ;……………………… …………… 91 Jan Ruml ………………………& #8230;………….…………& #8230;………………… 92 JUDr. Vladimír Jablonský ………………………& #8230;……………………&# 8230;. 93 JUDr. Otakar Motejl ………………………& #8230;……………………&# 8230;…….. 94 Otevřený dopis: Žalujeme... ………………………& #8230;……..…………….… ;.. 95 Projev MUDr. Yekty Uzunoglu při předávání Ceny Františka Kriegla ……… 98
2
Úvod Dočetl jsem knížku, kterou právě držíte v ruce, otřesen do největší hloubky svého já. Přitom jsem si nikdy nedělal žádné iluze, že přechod od komunistické totality k demokratické, svobodné společnosti bude procesem lehkým a jednoduchým. Nedovedl jsem si však představit, že by se ještě mnoho let po sametové revoluci mohly ve věznicích a v policejních úřadovnách naší země odehrávat tak otřesné věci, jaké jsou popsány v této knížce. Musím bohužel dodat, že mnohé nasvědčuje tomu, že se dějí dodnes. Kniha-interview Jany Klusákové s kurdským lékařem, podnikatelem a publicistou MUDr. Yektou Uzunoglu musí otřást každým slušným a poctivým člověkem. Je to kniha o velkém selhání nás všech: mnou počínaje až k prezidentům Havlovi a Klausovi, ke všem vládám Československa i České republiky, všem jejím premiérům, ke všem jejím ministrům vnitra a ministrům spravedlnosti, všem předsedům Nejvyššího soudu i nejvyšším státním zástupcům, a nakonec i všem poslancům i senátorům. A také o selhání naší občanské společnosti. Český helsinský výbor a řada dalších organizací protestovaly rázně a neúnavně proti policejní zvůli — bohužel bezvýsledně. Dívám-li se dnes na jejich snahy z perspektivy uplynulých dvanácti let, musím bohužel konstatovat, že ve svých protestech nebyly o moc úspěšnější než protesty podobných organizací před sametovou revolucí u nás či před perestrojkou v SSSR. O případě MUDr. Yekty Uzunoglu jsem se dozvěděl někdy v roce 1995 z dopisu, který mi napsal z ruzyňské věznice. Odpověděl jsem mu — můj dopis s hlavičkou Nadace Charty 77 si různé policejně-soudní orgány přehazovaly několik týdnů z rukou do rukou jako horký brambor — a protože Ordnung muss sein — při každém přehození nechaly na obálce své razítko. Věcem, o kterých Yekta Uzunoglu psal, se těžko dalo věřit. Že by se takovéto strašné věci mohly odehrávat v polovině devadesátých let? V zemi, která se intenzivně chystala na vstup do Evropské unie? Ptal jsem se na případ Uzunoglu řady vysoce postavených přátel. V nejlepším případě bylo odpovědí pokrčení rameny: to snad nemůže být pravda. A kdoví, co za tím vším je… Seznámil jsem se s MUDr. Uzunoglu osobně až počátkem roku 2006. Slušný, vysoce vzdělaný, sečtělý a jemný člověk. S fenomenální pamětí. Sešli jsme se mnohokrát. To, co mi vyprávěl, bylo natolik neuvěřitelné, navíc složité a zamotané, že jsem se v jeho případě doslova utápěl. Uplynulo skoro dvanáct let od jeho zatčení dne 13. září 1994 a soudní spisy obsahují už přes sedm tisíc stran. Nepočítám v to tisíce a tisíce stran operativních spisů, které někdo (a ten NĚKDO musel být saframentsky hodně vysoko) na Ministerstvu vnitra ČR, české policii či na inspekci MV) nechal zničit, aby zametl stopy zločinů, za které by musela řada vysokých funkcionářů být právem odsouzena na mnoho let do vězení. Nevěříte mi? Dopis o tom, že operativní spisy případu MUDr. Uzunoglu byly skartovány (před ukončením vyšetřování a soudního projednání), jsem dostal s podpisem ředitele sekretariátu ministra vnitra ČR ze dne 26. 4. 2006! Stále se objevovala nová a důležitá fakta. Nakonec jsem musel sepsal jakýsi bedekr, krátký popis putování MUDr. Uzunoglu po českých policejních úřadovnách, věznicích a soudech. Snažil jsem se z něho vynechat všechno nepodstatné (i když často „nepodstatný“ detail znamenal zločiny páchané ve jménu spravedlnosti, navíc
3
rukama orgánů vytvořených pro boj se zločinem). Po několika týdnech diskusí mi bylo jasné, že případ MUDr. Uzunoglu vyžaduje mimořádná opatření. V diskusích s mnoha přáteli — někteří na rozdíl ode mne znali MUDr. Uzunoglu třicet i více let — postupně vykrystalizovala myšlenka využít paralelu, která se přímo vnucovala: nejznámější evropský justiční skandál — Dreyfusova aféra — začal totiž přesně sto let před než aférou Uzunoglovou. Otevřený dopis „Žalujeme...“, který podepsala řada osobností českého veřejného života 3. března 2006, sice získal velkou publicitu, ale netečnost našich orgánů, činných v trestním řízení, nikterak nezměnil: soudce je buď nekompetentní, nebo se bojí vynést spravedlivý rozsudek. Státní zástupci se soustřeďují na věci nepodstatné. A policie pokračuje ve hře na schovávačku. Dne 13. září 2006 se Česká republika stala nositelem nového evropského rekordu: délka Uzunoglovy aféry překonala délku aféry Dreyfusovy. Od zatčení Alfréda Dreyfuse přes jeho odsouzení, de-portace na Ďábelské ostrovy, navrácení do Paříže, soudní rehabilitace, až do navrácení vojenských hodností a vyznamenání nejvyšším francouzským řádem Légion d’honneur v roce 1906 uplynulo 12 let. Mezi Dreufusovou a Uzunoglovou aférou existuje však jeden velký rozdíl. V Dreyfusově době (píši o době Dreyfusově, protože kdo si dnes ještě pamatuje jména tehdejšího francouzského prezidenta, předsedy vlády či ministra spravedlnosti) totiž neexistovaly psací a kopírovací stroje, magnetofony, faxy, počítače, elektronická pošta — dopisy byly tenkrát dopravovány vlaky či parníky. Telegrafy byly v počátku svého rozvoje. Z hlediska vyšetřovacích a soudních procedur je dvanáct let koncem dvacátého století mnohonásobně delší dobou než koncem století devatenáctého. Proto i ostuda a hanba, která padá na naši zemi, je mnohonásobně větší než ta, která postihla Francii v Dreyfusově době. Knihu o MUDr. Yektovi Uzunoglu by měli profylakticky a povinně číst všichni naši politici: minulí, současní a zvláště budoucí. Až budou příští volby — jedna z nejdůležitějších otázek ke kandidátům by měla být: četl jste tuto knihu? A co uděláte pro to, aby bezpráví, hrubost, cynismus byly co nejdříve a do hloubky vymýceny z našeho policejního, zastupitelského a soudního systému, z našich vyšetřovacích vazeb i věznic, a aby se tam nikdy v budoucnu nemohly znovu objevit? Doktor Uzunoglu ztratil zatím 12 let svého života ve vězení a v nesmyslných vyšetřováních a soudních procedurách, které mohly být ukončeny za zlomek této doby. Naše země má před doktorem Yektou Uzunoglu velký dluh: jako německý občan se mohl na naši justici dávno vykašlat. Ale Kurdové jsou hrdým a tvrdohlavým národem — boj, který již léta vede s naší justicí, je bojem, jenž je dnes důležitější pro naši zemi, pro nás všechny než jen pro něho osobně. Léta, která kurdský lékař ztratil v boji s českou justicí, snad přispějí k nápravě naší justice a vůbec k nápravě věcí veřejných v zemi, kterou tvrdohlavě považuje za svou druhou vlast. Na jaře 2006 udělila Nadace Charty 77 kurdskému lékaři MUDr. Uzunoglu cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost. Jejímu slavnostnímu předání v Zrcadlové síni Klementina byl přítomen prezident Václav Havel, který laureátovi poblahopřál a připil si s ním na zdraví. Dovolím si nakonec vyslovit jedno skromné přání. Až bude po všem a pan doktor Uzunoglu bude prohlášen všemi instancemi za nevinného a všichni se budou divit, proč taková zřejmá věc trvala tak dlouho — měl by si Václav Klaus, který zastával v době, kdy se Uzunoglova aféra odehrávala, funkce premiéra, předsedy Poslanecké sněmovny a nakonec i prezidenta, najít chvíli času přijmout doktora Uzunoglu a při šálku kávy či při sklence koňaku jménem naší země pronést jednoduchou větu: je nám to líto, promiňte. A prezident, kterému to ústava dovoluje, by ho měl vyznamenat jedním 4
z našich nejvyšších řádů. MUDr. Yekta Uzunoglu by si to zasloužil a navíc by se to slušelo. Více než jemu by však prezidentská omluva a ocenění prospěly naší zemi. Francouzský prezident již před sto lety dobře vytušil, jak podpořit velikost své země. Vyznamenání A. Dreyfuse je asi jeho jediným činem, který si svět po sto letech ještě pamatuje. František Janouch, listopad 2006 5
ROZHOVOR Jak se máte, pane doktore, koncem července 2006? Od rána myslím na pořad o Dreyfusovi, který jsem viděl včera večer na evropské televizní stanici ARTE. Začalo to v deset hodin večer a pokračovalo do tří hodin do rána; nejdřív šel film, následovala diskuse. Musel jsem hořce konstatovat, že ani po sto letech se reakce vůči podobným událostem nezměnila. Případ, který mi vsugerovali, se sice odehrál o sto let později, nestal se ve Francii, nýbrž v České republice, ale reakce společnosti i politiků je téměř identická. Vaše kauza odstartovala v roce 1994, to jest v pátém roce naší demokracie. Ale nezávisle na demokracii. Myslím, že i za totality (když nepočítám politické kauzy), byla spravedlnost k právu blíž než dnes. Je vaše kauza politická? Spíš ekonomická. Ekonomická v podstatě rovná se politická, že? Dá se to tak říci, protože politika je dirigovaná ekonomikou; bohužel se stává čím dál víc loutkou ekonomiky — a z tohoto aspektu je to politická kauza. Můžete stručně připomenout, v čem spočívala Dreyfusova aféra? Dreyfus byl francouzský důstojník, čestný, velice úspěšný; ale byl to Žid a tenkrát zase začal v Evropě bujet antisemitismus, čtyři sta let po inkvizici a po vyhnání Židů z Iberského poloostrova... Nezačalo to v Německu, ale ve Francii. A potřebovali obětního berana, tak vybrali Dreyfuse. Kdo ho vybral? Ministerstvo války. Z čeho ho obvinili? Měl být agentem německé říše. Pocházel z Alsaska, byl Žid — a to stačilo. Jako velezrádce byl odsouzen na doživotí a trest si musel odpykat na Ďábelských ostrovech, kde byl podroben mučení a různým útrapám; nechci ty podrobnosti rozebírat. Tam strávil sedm let, pak se směl vrátit do Francie. Rehabilitovali ho až po dvanácti letech. Srovnáváte jeho kauzu s tou svou? Snad existuje něco mezi nebem a zemí, protože jsem opakovaně poukazoval na to, že jsem pověrčivý a věřím, že datum třináctého i číslo třináct jako takové mně přináší neštěstí; třináctého obvykle nevycházím z domu. Třináctého září 1994 jsem to porušil a byl jsem zatčen. Také Dreyfus byl pověrčivý na číslo třináct — jeho zatkli třináctého října 1894. Chcete říci, že kdybyste nevyšel z domu, nezatkli by vás? Zatkli by vás doma. Možná ano. 6
Co ještě máte společného, kromě smolné třináctky? Jak liberální intelektuálové, tak socialističtí intelektuálové z Druhé internacionály dlouho nechtěli v Dreyfusově aféře věřit, že by ministerstvo války mohlo vědomě zosnovat něco tak zrůdného. Podobně je tomu v mém případě. Ani Židé žijící ve Francii nechtěli věřit, že to, co začalo s Dreyfusem, se rozšíří do celé společnosti a také oni že se stanou terčem podobných útoků — což se následně stalo. Takže za podobným případem není třeba vždycky hledat něco velkého, tajného a komplikovaného; tvrdím to už dvanáct let. Proč se vám to tedy přihodilo? Protože jsem cizinec a k tomu z Kurdistánu a někomu jsem šlápl „hospodářsky“ na nohu. Jak francouzská vláda Dreyfusovi ty roky na Ďábelských ostrovech vynahradila? Rehabilitovali ho, pak slavnostně dostal z ruky prezidenta nejvyšší francouzské vyznamenání — Légion d’honneur neboli Čestnou legii. Vrátili mu veškeré vojenské hodnosti. A pochopitelně ho odškodnili. * * * Můžete srozumitelně vysvětlit, čemu se říká „kurdský problém“? Kurdský problém vznikl po první světové válce, kdy se dělilo území, na kterém žijí Kurdové. Bylo rozděleno mezi čtyři státy. Kdo je rozděloval? Angličané, bohužel. Vítězná mocnost, která měla v tomto regionu hlavní slovo. Následky versailleské smlouvy Středoevropané znají: byla de facto příčinou druhé světové války. Později, po válce, došlo k částečné nápravě, ale důsledky versailleské smlouvy, týkající se Středního východu, nebyly dodnes odstraněny. Jmenujte prosím ty čtyři státy. Turecko, Írán, Irák a Sýrie. Angličané už tehdy věděli, že Kurdistán má velké zásoby ropy. A nepřáli si, aby na tak bohatém území vznikl jen jeden stát. Do té doby to byl jednotný Kurdistán? Nebyl, ale byli jsme součástí osmanské říše, a ta, jako každá říše, byla tolerantní vůči různým národnostním menšinám. Za osmanské říše vám tedy bylo dobře? Určitě daleko lépe než dnes. Vždyť to nepamatujete. Ale znám historii. Záleží na úhlu pohledu... A na tom, jaké máte prameny. Intenzivně jsem se zabýval historií lidstva a vím, že každá špatná ideologie se musí opírat o dějiny. Jsem tudíž vůči mnoha autorům dějin kritický, ale v tomto případě musím říci, že všechny říše, vzhledem k tomu, že nebyly založeny na principu národa, se chovaly tolerantněji vůči národnostním menšinám než pozdější tzv. nacionální státy. Obě světové války v
7
Evropě vyvolala vlna nacionalismu. Národy koncem 19. století bohužel přijímaly nacionalistickou ideologii; Němci to přehnali a tvrdě na to doplatili. A pak se od toho všichni distancovali. Ale jelikož některé mladší národy nacionalismus se vším všudy, včetně té strašné války, nepoznaly, lpí na nacionalistické ideologii dodnes. Například Turci. V čem vlastně nacionalistická ideologie spočívá? V tom, že v Turecku vládnou Turci, kteří tvrdí, že všechny ostatní národy, které na tomto území žijí, jsou méněcenné, a dokonce že neexistují. Turecký stát donedávna říkal, že kurdský národ neexistuje. A kdo tedy jste? Jsme prý horalci, nebo také pohorští Turci. Přestože mluvíme naprosto jiným jazykem než Turci, národnostně patříme k jiné etnické skupině a máme jiné dějiny. Kolik je vlastně Kurdů? Třicet pět miliónů, přičemž jenom v Turecku jich žije osmnáct miliónů. Když jste chodil do školy, v jakém jazyce se vyučovalo? Jedině turecky. Z domova od rodičů jsme věděli, že ve škole nesmíme říci, že jsme Kurdové. Co máte v dokladech? Tenkrát jsem měl „Turek“. A dnes? Teď jsem Němec. Žádný Kurd nebyl zapsaný jako Kurd? Nesmělo to být. Slovo KURD bylo donedávna zakázané, až do ledna roku 2006. Teď už to sice zákon nezakazuje, ale komisař EU musel konstatovat, že v praxi zákaz platí pořád. Pokud by se Turecko stalo členem Evropské unie, co by to znamenalo pro Kurdy? Rozhodně to vítáme; pak by muselo dojít k demokratizaci celé turecké společnosti, celého Turecka a pochopitelně by se změnil i jeho vztah k národnostním menšinám. V Turecku nežije jen kurdská menšina, ale i Arméni, Řekové a další a členství v Unii pro tyto národnostní menšiny znamená šanci útisk kulturně přežít. Žení se Turci s Kurdy? No... Neradi. Ale stává se to. Ano, stává se to. Jak byste popsal rozdíl mezi Kurdy a Turky? Praví Turci pocházejí ze střední Asie, z území nedaleko Mongolska. Kdežto Kurdové vždycky žili na Středním východě, v horách; je to antický národ. Předkové Kurdů jsou Medové. I fyziologicky vypadáme jinak.
8
Existuje kurdská literatura? Samozřejmě. Máme bohatou literaturu, která je od roku 1923 v Turecku potlačená, lépe řečeno zakázaná. Když se tam dnes narodí literárně nadaný Kurd, píše turecky? Pokud chce psát kurdsky, buď musí opustit Turecko, nebo musí počítat s tím, že bude pronásledovaný. Co ještě rozděluje Turky a Kurdy? Hlavně jazyk. Kurdština patří k indoevropské skupině, kdežto turečtina k turkotatarským jazykům, které jsou podskupinou ugrofinských jazyků; turečtina má tedy blíž k maďarštině než ke kurdštině, a kurdština má kupodivu blíž k češtině než k turečtině. I když od Česka je naše země vzdálená asi čtyři tisíce kilometrů. Řekněte turecky „jak se máte“. Siz nasilsiniz. A kurdsky? Hun čawanin. Co ještě vás rozděluje? Náš morální kodex je jiný. V čem konkrétně? Turci byli původně nomádi a k životu, k různým hodnotám včetně přátelství, měli jiný poměr než Kurdové, kteří žijí na tomtéž území už deset tisíc let. Já to neodsuzuji, jen konstatuji. Máte mezi Turky přátele? Jen velmi vzácně, bohužel. Proč vzácně? Vždyť to říkám, ten kodex se liší. Nomádské národy mají jiný vztah například k sousedům — protože žádné sousedy nemají. Turci už přece nejsou nomádi. Ale donedávna nomády byli. Poslyšte, vy je nemáte rád. Chraň Bůh! Já Turky neodsuzuji, jen se je snažím vnímat takové, jací jsou. Také si na nich něčeho vážíte? Uznáváte něco tureckého? Musím podotknout, že Turek není Osman. Tady v Evropě se z neznalosti míchají dva pojmy. Když se řekne osmanská říše, vnímá se to automaticky jako turecká říše. Jenže Osmani nemluvili turecky, mluvili osmanštinou a ta má blíž k indoevropským jazykům než k turkotatarským, navíc byli mimořádně liberální vůči ostatním národům a národnostem. A po dobu asi tří set let uzavírali manžel-ství se ženami z polských šlechtických rodin. 9
Proč se jim líbily zrovna Polky? Poláci se jednu dobu přátelili s osmanskou říší, protože měli společného nepřítele: Rusy. Z řečeného vyplývá, že se zřejmě považujete za typického Kurda. To nevím. Ale i v exilu jsem se snažil udržet kodex, který je pro nás Kurdy nade vše. Pochopitelně znám i Kurdy, kteří v evropské společnosti rychle asimilovali. Já jsem se na rozdíl od nich integroval. Umím několik jazyků a znám několik evropských kultur, což mi nebrání zachovat si původní kodex — v tomto ohledu jsem Kurd. Ale národnostně ne, nejsem nacionalista! Nacionalismus považuji za nejstrašnější ideologii, která existuje v lidských dějinách, kterou mohl člověk vůbec vymyslet. Podle mne je horší než komunismus. Neodpověděl jste na otázku, jestli si vážíte něčeho tureckého. Vážím si některých tureckých spisovatelů. Například básníka Nazima Hikmeta, dále spisovatele Orhana Pamuka, letošního nositele Nobelovy ceny za literaturu, a dalších. Pamuk otevřeně vyzývá tureckou vládu, aby přiznala genocidu spáchanou Tureckem na Arménech a Kurdech začátkem 20. století. Co myslíte, existuje národní charakter? Určitě ano. O Turcích se říká, že jsou krutí. Je to pravda? Spíš bych řekl, že jsou zákeřní než krutí. Krutost k tomu patří; projeví se ve chvíli, kdy ji nečekáte. A jací jsou Kurdové? Víte, proč Kurdové nemají dodnes vlastní stát? Protože jsou poslední rytíři, kteří vyznávají zmíněný morální kodex. Kurd, když dá slovo, i za cenu ztráty života je musí dodržet. Platí to pro muže i pro ženy. Kdežto Turek hledí na všechno účelově. Kurdové jsou čestní, drží slovo, jací jsou ještě? Jsou důstojní. Co znamená — důstojní? Neutíkají před bezprávím. Jsou hrdí? Mimořádně hrdý národ! Jsou to horalé, věrní tradičním hodnotám. Začíná to rodinou: jsou věrní manželce, svým dětem, rodičům, prarodičům, svému spolku. Věrnost stojí u Kurdů nade vším. Pokolikáté že jste ženatý? Bohužel podruhé. Proč bohužel? Kurdové se nerozvádějí. To jsou mimořádné, výjimečné případy. Máte děti? Ano. Mám syna a dceru.
10
Staráte se o ně? Vídáte je? Samozřejmě. Jsou to moje děti. Máte dobrý vztah s jejich matkami? V porovnání se středoevropskými poměry výborný. Jaké jsou národnosti? Synova matka i moje první žena jsou Němky. A vaše dnešní paní? Češka německého původu. To je náhoda? Myslím, že ne. Shledáváte na těchto ženách něco přitažlivého? Nejspíš v tom mají prsty nadpřirozené síly. Většina mých přítelkyň byly buď Němky z Čech, nebo Němky z Německa. Nevím, čím to je, neumím to vysvětlit. Jaký vztah mají Kurdové k Židům? Velice tolerantní, bohužel se to neví. Kurdové Židy nikdy nepotlačovali. Když jsem přijel poprvé do Izraele, věděl jsem, že nejvýznamnější kurdoložka v šedesátých až osmdesátých letech byla paní profesorka Joyce Blau, Židovka. Od ní jsem se dozvěděl, že v Jeruzalémě i v Tel Avivu mají na univerzitách katedry kurdologie. A víte proč? Kurdové tvořili v tehdejším Izraeli druhou největší komunitu. Teď už je tam víc Židů z Ukrajiny, z Ruska a z Polska. V Izraeli jsem se setkal s Židy z Kurdistánu; všichni o mé vlasti mluvili nadšeně, protože je tam nikdo nepotlačoval, nediskriminoval. A co Kurdové a komunisti? V tomto ohledu jsme velice konzervativní. V islámském světě jsme považováni za nemohamedány; u nás ženy nemusí nosit závoj. Neexistuje zákaz komunikace mezi mužem a ženou. Vaše maminka stolovala společně s otcem? Samozřejmě, i se všemi ostatními muži. Jsme původně matriarchální společnost; islám sice částečnou změnu přinesl, ale hlavní, rozhodující slovo v rodině vždycky měla naše matka. Ptala jsem se na komunisty. Kurdové jsou velice kritičtí vůči komunistické ideologii, která nectí tradice. Jakmile se někdo zříká tradice a začíná od nuly, není to Kurdům dvakrát sympatické. Mají Kurdové také nějakou špatnou vlastnost? Jsme tvrdohlaví. Jsou Kurdové v dnešním Turecku nějak organizovaní? Máme několik nadací, které se snaží zachránit část kurdské kultury, aby úplně nezanikla, ale ty nadace jsou i dnes potlačené a pronásledované. 11
Mají Kurdové v Turecku své politické strany? Ano a jsou nelegální; chybu vidím víc v turecké politice než u Kurdů. Kdyby se tyto strany mohly legálně vyjadřovat v demokratické společnosti, lidi by ani nenapadlo uchylovat se k ilegálním organizacím. Jak na to reagují Turci? Turci kurdské politické strany zakazují a pronásledují, následkem čehož k těm ilegálním stranám část Kurdů tíhne. Když nemají možnost vyjádřit se demokraticky, zkusí to se zbraní v ruce, což je tragédie jak pro Kurdy, tak pro Turky. Chcete říci, že po sobě střílejí? To se děje už nejmíň dvacet let, bohužel. Jak se ta vyzbrojená strana jmenuje? Dělnická strana Kurdistánu. Máte s ní něco společného? Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany, kurdské ani jiné; od sedmnácti let žiji v Evropě, takže jsem mohl třeba v Německu vstoupit do sociální demokracie nebo ke křesťanským demokratům nebo do Strany zelených. Ostatně zakladatelé Strany zelených byli moji přátelé (Petra Kelly, G. Bastian, Roland Voigt) a opakovaně se mě ptali, jestli bych se nestal jejich členem. Když jsme u toho, která z českých politických stran je vám sympatická? Vůči politickým stranám jsem náročný — rád bych viděl stranu, která by měla něco ze zelených, sociální aspekt od sociálních demokratů a byla ekonomicky konzervativní. Vidím, že sociální demokraté neumějí zacházet s penězi... prostě takový trojkombinační hybrid vznikne jen stěží. Máte německou státní příslušnost, k volbám tu tedy nechodíte. Ale kdybyste mohl, koho byste volil? Nikoho. Není tu koho volit. Sedmnáct let po převratu se mluví o tom, že by se měli komunisté pustit do vlády, aby se znemožnili i činem. Takový pokus provedli v osmdesátých letech ve Francii. Mitterrandovo „smrtelné objetí“. Přesně tak, prezident je vzal do vlády někdy v osmdesátém druhém či třetím, svěřil jim ministerstvo spojů. A oni se opravdu za dva roky znemožnili. Jinak to ani nešlo: mohli z rozpočtu čerpat jen přidělenou částku, protože neměli v parlamentu většinu. To přece věděli předem. Proč do té vlády chtěli? Každá politická strana chce být u moci. Nechce spíš peníze? Když máte moc, můžete získat i finanční prostředky: jak pro sebe, tak pro svou stranu. 12
A když máte moc nanedlouho, čerpáte peníze aspoň krátce. Tak to tady nedávno udělala DEU a Unie svobody. Věděli, že nebudou znovu zvoleni; přesto šel Kühnl řídit ministerstvo obrany a Němec ministerstvo spravedlnosti. A Karel Kühnl na poslední chvíli podepsal nákup těch superdrahých transportérů, i když věděl, že jeho vláda už to platit nebude. Myslím, že jednal nezodpovědně. Ale ne protizákonně, jak se tady často zdůrazňuje. Zato nemorálně. Tady prostě chybí morální kodex; zákon všechno upravit nemůže, ale existují i nepsané zákony, profesní kodexy, to platí třeba u novinářů. Novinář má profesi nebezpečnou jako chirurg. * * * Jsme právě u vás v Třemblatech, nedaleko od ondřejovské hvězdárny. Tady tu parcelu i s domem jste v roce 1990 koupil od herečky Jiřiny Bohdalové. Proč jste chtěl být zrovna tady? Těšilo vás mít dům po celebritě? Nechtěl jsem bydlet v Praze. Zkraje devadesátých let se noví podnikatelé snažili získat byty především v centru hlavního města, nejlépe v secesní Pařížské ulici nebo jinde u Staroměstského náměstí, ale já jsem pracoval šestnáct, osmnáct hodin denně, toužil jsem aspoň po pár hodinách klidu a hledal jsem něco za Prahou. Tehdy ještě restituční zákony neplatily, nemovitosti původním majitelům nepatřily a domů na prodej bylo jen málo. V úvahu přicházela například vila generála Čepičky, a tu jsem koupit nechtěl. Kvůli tomu, že Alexej Čepička byl v padesátých letech nechvalně proslulým ministrem obrany a zetěm prezidenta Klementa Gottwalda? Ano, právě z těchto důvodů. Pak jsem se dozvěděl od jednoho právníka, že Jiřina Bohdalová chce prodat svůj venkovský objekt. České celebrity jsem nevyhledá-val; mezi těmi skutečnými, zahraničními, jsem se pohyboval od roku 1980. Co tady máte rád? Klid, les... hlavně přírodu. Vesnice je odtud skoro kilometr, tady jsme málem na samotě, a to jsem chtěl. Jdete někdy mezi vesničany? Ano, rád. Nedaleko jsou Hrusice, které proslavil malíř Josef Lada, tam jezdím pravidelně. Mám rád vesnickou upřímnost; ti lidé jsou konzervativní, trvá jim dlouho, než přijmou někoho cizího; překonat tuhle bariéru je obtížné a mne těší, že jsem to dokázal. Jak se pozná, že vás přijali? Mám to štěstí, že jsem lékař — nakonec všichni jsme potenciální pacienti. Ale snažím se pomáhat upřímně, ne s úmyslem, abych byl někam přijat. Vystudoval jste všeobecné lékařství na Karlově univerzitě v Praze. Uměl byste vytrhnout zub? V tomhle ohledu jsem odvážný; pobýval jsem v různých válkách a tam se i nezkušený lékař naučí v praxi uplatnit svoje teoretické vědomosti s minimálními technickými prostředky. Nevím, jestli bych vytrhl zub profesionálně, ale tu odvahu bych měl.
13
Stalo se, že jste trhal zub? To ne, ale amputoval jsem nohu, i když nejsem chirurg. Uměl byste přijmout porod? Jistě, uměl. Stalo se to? Ano, dokonce v mé rodině. Své dceři jsem pomohl na svět sám * * * Co znamená vaše jméno a příjmení — YEKTA UZUNOGLU? Yek znamená v kurdštině JEDEN, Yekta bych přeložil jako JEDINEC. A Uzunoglu? Uzun v turečtině znamená VELKÝ, a oglu je SYN: tedy SYN VELKÉHO. Jak vám říkala maminka, když jste byl malý? Yekta. Nebo lépe řečeno Yekto, protože kurdština patří k těm několika málo jazykům, které mají pátý pád, vokativ. Uráží vás novinový titulek „Turecký lobbista v rukou české justice“? A ten článek je o vás. Znám ten text, vyšel v Respektu a napsal ho Jaroslav Spurný. Později se mi omluvil, že nebyl dostatečně informovaný. Co měl správně napsat? Kurdský lobbista? Lobbista nejsem, ale jsem Kurd. Kdyby Kurdové nebyli potlačeni, asi bych se tak vehementně ke kurdskému národu nehlásil. Jste v dnešním Turecku známý? Myslím, že jsem dost známý. Díky čemu? Především díky svým politickým aktivitám v osmdesátých letech. V čem spočívaly? Spoluzakládal jsem Kurdský institut v Paříži. Byl první svého druhu, vznikl s podporou francouzské vlády. Společně s tehdejším ministrem kultury Jackem Langem, významným evropským politikem, jsme chtěli poukázat na to, že UNESCO při zachraňování ohrožených kultur neplní své povinnosti. A o šest měsíců později jsem podobný institut založil v Německu; žilo tam tehdy asi půl milionu Kurdů. Chtěli jsme jednak pomoci integrovat je v hostitelské zemi, a také jsme se snažili zachránit aspoň část kurdské kultury, odsouzené k zániku. A potom vznikl Kurdský institut také ve Washingtonu. Všechny tyto instituty získaly podporu vlády hostitelské země, nebyly to tedy žádné emigrantské, separatistické nebo teroristické organizace. Kurdské instituty jsou osvětové instituce? Důležité je oddělení jazyka, kde vědci zkoumají kurdštinu, dále oddělení etnografie a také oddělení integrace Kurdů do té které země. Patří tam i velká knihovna.
14
Jsou kurdské instituty přístupné veřejnosti? Samozřejmě ano. * * * Proč o vás letos v Německu televize ARD a VDR natočily dokumentární film? Německá televize mne zná z mého působení v Německu v osmdesátých letech; nebylo to jen v rámci Kurdského institutu, působil jsem i v několika dalších humanitárních organizacích, jako Amnesty International, Společnost pro ohrožené národy a Mezinárodní liga pro lidská práva. Když se Němci dozvěděli, co se mi stalo v Praze v devadesátých letech, hodně se tam o mně psalo. Také letos v souvislosti s předáním Krieglovy ceny. To se konalo 1. června 2006 v pražském Klementinu, laudatio přednesl profesor František Janouch. Při té příležitosti sem německá televize poslala celý tým, aby o mně natočili dokumentární film. První část už odvysílali, na té druhé části, daleko rozsáhlejší, se ještě pracuje. V Turecku o vás nepíší? Jenom za poslední tři měsíce o mně vyšlo v kurdském tisku asi tři sta článků. O čem konkrétně? Vracejí se k mým aktivitám v osmdesátých, ale i v devadesátých letech, kdy jsem předvídal problémy, které potkají jak Kurdy, tak hostitelské země, a zdůrazňují, že doba mi dala za pravdu. Píší o mně pravidelně všichni: od kurdských levicových novin až k těm ultrakonzervativním, včetně listu iráckého prezidenta Džalála Talabániho. To zaskočilo i moje přátele v Česku. Existuje dnes v Evropě známější Kurd než vy? V Čechách určitě ne a v Evropě jich může být několik stejně známých. Jeden z nich, můj bratranec, je prezidentem Kurdského institutu v Paříži — profesor Kendal Nezan. Teď jsem poprvé zveřejnil, že patříme do jedné rodiny. Mimochodem — v téže době jako německá, navštívila Prahu i kurdská televize; celý štáb přijel na předávání Krieglovy ceny až z Kurdistánu. Vy máte v tom potlačeném Kurdistánu vlastní televizní stanici? Většina Kurdistánu je potlačena, což od roku 2003 neplatí o té části, která leží v Iráku. Podporuje ji americká vláda i americká armáda; pod protektorátem Američanů tam vysílá několik kurdských stanic. Vám nevadí americká nadvláda? Rozhodně je nám milejší než nadvláda Saddáma Husajna, který zmasakroval stovky tisíc Kurdů. U Američanů mají Kurdové možnost samosprávy a zachování vlastní identity. Televizi z irácké části Kurdistánu může sledovat i turecká část Kurdistánu? Díky tomu, že je to satelitní stanice, mohou ji sledovat všichni Kurdové na světě, což pochopitelně hodně vadí turecké vládě. Proto tak často protestují proti Američanům; mají strach, že Kurdové v Turecku budou chtít v budoucnu stejná práva, jaká mají Kurdové v Iráku. 15
Proč Američani podporují Kurdy? Z dobroty srdce? Myslím, že nová americká politika na Středním východě směřuje k demokratizaci diktátorských režimů. Není žádným tajemstvím, že Amerika v sedmdesátých letech, v době studené války a polarizace světa mezi komunismem a kapitalismem, podporovala islámský fanatismus; bylo to hlavně v Afghánistánu, ale i v jiných zemích Středního východu, a podporovala i diktátory, jako je Saddám Husajn či saúdskoarabský král Fajsal. Pak ale pochopili, že to není východisko, takže došlo k razantní změně zahraniční politiky — a v současné době právě USA bojují vehementně proti radikálnímu islámu, ale i proti různým diktátorským režimům na Středním východě. Jinými slovy: dnes bojují proti tomu, co sami částečně způsobili? Ano. Řekl jste, že pochopili, že podpora islámského fanatismu není východisko. Východisko z čeho? Východisko pro jejich vlastní zájmy. Jedenáctého září roku 2001 poznali, že to není řešení, a od té doby proti tomu bojují; v jejich národních zájmech je podpora demokratických režimů, posilování demokratického úsilí v těchto regionech. Při dnešní globalizaci nelze vytvořit někde demokracii a zbytek světadílu ignorovat. * * * Pojďme k vašim začátkům, pane doktore. Řekněte něco o rodině, ze které pocházíte. Můj otec byl právník. Vaši rodiče už nežijí? Bohužel ne. I moji sourozenci jsou právníci; ve společnosti, kde je bezpráví běžné, každá rodina posílá alespoň jedno dítě na právnickou fakultu, mylně se domnívajíc, že stane-li se právníkem, dopomůže jí ke spravedlnosti. Kolik máte sourozenců? Mám dvě sestry a bratra. Co dělají? Starší bratr je právník, starší sestra je ředitelka jedné velké banky v Turecku a další sestra byla také právnička, teď je v invalidním důchodu. Vídáte se? Ano. Jaká je vaše první vzpomínka z dětství? Výlety s otcem v džípu, se kterým jsem vám dnes přijel naproti do Mnichovic. Byl vyroben v roce 1945 k vojenským účelům, Američané ho nechali v Turecku, otec džíp v padesátých letech koupil a často nás jím vozil. Kam jste jezdili s tatínkem na výlety? K řece Tigris. Biblická řeka. První kapitola Genesis. 16
Měl jste to, čemu se říká šťastné dětství? Určitě ano. Měl jsem tolerantního otce a vzdělanou matku, velice milou; oba se vzájemně doplňovali. Jak se jmenovali? Otec Ahmed a matka Zeliha, to je jméno ze Starého zákona. Bili vás rodiče? Otec mi dal jednou facku, to bylo poprvé a naposledy v mém životě. Za co? Dozvěděl se, že je chci opustit a odjet do Evropy. Kolik vám bylo? Necelých patnáct let. Otec mě dobře znal a věděl, že když něco řeknu, jednou to docela jistě udělám. Strašně ho bolelo, že chci opustit rodinu. Jinak na mě ruku nikdy nevztáhl. Ani matka nás nikdy neuhodila. V normální kurdské rodině se děti nebijí. Za jak dlouho jste svou rodinu opravdu opustil? O dva roky později, v sedmnácti. Byl jste poslušné dítě? Nebo vzdorné? V kurdské rodině děti nemusí být poslušné jako v archaické rodinné struktuře Evropy. Dítě je od nějakých devíti let považováno za dospělou osobu, zúčastňuje se rodinných sezení i důležitých debat a nikdo je neokřikne: Jsi dítě, mlč. Měl jste ve škole dobrý prospěch? V kurdské rodině děti nikdo nenutí, aby se učily, záleží to na jejich svobodném rozhodnutí. Proto jsem tak rád poznával různé kultury a jejich vztah k dětem. Díky tomu, že mohu srovnávat, musím obdivovat Kurdy, s jakou tolerancí a respektem se chovají vůči dítěti: berou je jako osobnost. To v Evropě chybí, hlavně ve středoevropských poměrech. Učil jsem se dobře, ale nikdo nad námi nestál a nenutil nás, jak se to děje v Evropě. Kurdští rodiče nemají ctižádost, aby dítě nosilo dobré známky a patřilo k premiantům? Na tom rodině nezáleží? Ale ano, záleží, jenže nevnucuje svou představu dítěti násilím, jak je to zvykem ve střední Evropě. Pamatujete se z dětství na nějakou výraznou křivdu? Jedna velká křivda mne poznamenala: učitel angličtiny se nás ve škole ptal, jestli jsme Kurdové, nebo Turci. Řekl jsem, že jsem Kurd, a on mě u tabule zbil. Angličtinu jsem se učil dlouhá léta, umím anglicky číst a psát, ale od té doby jsem anglicky nepromluvil. Kdybyste mě zabila, nedostanete ze mne jediné anglické slovo. I když jsem ve Švýcarsku vyhledal pomoc významných psychoanalytiků, abych v sobě tuhle bariéru odboural, nepodařilo se to. Občas to vede k trapným situacím; tak třeba v roce 1985 jsem přijel do New Yorku, hostitel uspořádal večeři a mne posadili vedle Eduarda Kocha. Eduard Koch, Žid, byl velice populární starosta New Yorku, výjimečně dvakrát zvolený do této důležité funkce. (Pokud se nemýlím, pochází z Karlových Varů.) Seděli jsme
17
vedle sebe, automaticky na mne promluvil anglicky, a já se zeptal, jestli bychom nemohli mluvit francouzsky. Francouzsky neuměl, tak jsem mu nabídl němčinu. Ze stejných důvodů jako já anglicky, on nemluvil německy, i když uměl číst a psát — nesl si trauma z války. A tak jsme měli pochopení jeden pro druhého. Jak jste se nakonec domluvili? Mluvil jsem na něho česky a on mi rozuměl. * * * Byl jste ve škole vůdcovský typ? Určitě ano, to netajím. Měl jste u dětí autoritu? Nejen ve škole, ale i ve čtvrti, kde jsme vyrůstali. I když jsem byl malého vzrůstu, větší hoši se mi podřizovali. Jak jste toho dosáhl? Ve škole jsem byl vždycky iniciativní. Vzpomínám si třeba, jak jsem v osmé třídě svolal spolužáky a přemlouval je, abychom vybírali peníze od bohatých lidí, ke kterým patřil i můj otec, a za ty peníze pak nakoupili Ústavu Turecké republiky a rozdali ji vesnickým Kurdům, kteří se tak seznámí se svými právy a povinnostmi. Jeden z těch kluků je dnes nejvýznamnějším kurdským spisovatelem, žije ve Švédsku, je to vlastně náš Karel Čapek. A v jedné své povídce tenhle příběh popsal. Kolik exemplářů Ústavy jste takhle rozdali? Tisíce. Tisíce! Ústava byla malinká knížečka velká asi jako ruka a obsahovala jen 120 nebo 130 paragrafů. Nás zajímal hlavně paragraf číslo dvanáct, který říkal, že všichni občané jsou si před zákonem rovni. A Kurdové byli vždycky pronásledovaní, zákon–nezákon jenom proto, že jsou Kurdové. Byl jste jako chlapec fyzicky zdatný? Ano. Hodně jsem jezdil na koni. Dědeček měl vždycky několik koní, byl vášnivý chovatel a my jsme jízdu na koni naštěstí nebrali jako sport, ale jako součást života. Hlavně v létě. Kdypak jste naposledy seděl na koni? Před třemi roky. A moje nejdelší cesta vedla ze sovětsko-íránských hranic až do Iráku, bylo to za války v rámci organizace Lékaři bez hranic. Ujel jsem tehdy na koni 450 kilometrů. Čtrnáct dní to trvalo, po horách, s lékařskou brašnou na zádech. Stonal jste v dětství? Pokud si pamatuji, ani jednou. Proč jste se chtěl stát lékařem? Můj strýc byl významný kurdský duchovní. Mohlo mi být tak devět, když mi daroval knihu, překlad z angličtiny; jmenovala se „Chuť zachránit lidský život“. Ta kniha mě poznamenala — chtěl jsem prostě poznat tu chuť. 18
A od té doby jste o své budoucí profesi nezapochyboval? Od té chvíle jsem věděl, že chci zachraňovat lidské životy. Zachránil jste někdy lidský život? Mnohokrát, hlavně ve válce. Vychovávali vás rodiče jako Kurda? Ano, ale nenásilně. Co znamená v tureckém státě vychovávat dítě jako Kurda? Je to, jak se říká lidově, o hubu. Mohou vás pronásledovat, že doma mluvíte kurdsky. Obzvlášť u právníka je to podezřelé — mohl by být kurdským nacionalistou. To nebyl případ mého otce; rodiče měli prostě úctu k našim tradicím, k naší kultuře, legendám, pohádkám a tyto hodnoty chtěli předat dalším generacím — a to byl jejich údajný hřích. Jak s vámi mluvila maminka? Maminka kurdsky a otec turecky, abychom později neměli ve škole potíže. Dědeček s babičkou na nás mluvili kurdsky, protože turecky neuměli, a navíc jsme se později dozvěděli, že obě babičky, z matčiny i z otcovy strany, jsou Arménky. Rodiče to před námi tajili, protože Arméni jsou v Turecku pronásledovanější než Kurdové; být Kurdem a mít za ženu Arménku vede bez přehánění ke společenské i jiné likvidaci. Ještě pořád? Ještě pořád, bohužel. A vy, pane doktore, své děti vychováváte v kurdském duchu? Nebezpečí zániku kurdské kultury pominulo, proto netrvám na tom, aby znali kurdštinu či kurdskou kulturu. Není to smutné, že vy, takový významný Kurd, máte děti, které ani kurdsky nemluví? Nevím, jestli je to smutné; hlavně jsem chtěl, aby každé moje dítě bylo člověkem, důstojným člověkem, nezávisle na tom, je-li Kurdem, nebo Čechem. Jakou národnost mají v dokladech? Alan je Čech a Lucia Němka. Nemrzí vás to? Vůbec ne. Jsou to slušní, poctiví a pracovití lidé a to mně stačí. Jsou hodní k vám, k rodičům? Ano, jsou. Kromě toho mne těší, že můj syn studoval práva jak v Praze, tak v Německu, a teď pracuje v Bruselu jako právník v oblasti homologizace legislativy evropských států v boji proti organizovanému zločinu. Víc bych si ani nemohl přát. * * * 19
Měl jste jako kluk nejmilejší hračku? Nejmilejší hračku ani ne, ale moc rádi jsme stavěli mlýny na potoce. Začalo to někdy v pěti letech, to byly malinké mlýny, pak jsme je zvětšili, a když mi bylo čtrnáct let, vyráběli jsme na potoce elektřinu. Kdy a kde jste byl poprvé v zahraničí? V sedmnácti jsem přijel do Berlína, do té doby jsem nebyl nikde. Turecko bylo centrálně řízený stát, a i když bylo členem Severoatlantického paktu, výjezdy občanů do zahraničí nebyly běžné. Jak jste trávil prázdniny? Valnou část prázdnin jsme byli vždycky u dědečka; žil na velkém statku nedaleko města Malatya, protéká jím Eufrat. Měl koně, krávy, ovce, rozsáhlé meruňkové a jablečné sady — opravdový ráj pro děti. S rodiči jsme bydleli u Tigrisu a v létě jsme zas jezdili k Eufratu, k další biblické řece. I krajina kolem byla biblická? Nádherná, opravdový ráj na zemi. Zdává se vám o tom někdy? Občas ano Vraťme se do vašich sedmnácti let. Touha po Evropě vás neopustila a vaši rodiče se s tou myšlenkou zřejmě postupně smířili. Ano, jinak bych nemohl odjet, protože sedmnáctiletý kluk mohl dostat pas jen s písemným souhlasem rodičů. Nebylo vašim sourozencům líto, že zůstávají doma? Ti po tom netoužili tehdy ani později. Teď jezdí po světě dost často, ale žít jinde natrvalo by nechtěli. Věděl jste v tom roce 1970, kam konkrétně chcete jet a co tam chcete dělat? Nejdříve jsem chtěl do Paříže, což se mi podařilo. Uměl jste francouzsky? Málo, ve škole jsme se učili anglicky. Do Francie jsem jel proto, že tam žil už dva roky můj bratranec, dnes profesor jaderné fyziky v Collège de France a současně prezident Kurdského institutu v Paříži. Jel jsem do města Tours, z něhož pochází Balzac, Descartes a které je centrem té nejlepší francouzštiny vůbec. Tam jsem se začal učit francouzsky. Dostal jste stipendium? Až do května 1971 mne financovala moje rodina. Pak v Turecku došlo k vojenskému převratu a vojáci zakázali bankám převádět peníze do zahraničí. Jak jste si poradil? Obrátil jsem se na Bedir Chana, posledního kurdského knížete, který žil v Paříži, a ten měl pro mé potíže pochopení. 20
Bylo těžké dostat se k němu? Vůbec ne. Kurdští šlechtici nejsou jako ti evropští, jsou mnohem přístupnější. Pamatuji se, že mi kníže při první návštěvě vlastnoručně přinesl kávu a whisky, i když měl v domě služebnictvo. Mně bylo sedmnáct a půl, jemu přes šedesát. Takoví jsou Kurdové. Díky jeho pomoci jsem si mohl vybrat stipendium do jedné z pěti zemí. A ty země byly: Sovětský svaz, Bulharsko, Polsko, Československo a Švédsko. Na to by Čech řekl bez váhání: Pojedu do Švédska. A já jsem jel do Prahy. Psal se rok 1972, čtvrtý po sovětské okupaci Československa, doba rychle houstnoucího temna — a vy jste k nám přijel za vzděláním. Nejprve do Mariánských Lázní, na jazykový kurz češtiny pro cizince. Ano, přijel jsem v roce 1972, koncem října. Co jste o nás věděl? Věděl jste, do jaké země jedete? Znal jsem Jana Palacha, znali jsme Pražské jaro. Fotografie ze srpna 1968 a z Palachova pohřbu obešly svět. Proč jste jel zrovna do Československa? Měl jsem takovou trochu mylnou informaci, že Češi jsou hodně stateční lidé. Za jak dlouho jste pochopil, že to byla "trochu mylná" informace? Zanedlouho. Viděl jsem, že Čechům chybí jednak statečnost, jednak hrdost. Kdybych já byl Čechem, měl bych tisíce důvodů, proč na to být hrdý. Tak nás poučte. Máte Žižku, dále Jana Husa... Jan Žižka byl zloděj, násilník, kulturní ignorant. Já myslím, že byl bojovník. A že Jan Hus byl stejně důležitý reformátor jako Martin Luther, jen měl to neštěstí, že přišel sto padesát let před Lutherem, a dále, že tady nebyla tak silná šlechta jako v Německu, která by ho podpořila finančně i vojensky. To mluvíme o patnáctém století. Nač ještě můžeme být hrdí? Na to, že máte tak hezký jazyk. Já češtinu zbožňuji, mám hodně rád obratnost a mnohotvárnost toho jazyka. Čeština je jazyk vtipný, napsal pan profesor Jílek. Je vtipná, ale hlavně různorodá. Byl bych šťastný, že jsem Čech, protože jste dali světové literatuře člověka, jako je Karel Čapek. Máte rád českou hudbu? Rozhodně ano, je to sentimentální hudba, žádný suchý Beethoven, alespoň já to tak vnímám. Dotýká se duše. I na tu mohou být Češi hrdí. Nač ještě? Na svou zemi, protože je mimořádně krásná. Kopce, řeky, potoky, hory, lesy... Co by chtěli Češi víc? 21
Myslíte, že Češi tu krásu nevnímají? Vidím to jaké svérázný syndrom: jsou nešťastní, i když mají tisíce důvodů být šťastní. Ve světě bývá ceněný český humor, souhlasíte? Ano, a byl to jeden z prostředků boje proti totalitě, prostředek k přežití. Už od dob Rakouska-Uherska. Dále se o Češích říká, že mají zlaté ručičky, že jsou obratní, všechno umí, v nouzi si dokáží pomoci. Mohl jsem to porovnávat s jinými kulturami, například s Německem, s Francií, s Kurdistánem; s Turky, Araby a Peršany. Když se tu v roce 1990 rozpadl komunismus, valná část Čechoslováků (hlavně Čechů), pracovala v průmyslu. Brzy na to nejméně třicet procent těchto Čechů (přesné statistiky nemám), přešlo do oblasti podnikání, aniž by k tomu byli speciálně školeni. To proto, že Češi jsou šikovní, přizpůsobiví. Museli být přizpůsobiví, někdy až moc. Ale vytáhnout Němce z továrny, na druhý den ho postavit k výčepu a říci mu: Odteď budeš dělat hostinského - to si neumím představit. Co ještě Češi umí? Češi umí taky žít. Myslíte: užívat si života? Ano. Například? I v době totality valná část Čechů měla rekreační chaty a víkend co víkend utíkali z té represe do přírody, užít si život se sousedy chataři či vesničany. To vidíte málokde, alespoň ve východním Německu to tak v takové míře rozhodně nebylo. A schopnost integrity Čechů je v podstatě neomezená; třeba univerzitní profesor z lékařské fakulty přijel na víkend do vesnice, kde měl chalupu: zdil komín, pil pivo se sousedy a z dálky, občas ani zblízka byste vůbec nepoznala, že se jedná o vysokoškolského učitele a lékařskou kapacitu. Nebylo by lepší, kdyby mu ten komín zdil zedník. O zedníky byla nouze a profesor měl malý plat. Bylo lepší přežít marasmus totality s humorem a v produktivní práci, než sedět v Praze a brečet nad osudem. Možná to souvisí s tou neodvahou, o které jste mluvil; jestli ono to není tak trochu strkání hlavy do písku; realizovat se na chalupě. Češi jsou neodvážní, ale to způsobily dějiny. Malý národ ve střední Evropě byl příliš často okupovaný a utlačený a musel to nějak přežít. Vždycky jsem říkal, že Česká republika je nárazníková země mezi dvěmi impérii - německým (tím myslím i Rakousko) a ruským. Tahle malá země přežila - i když za cenu ztráty odvahy. Jak byste pojmenoval rozdíl mezi Čechy a Slováky? Vidíte nějaký? Jazykový rozdíl je malý, ale mentalita je jiná. Slováci tak trochu kopírují uherskou hrdost, bojovnost a fanfarónství, kdežto Češi mají spíš tendenci ke švejkovině.
22
Mrzelo vás, když se Československo v roce 1992 dělilo? Moc mě to mrzelo. A divil jsem se, že Silvestra slavila většina národa jako obvykle. Nikde žádné pobouření a smutek. Češi nemohli pochopit, proč se to mne, Kurda, tolik dotýká. Proč se vás to tolik dotýkalo? Rozdělit hodnoty je snadné; těžší je znovu je pospojovat. Kdyby se tehdy Češi i Slováci chovali trochu rozumněji a střízlivěji, kdyby vnímali výhodu velké země, určitě by to dopadlo jinak. Zachovali se maloměšťácky, vyčítali si, kdo koho okrádá a zapomněli na výhody, které přináší dvakrát větší země. * * * Jak se vám daří v srpnu 2006? Výborně. Ta horka mně nevadí, připomínají mi moji vlast. Včera jsem byl v přírodě s přáteli. Je mi dobře na světě. Turecký básník Nazim Hikmet by řekl: Yašamak gůzel šey be kardešim, neboli Poslyš, bratře, žít přece je krásné. Máte u nás přátele Čechy, nebo směs z národů různých? Nedělal jsem a nedělám rozdíl v tom, kdo z mých přátel ke kterému národu či národnostní skupině patří. Jen občas musím přehodit jazyk: přejít z češtiny do němčiny, do francouzštiny, do kurdštiny a tak dále. V jakém jazyce přemýšlíte? Jakou řečí si píšete poznámky? Na to se mě zeptal můj psychoanalytik ve Švýcarsku v roce 1987 a zaskočila ho odpověď, že přemýšlím v několika jazycích. Sním také v několika jazycích, i poznámky si píši několika jazyky - a psychoanalytik tehdy pátral po tom, jestli moje mnohojazyčnost nemůže vést k rozštěpení osobnosti. Tři měsíce mne marně různě testovali, až dospěli k závěru, že mi nic takového nehrozí. Proč jste se uchýlil k psychoanalytikům? Měl jste nějaké potíže? Vůbec ne. Naši generaci v sedmdesátých letech byla psychoanalýza blízká. Jednu dobu to byla módní záležitost především v USA, ale já to jako módu nebral. Ta doba byla poznamenaná Sigmundem Freudem, Wilhelmem Reichem, Erichem Frommem, a taky já chtěl lépe poznat sám sebe. Prostřednictvím druhé či třetí osoby. Podařilo se vám to? Částečně ano. Jak mluvíte se svou ženou? Když jsme tady v Čechách, mluvíme česky. V zahraničí, třeba v Německu, mluvíme německy, a když jsme byli ve Španělsku, snažil jsem se mluvit s Monikou španělsky, i když mi ta španělština dá ještě trochu práce. * * * Událostí těchto dnů, která se probírá nejenom u nás, je libanonsko-izraelský válečný konflikt. Co k tomu řeknete? Konflikt na Středním východě mezi Židy a arabským světem se snažím sledovat od mladí, tedy od šedesátých-sedmdesátých let. Bez emocí, objektivně, neideologicky. Mým výchozím bodem byla a je obrana demokracie. A Izrael je
23
jediným demokratickým ostrůvkem v oceánu diktátorských režimů na Středním východě. Tak to bylo, tak to je a obávám se, že to tak ještě pár let zůstane. Ale demokracie není samospasitelná; možná jim na Středním východě ten stávající systém vyhovuje. Komu vyhovuje? Panovníkům rozhodně, ale obyvatelstvu? To bych netvrdil. Každý člověk chce žít důstojně, bez vrchnosti; chce, aby jeho hlas bylo slyšet. To v diktátorských režimech není možné. Asi chcete říci, že pravda je na straně Izraele. Ano. Poukazuje se na to, že v posledních třech týdnech, ode dne, kdy začala válka mezi Izraelem a Hizballáhem, hyne víc lidí na straně Libanonců, jenže válka mezi Izraelem a Hizballáhem, Hamasem a dalšími teroristickými organizacemi trvá už několik desítek let a tito teroristé systematicky organizují i na území Izraele sebevražedné atentáty, při kterých umírají zejména děti a ženy z především chudších vrstev, to znamená lidé, kteří používají veřejnou dopravu. Tohle valná část svět ignoruje a nevidí, a když Izrael jednoho dne prohlásí: „Už toho mám dost, už se nenechám dál terorizovat!“, zmíněná část světa se sjednotí v antisemitském duchu a začne organizovat různé účelové akce ve jménu humanismu - proti Izraeli. Co říkáte tomu, že Česká republika v tomto konfliktu pomáhá oběma stranám? To jsou trapné alibistické akce. Proč Česká republika spolu s ostatními evropskými zeměmi nezasáhla už před několika lety, proč tyto země společně s Izraelem a s arabskými zastánci demokracie a míru upřímně nehledali řešení už tenkrát? A má ten konflikt řešení? Samozřejmě, že má. Mohli například zabránit Sýrii a Íránu, aby finančně a vojensky dotovaly radikální skupiny v regionu. Kdyby účinně zakročili proti syrské a iránské zahraniční politice a zabránili jejímu vměšování se do těchto konfliktů, nepotřeboval by dnes Libanon českou pomoc. A rozhodně by tam nebylo tolik mrtvých. Pokud tedy hledáme viníka, měli bychom hledat především v politice některých takzvaných civilizovaných států. * * * Pane doktore, kdy jste byl v životě nejšťastnější? Nejšťastnější? Těch okamžiků bylo dost: když se mi narodily zdravé dětí, když jsem byl propuštěn z vazby a zjistil, že maminka ještě žije, a když jsem se oženil s Monikou. A také když jsem letos zjara dostal Krieglovu cenu. Kdy jste prožíval nejspokojenější období? Vyrůstal jsem a studoval proto, abych jednou pomáhal lidem v nouzi. Když jsem ve válce zachraňoval lidské životy, když jsme v kurdském institutu pomáhali tisícům utečencům, když jsem mohl jako „podnikatel“ pomoci českým postiženým dětem, když jsem vzdoroval ve vazbě policistům a státním zástupcům porušujícím zákony… To všechno byla dobrá období mého života. 24
Vraťme se do roku 1979, kdy jste skončil studia medicíny na Karlově univerzitě v Praze. Promoce byla na jedné straně radostná chvíle, ale bylo mi i smutno, protože nikdo z mých příbuzných se nemohl zúčastnit - nedostali v Turecku vstupní vízum. Měl jste nějakou povinnost vůči českému státu za to, že jste tu mohl studovat? Neměl, protože moje studia nezajišťoval československý stát, nýbrž prostřednictvím UNESCO poslední kurdský princ Kamuran Bedir Chan, který tehdy žil v pařížském exilu. A v pátém ročníku, navzdory omezeným komunikačním prostředkům, se mně podařilo navázat kontakt s kurdskými lékaři v západní Evropě a na dálku jsme založili Kurdský půlměsíc, obdobu Červeného kříže. Co jste dělal po promoci? Šestnáctého června 1979 jsem promoval a o pár týdnů později jsem dostal výzvu, abych se dostavil na policii do Bartolomějské ulice. Šel jsem tam, v kapse povolení k pobytu cizince na území Československé republiky. Soudružka na policii se chtěla na mé povolení podívat. Naivně jsem jí je podal, ona strčila doklad do šuplíku a řekla: Už vám to neprodloužíme, tady máte dočasný doklad a do týdne musíte opustit republiku. Tušil jste, že k tomu dojde? Doufal jsem, že tady zůstanu ještě asi dva roky do první atestace, nebo aspoň pár měsíců, abych měl alespoň krátkou lékařskou praxi. Věděl jste, kam půjdete? Domů jste se přece vrátit nemohl. To věděla i Československá republika, že domů to nejde. Chtěl jsem jet do Francie. Koupil jsem si jízdenku do Chebu, nastoupil do vlaku - a najednou jsem byl ve Spolkové republice Německo. Se dvěma kufry, bez peněz: tenkrát se nesměly české koruny měnit oficiálně za devizové prostředky, a já nechtěl měnit peníze na černém trhu, abych nebyl obviněn z pašeráctví. Ty dva kufry, to byl veškerý váš majetek? Všechno jsem tu musel nechat. Svou knihovnu, prostě všechno, co člověk za ta léta nashromáždil. Nechal jste tu i nějakého člověka? Měl jste dívku? Ano, měl jsem dívku a měli jsem syna. Byli jste manželé? Několikrát jsme se ucházeli o povolení k sňatku, ale marně. Byla to Češka? Měla československou státní příslušnost. Byla napůl Němka. Kolik let bylo dítěti? Necelý rok. 25
Nemohli odjet s vámi? Během tak krátké doby by jim povolení nevystavili. Stojíte tedy v Německu na nádraží... A mám u sebe pár marek. Zavolal jsem přátelům, popsal jsem, že jsem tam a tam, oni se spojili s dalšími přáteli, ti bydleli nedaleko, v Norimberku, a jeden z nich pro mne přijel. Do Norimberku jsem nechtěl, tak mi půjčil peníze, já si koupil jízdenku a jel jsem do Paříže. Tam jsem měl přátele, ale i příbuzné, především rodinu bratrance Kendala Nezana, o kterém už tu byla řeč - tehdy byl doktorem jaderné fyziky. V Paříži jsem nebyl poprvé, jezdil jsem tam už jako student. Znal jsem se s francouzskými intelektuály, včetně Jeana Paul Sartra, Simony de Bauvoire, dále k mým známým patřil spisovatel Gerard Chaliand, profesorka Joyce Blau, významná orientalistka ze Sorbonny, Christian Rostocker, generální ředitel Ligue internationale pour les droits de l´homme (Mezinárodní liga pro lidská práva), matematik Laurent Schwart, Alfred Kastler, významný bojovník za lidská práva, a také Jan Bertolino - později se stal šéfredaktorem francouzské veřejnoprávní televize. V té prekérní situaci v roce 1979 mi nabídl, že u něho mohu bydlet. A tak jsem se znovu ocitl v tom špičkovém francouzském intelektuálním soukolí. Říkám to proto, že když jsem byl v Praze ve vazbě, a v českém tisku mne osočovali, že jsem z prospěchářství vyhledával české celebrity, musel jsem se v duchu jen smát; s opravdovými evropskými celebritami jsem se stýkal jak během studia, tak později. A tito intelektuálové, včetně Alfreda Kastlera, nositele Nobelovy cena za fyziku, a světoznámého matematika Laurenta Schwartze, se angažovali u francouzské vlády, abych získal povolení k pobytu a stipendium pro výzkumnou práci. Proč jim na vás, Kurdovi bez domova, nezkušeném začínajícím lékaři, vyhnaném z Československa, tolik záleželo? Jak už jsem řekl, jako student jsem jezdil každé léto do Paříže; tam jsme se seznámili a společně jsme se angažovali za lidská práva nejenom v Československu, ale i ve Francii a jinde. Čím jste je zaujal? Zřejmě tím, že pocházím z Kurdistánu, to znamená z rozvojové společnosti, ale moje angažmá za lidská práva se neomezuje pouze na Kurdy; angažoval jsem se ve Francii, v Německu, v Československu… * * * Kdy jste měl v životě největší strach? Strach je asi takový stav, kdy už člověk nemůže koordinovat činnost svého mozku a svalstva. A přepne na první signální soustavu? Tak nějak... Zažil jsem to ve válce: byly chvíle, kdy jsem se třásl po celém těle, uvědomoval jsem si, co se se mnou děje, ale nemohl jsem to chvění zastavit. Kdy konkrétně to bylo? V roce 1980, v Íránu. Měli jsme v železničním tunelu lazaret a helikoptéry i dělostřelectvo do toho tunelu střílely. Rámus se tam rozléhal i s ozvěnou, otřesný hluk to byl, k zešílení. Nevím, jestli to byl strach, asi bych to musel konzultovat
26
s nějakým odborníkem, jestli sluchový nerv na pekelný hluk takhle reaguje, ale od té doby mám poruchu sluchu: jednak hůř slyším, jednak můj předrážděný sluchový nerv nesnese různé zvuky, třeba hluk vysavače. Vraťme se do Francie, kam jste přišel po pražské promoci. Jak jste si vydělával na živobytí? Dostal jsem od francouzské vlády stipendium na specializaci v Pasteurově Institutu. A začal jsem v Paříži, jedenáctimilionovém městě, vyhledávat lékaře „své krevní skupiny“. Jak se to dělá? Asi mně pomohla nějaká nadpřirozená síla: šlo to rychle. Párkrát jsem se mezi svými přáteli kriticky vyjádřil k činnosti mezinárodního Červeného kříže. Byl jsem totiž měsíc jejich hostem v Ženevě, kde jsem zevnitř poznal jejich status i organizaci, a s hrůznou jsem zjistil, že může zasáhnout v krizové oblasti, jen pokud ho pozve vláda země, v níž se taková oblast nachází - jinými slovy právě ta vláda, která v regionech vyprovokovala a zapříčinila krizovou situaci, a na uklidnění tudíž nemá zájem. Například v Indočíně: Vietnam zasáhl Kambodžu z jedné strany, Čína s Pol Potem z druhé strany, zmasakrovali tři miliony lidí - a kdybychom tam chtěli jet s pomocí jako Červený kříž, nebylo by to možné, protože kambodžská vláda si to samozřejmě nepřála. Proto jsme veřejně kritizovali Červený kříž a hledali jiná řešení, jak pomoci lidem v nouzi. Byl jste mladý začínající lékař, kterému se jistě stýskalo po vzdálené rodině. Nechtěl jste si raději zařídit praxi, vybudovat domov, žít jako všichni - a nestarat se o nějaké Kurdy, Kambodžany a Afgánce? To bych býval jistě mohl, měl jsem báječné podmínky: neomezené povolení k pobytu a výborné kontakty. Mohl jsem si s nějakým francouzským kolegou zařídit ordinaci. Myslím, že bych získal rychle klientelu: mluvím několika jazyky migrantů a v Paříži těch bylo a je plno. Proč jste to neudělal? Protože bych pomohl ke zdraví pacientům, kteří žijí ve vyspělé zemi, kde je mnoho dalších lékařů. A trochu byste pomohl i sobě. No dobře. Ale já jsem neumíral hladem ani žízní, ani ranami způsobenými zrůdnou válkou. To sice ne, ale měl jste neuspořádaný osobní život, byl jste už pěkných pár let bez domova. Tenkrát chtěl mít každý pěkný „domov“, ale já jsem doufal, že lidstvo časem pochopí, že domovem člověka je zeměkoule jako taková. Žádný domov, ohraničený státními hranicemi. Tvrdím, že to platí obzvlášť pro lékaře. Tahle vize byla v sedmdesátých a osmdesátých letech můj handicap, protože ostatní mi vytýkali, že jsem voluntarista, futurista a idealista. Jenže ten ideál se o deset-dvacet let později uskutečnil. Rozpadl se komunismus, rozšířila se Evropská unie - společenství bez hranic, a význam slova „domov“ se naštěstí mění. 27
Potkával jste v těch osmdesátých letech lidi stejného ražení, jako jste sám? Ve Francii to byli francouzští, němečtí a belgičtí lékaři. A hned jsme se dohodli, že se budeme angažovat v jiné organizaci, než jakou je Červený kříž. Tou byli Lékaři bez hranic - Médicins sans frontières. Tato organizace byla založena v prosinci 1979 a my jsme se k nim přidali někdy v únoru 1980; po dvacetileté činnosti, v roce 1999, dostala Nobelovu cenu. Kolik vás bylo, otců - zakladatelů? Když jsme je, dnes s Doc.MUDr.Vladimírem Štichem Csc, našli, byli u zrodu. Měli kanceláře v jednom suterénu. Hned jsme se k nim přidali, aniž bychom o tom nějak dlouze uvažovali. Tenkrát to bylo deset nebo dvanáct lékařů, včetně Francouze Bernda Kouchnera. Víte, jaký byl rozdíl mezi námi a našimi západoevropskými kolegy? Bernd Kouchner odjel také do války v Iránu, ale jen na pár týdnů, pak se vrátil domů; já jsem tam zůstal několik měsíců. Ti ostatní, na rozdíl od nás, dostali za svou činnost patřičné společenské i vládní ocenění. Například Bernd Kouchner se později stal ministrem francouzského zdravotnictví, a pak vysokým hodnostářem Organizace spojených národů, odpovědným za pomoc třetímu světu, tedy úředník kategorie 1A, kdežto mně turecký stát po návratu z Iránu v roce 1981 odebral pas, a najednou ze mne byl utečenec bez dokladů. A pro změnu panu Doc.MUDr. Vladimíru Štichovi Csc, už nedovolil komunistický režim vycestovat z ČSSR. To je ten rozdíl. Jak se to stalo? Bylo to ve Vídni. Konzul vzal můj pas, někam odešel, a když se vrátil, řekl: Pas tureckého státu už nedostanete. Život je plný absurdit: na druhou stranu právě v těch dnech dvaatřicet veřejnoprávních televizních stanic ve dvaatřiceti zemích vysílalo reportážní film o mých aktivitách ve válečných oblastech Íránu. Tehdy tam vládl režim Chomejního, a Chomejní, v rozporu se všemi mezinárodními úmluvami a smlouvami, zajal stovky amerických diplomatů; jeho režim dal zastřelit každého cizince, dopadeného na území Íránu. A v téhle situaci jsme tam pronikali, zakládali lazarety, a pak přizvali své francouzské kolegy z Lékařů bez hranic; několik měsíců jsme tam pracovali a navíc jsme o zrůdnostech tamního režimu natočili několik reportážních filmů. Komu jste pomáhali? Pomáhali jsme všem stranám válečného konfliktu. To znamená Kurdům, ale i Íráncům; pro Lékaře bez hranic nerozhodovala barva kůže ani náboženství. Kdo ležel v krvi, tomu náležela pomoc. Kdo Lékaře bez hranic financoval? Začínali jsme po sklepích a jediný náš příjem byl z reportážních filmů, které jsme natočili v těch nejnebezpečnějších oblastech. Televizní stanice o ně měly obrovský zájem. Ze získaných peněz jsme kupovali léky, přístroje a tak dál. Později nás začala podporovat a velkoryse financovat francouzská šlechta, francouzské firmy. Na humanitární pomoc měly tehdy monopol levicově orientované organizace celého světa, jenže my jsme nebyli ani levicoví, ani pravicoví; pro nás byla důležitá lidská práva a pomoc člověku v nouzi. Co následovalo po Íránu? Byl jsem v Iráku, pak jsem jel do Jordánska a odtud jsem se vrátil do Paříže.
28
Jste internista. Ve válce jste operoval? Samozřejmě. Ve válce jste lékař a musíte pomoci. Byl jsem sice vedoucí mise, protože jsem znal místní jazyky a kulturu, ale moje odborná stránka tak zdatná nebyla - byl jsem mladý, nezkušený. Naštěstí jsem měl vedle sebe špičkové odborníky jako byl pan profesor Ball, Marianne Flory, Alan Dubois, na které nikdy nezapomenu. Pan profesor Ball byl válečný chirurg. Francouz, který působil ve vietnamské a později v alžírské válce, špičkový odborník, který mě naučil spoustu věcí, a já na oplátku naučil jeho, jak se orientovat v místní společnosti. Vzpomenete si na svého prvního pacienta, který zemřel? To bylo v Praze, ještě na fakultě. Tajně jsme s pomocí kolegy Pavla Martáska, jeho bratrance Ládi Kořenského a přátel adventistů založili nakladatelství, což byla nákladná záležitost. V roce 1978 jsme vydali publikaci Kurdský problém (ve francouzštině) v nákladu patnáct set výtisků, šířili jsme to po celé Evropě, a to zdaleka nebylo všechno. Nikdo to neudal? To je právě obdivuhodné, že mezi námi nebyl žádný agent. Po revoluci se ukázalo, že nikdo z chartistů ani z adventistů, kteří nám pomáhali, nepracoval pro Státní bezpečnost. A jelikož naše nakladatelství mělo trvalý nedostatek peněz, podepsal jsem s lékařskou fakultou dohodu, že o víkendech budu pracovat jako ošetřovatel v nemocnici na Strahově. Moji kolegové medici skončili v pátek své školní povinnosti, odjeli se slečnami na chalupy nebo k rodičům a my šli pracovat do nemocnice. Jednak abychom si přivydělali ke stipendiu a „zafinancovali“ nakladatelství, ale také, abychom se dostali blíž k praktické medicíně. Člověk se tam naučil, co v knihách nenašel, a také jsem na vlastní oči poznal, že život končí smrtí. Pacient, na kterého se ptáte, byl starý pán; zemřel jednou v noci a já zažil první šok tohoto druhu. A nedalo se mu pomoci, ani lékař, který měl službu, to nedokázal. A mne pak čekal těžký úkol odvézt zemřelého pána z pokoje do sklepa a s tím mrtvým tělem různě manipulovat: svléknout ho a tak dál. Člověk umře, a je nadobro konec? Tehdy jsem pochopil, jak je život křehký. Najednou se zastaví - a to je konec. Leží tam mrtvé tělo; nic jiného není? Duše je pryč. Duše tedy existuje? Rozhodně ano. Kam se poděje? To máte tak: člověk je omezená bytost. Myslí si, že co nevidí, co neslyší a co není hmatatelné, to neexistuje. Byli jsme tak vychovaní, k takzvanému materialismu. Dvacáté století bylo poznamenáno dialektickým materialismem. Ale dnes už se mi argumentuje snáz než tehdy, kdy jsem tvrdil, že duše existuje. Uvedu příklad: dnes posíláme SMS zprávy, či emaily, ve vzduchu jsou jich miliony, my je nevidíme, neslyšíme, nemůžeme je nahmatat - ale jsou tam. Tak jako duše.
29
Jak o sobě dá vědět, jak se projeví? Určitě vám už někdo blízký zemřel, a pokud jste vnímavá, jsem přesvědčen, že jste s ním občas ve spojení. Soudím podle sebe: když mi zemřela matka, i dlouho po její smrti nastaly chvíle, kdy jsem si najednou uvědomil, že tam někde je, že je se mnou ve spojení. Ten pocit mám dodn

V souvislosti s diskuzí o CzechTeku padl dotaz, proč se tato akce nekoná každý rok v jiné zemi. Odpověď je prostá: protože by jim tam pšenka nekvetla. I když legislativa a praxe jednotlivých západních zemí nejsou totožné, platí v těchto liberálních zemích obecně odmítavé stanovisko k pořádání nelegálních technoparty. Konkrétně ve Velké Británii je skutečně tento zákaz ošetřen konkrétním zákonem.

V diskuzi na Britských listech padla slova o snobství Angličanů či netoleranci. V této věci existují dvě zásadní nedorozumění. Prvním je, že zákaz se vztahuje na produkci technohudby a pořádání technoparty. To je nesmysl, kterým by liberální stát popíral sám sebe. Je to stejně nesmyslné, jako bojovat proti vyznavačům rocku, posluchačům opery nebo čtenářům detektivek. Liberálnímu státu je zcela lhostejné, jakou hudbu posloucháte, za předpokladu, že dodržujete pravidla. Určitý druh společenské smlouvy, který v praxi znamená, že akce bude mít pořadatele, bude známo její místo, dodrženy hygienické normy, bude zajištěna požární a ekologická bezpečnost a zajištěny jasné právní vztahy v případě škod.

Legální technoparty lze samozřejmě pořádat nejen ve Velké Británii, ale i kdekoli jinde v západní Evropě. Problém je právě v divokých raveparty pod širým nebem, která se nechtějí pravidlům podřídit. V západní Evropě se bohužel subkultura technařů nevyhnula velmi podobným výstřelkům, které provázely konání CzechTeku v minulých letech. „Válka“, kterou vedou úřady s technaři, je samozřejmě velmi nedůsledná, protože liberální stát skutečně není ze své podstaty represivní a velmi dobře ví, že pouhé zákazy k ničemu nevedou. Daleko výhodnější je osvědčená integrace do systému a o této snaze koneckonců svědčí dokument francouzského ministra, který byl v Britských listech rovněž zveřejněn.

Liberálnímu státu, ať už ve Velké Británii či kdekoli jinde, nejde o nic jiného, než dostat technařské hnutí pod určitou kontrolu společnosti. Zdůrazňuji „společnosti“, nikoliv státu nebo nějaké jeho represivní složky. Problém je v tom, že tvrdě konzumní technařské hnutí se takové kontrole brání a svobodu si vykládá po svém.

S tím souvisí druhý problém, který v souvislosti s diskuzí o CzechTeku nastal – samotné pojetí svobody. Mám pocit, že mnozí si u nás vykládají onu svobodu v liberální společnosti jako ničím neomezovanou a neomezitelnou. Jenže je to naopak. Liberální společnost v sobě spojuje tisíce často protichůdných zájmů, a aby vůbec mohla fungovat, vytváří pravidla, která se snaží efektivně prosazovat. Měl jsem kamaráda, který po řadu let pěstoval zvláštního koníčka – jízdu načerno v městské dopravě. Tu a tam ho přistihl revizor a nastala zvláštní hra zasílání složenek a upomínek, které kamarád s roztomilostí sobě vlastní zahazoval a počítal s tím, že malou pohledávku se příslušnému úřadu nevyplatí vymáhat. Několik let mu to k mému údivu vycházelo.

Poté se rozhodl vycestovat na návštěvu do USA, kde se v newyorském metru pokusil aplikovat stejné chování, které mu u nás tak hezky procházelo. Jenže tvrdě narazil a poněkud odlišný přístup místních úřadů ho stál 48 hodin ve vězení. Po návratu nazval Spojené státy fašistickým státem. Jestli je západní liberální stát na něco skutečně citlivý, pak je to skutečně právě dodržování pravidel a pokud si někteří technaři základní liberální poučku „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného“ upravili svérázným způsobem na „Vaše svoboda končí tam, kde začíná naše zábava“, zákonitě narážejí.

Případ podobný letošnímu CzechTeku by ve Velké Británii pravděpodobně nenastal už proto, že tamní technoscéna zná pravidla hry a ví, kde by mohla narazit. Je lepší a bezpečnější se přesunout tam, kde jsou úřady méně profesionální a více laxní. Problém s CzechTekem nepřišel v letošním roce, ale česká policie a státní správa obecně na něm pracovaly už řadu let, kdy celý problém nechávaly „vyhnívat“ v době, kdy celá akce měla jen omezený charakter a malý ohlas. Měly zakročit už při prvních stížnostech a konkrétních přestupcích, které technoparty provázely.

Když už by v Británii k podobné události přece jen došlo, jen stěží si dovedu představit, že by britská média zpochybnila legitimitu policejního zásahu, protože mají obecně jasno ve fungování liberální společnosti. Zcela určitě by ale tvrdě odsoudila nekompetentnost policie v případě konkrétních přehmatů a porušení zákona. Stejně tak nepředpokládám, že by konzervativní strana využila podobné události stejně účelově k útoku proti labouristům jako to u nás udělala ODS a prezident republiky vůči současné vládě.

Důvěra mladých je ohrožena, říká Stanislav Penc
* Pane Penci, vám je 35 let, před revolucí jste působil v nezávislých iniciativách, posledních 16 let se věnujete hlavně obraně lidských práv; nefungujete ale v tomto okamžiku spíš jako mluvčí "technařů"?

Ne. Pokud tak usuzujete z toho, že se beru za lidi, které považuju za nespravedlivě postižené, pak bych v případě rasových útoků byl mluvčím Romů a v případě diskriminace cizinců mluvčím cizinců. A to rozhodně nejsem.

* Snažím se ujasnit si, jestli tenhle rozhovor dělám s obhájcem lidských práv, nebo s představitelem jedné strany v tom aktuálním sporu.já nejsem technař.

* Ten spor je veden o dvě věci: zda policejní zásah proti CzechTeku byl oprávněný a zda byl přiměřený. Ministr vnitra nyní říká, že oprávněný byl, ale že o jeho přiměřenosti lze diskutovat. Jak to vidíte vy?

Pan ministr Bublan zřejmě zapomněl, že nejvyšším zákonem tohoto státu je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Já jsem přesvědčen, že zákrok proti CzechTeku byl od počátku nezákonný a že o jeho přiměřenosti vůbec nemůže být řeč. A když vidím, jak se k tomu vyjadřují odpovědní státní činitelé, tak mám pocit, že už nevedeme spor pouze o ten jeden zákrok, ale o demokracii v této zemi.

* Pojďme nejprve mluvit o té oprávněnosti. Policie uvádí, že k tomu zásahu musela přistoupit na základě pěti trestních oznámení majitelů sousedních pozemků.

To je nesmysl, vždycky přece záleží na konkrétní situaci. Když policii někdo oznámí, že jeho soused právě mlátí manželku, tak by jistě měla zakročit. Tohle byl ale úplně jiný případ. Jestliže policie došla k závěru, že někteří lidé jsou na cizích pozemcích, tak je měla prostě vyzvat, aby ty pozemky opustili a aby se přesunuli na pozemek, který mají pronajatý. A vlastně to ani neměla udělat policie, ale nějaký představitel té příslušné obce. Policie udělala pravý opak: nezákonně technařům zabránila, aby se na ten pronajatý pozemek mohli dostat po veřejné komunikaci. Myslím, že to udělala záměrně proto, aby proti nim mohla zasáhnout.

* Ospravedlňuje to ten přesun přes cizí pozemky? Když se někdo zachová nezákonně vůči mně, můžu se já pro změnu zachovat nezákonně vůči někomu jinému? Třeba když mi někdo ukradne stěrače u auta, mám právo ukrást je zase jinému řidiči?

Tohle srovnání silně kulhá. Ti lidé přece nešli přes nějaké zahrady, nevlezli nikomu na dvorek za barákem. Šli či jeli přes souvislou louku, jejíž polovinu měli pronajatou. Druhá polovina je ve vlastnictví státu, kromě toho jsou tam dva malé kousky, které patří soukromým vlastníkům. Ale hranice mezi těmi dvěma polovinami není nijak viditelně vymezená.

* Nebylo předem jasné, že se CzechTek na tu pronajatou louku nevměstná?

Proč by se tam neměl vměstnat? Je to 13 hektarů, takže na každého účastníka připadalo 23 metrů čtverečních. Já si myslím, že organizátoři letos ten pozemek vybrali velice dobře a zodpovědně: daleko od obce a co nejblíž k dálnici a k hranicím.

* Byl jste jedním z těch účastníků?

Nebyl, já poslouchám jinou muziku.

* Z čeho tedy ve svých závěrech vycházíte?

Z informací, které mám. V době toho zákroku jsem byl v telefonickém kontaktu s řadou lidí, kteří tam byli - až do okamžiku, kdy tam policie vypojila mobilní sítě. Potom jsem se tam jel podívat a prohlédl jsem si taky letecké snímky a katastrální mapy. Vyslechl jsem minimálně dvě stě osobních svědectví, viděl jsem kolem tři a půl tisíce fotografií a zhruba 15 hodin videozáznamu. Samozřejmě jsem se seznámil i s informacemi a argumenty druhé strany: policejního prezidia, ministra vnitra a předsedy vlády. A zjistil jsem, že spousta zodpovědných činitelů tohoto státu jsou lháři a lidé, kteří porušují lidská práva a ohrožují demokratický systém.

* Patří k lidským právům, která hájíte, také právo na klidný spánek?

Ten vybraný pozemek je čtyři kilometry vzdálený od první vesnice a je krytý lesem. Nevím o žádné oficiální zprávě o tom, že by tentokrát došlo k porušení nějaké hlukové normy. Ale vemte si to: my teď spolu děláme rozhovor v baráku v pražské ulici, po které i v noci jezdí auta - já bych se tady nevyspal ani náhodou. Přes Český ráj se staví dálnice a česká společnost se pře o to, zda pár tisíc mladých lidí má nebo nemá právo bavit se někde na louce za lesem. A jestli je nebo není v pořádku, když proti nim vyrukuje 1200 těžkooděných policajtů s vodními děly a s granáty se slzným plynem a zmlátí je. To mně připadá prostě neskutečné. Myslím, že to svědčí o tom, že pořád žijeme v postkomunismu -že spousta lidí se pořád nezbavila mindráků, které jim cpali do hlav bolševici.

* K obecným úvahám se doufám dostaneme později, ale teď bych ještě rád probral několik "přízemních" otázek. Například proč technaři místo konání CzechTeku do poslední chvíle tajili? Nemyslíte, že tu akci měli ohlásit a dohodnout si podmínky jejího zajištění včetně hygienických?

Dobře, začnu tou hygienou. Vůz firmy, která na tu akci vezla 40 mobilních WC, byl policisty zastaven a odehnán. Stejně tak to bylo s vodou a se svozem odpadu. A není pochyb o tom, že většinu nepořádku na té louce nezpůsobili účastníci CzechTeku, ale policie. A teď k tomu utajování. Pokud je mi známo, CzechTek je jeden z mála nekomerčních hudebních festivalů, jichž se v téhle republice každoročně koná kolem 300. Lidi, kteří mají tuhle muziku rádi, se prostě jenom chtějí bavit, a netouží po tom, aby se jim tam nahrnul byznys, který se točí kolem těch jiných festivalů. To za prvé. Za druhé: mám informace, že policie už několik měsíců předem řadu lidí z té technoscény vyslýchala a chtěla vědět, kde letošní CzechTech bude. A ti lidé si dobře pamatovali, jak to dopadlo loni. Za třetí: žádná povinnost ohlašovat hudební produkce neexistuje, stejně jako neexistuje povinnost ohlašovat oslavy narozenin nebo svatební hostiny. Pouze když vybíráte vstupné, musíte z toho obci zaplatit určitý poplatek.

* Premiér Paroubek v článku v Právu vyjádřil jiný právní názor, cituji:

"Obecně přístupný pozemek, byť soukromý, na němž jsou náhle rozmístěny tisíce osob, se samozřejmě stává veřejným prostranstvím se všemi z toho vyplývajícími důsledky včetně ohlašovacího režimu akcí a podobně."

Podle mne premiér téhle republiky žádný právní názor nemá. To je člověk z Národní fronty a také se tak chová. Pokud je mi známo, ombudsman Motejl už před dvěma roky, po prvním sporu kolem technoparty, vypracoval a předložil vládě právní expertizu, v níž se říká, že pro kulturní akce, na rozdíl od akcí politických, ohlašovací povinnost neplatí.

* Vy sám jste ovšem nejednou protestoval, když policie nezasáhla proti skinheadským koncertům, které se konaly jako soukromé akce v uzavřených hospodách...

To je přece o něčem úplně jiném: o porušování zákonů a ústavy této země. V okamžiku, když někdo propaguje neonacismus a rasismus, když je z nějakého sálu zřetelně slyšet ven skandování Sieg Heil!, je povinností policie zasáhnout! A já se ptám: proč v těchto případech nezasahuje?!

* Pojďme dál. Účastníci CzechTeku neuposlechli výzev policie, aby se rozešli. Řada právníků říká, že občan je povinen se pokynům policie podřídit, teprve pak si na ni může stěžovat. Vy si to nemyslíte?

Já jsem přesvědčen, že to platí jen v případě, kdy policie postupuje zákonně. Představte si takovou modelovou situaci, že k vám policajti vtrhnou násilím do bytu a řeknou: koukejte odsud vypadnout! A že když se jich zeptáte proč, což by udělal každý normální člověk, tak místo odpovědi začnou tlouct vaši ženu a vaše děti. Co uděláte? Já bych v takové situaci jako zákonů dbalý občan nejspíš popadl koště a flákl je po hlavě! V Listině základních práv a svobod se říká, že občan má právo postavit se na odpor proti všem, kteří narušují demokratický systém. A já jsem přesvědčen, že to, co policie dělala na CechTeku, bylo narušení demokratického systému.

* Kdo podle vašich informací s tím násilím začal - policie, nebo technaři?

Jisté je, že kdyby tam ta policie nenapochodovala, tak by vůbec k žádnému násilí nedošlo.

* Na kdyby se neptám - ptám se jak to bylo?Já se na základě informací, které mám, domnívám, že si začala policie; s jistotou to samozřejmě nevím. Najisto to zřejmě ví pouze Ondřej Neff, kterému je jasné, že si začali opilí a zfetovaní technaři. A to kdyby říkat musím. Jsem pevně přesvědčen, že kdyby policie zvolila jiný druh taktiky, kdyby jí opravdu šlo jen o to, aby ti technaři nebyli jinde než na tom pronajatém pozemku, kdyby s nimi o tom vyjednávala, tak by se všechno odbylo v klidu, bez toho násilí, bez těch desítek a možná stovek zraněných a hlavně bez té morální újmy na mladé generaci, která je horší než ty utržené rány.

* Co říkáte těm zraněným na straně policie, těm vrhaným lahvím a kamenům, tomu, že technaři se evidentně nejen bránili postupujícímu policejnímu kordonu, ale také na něj útočili zezadu? Bylo tohle přiměřené chování?

Říkám, že to všechno je samozřejmě třeba vyšetřit, že je třeba zveřejnit všechny materiály a svědectví včetně těch, které má k dispozici policie... K mé důvěře, že to bude skutečně poctivě vyšetřeno, ale rozhodně nemůže přispět, když inspekce ministra vnitra ústy svého šéfa už dva dny po těch událostech oznámí, že policie nic špatného neudělala... A když vím, že tím šéfem je policista, který před listopadem 1989 vedl výslechy protirežimních demonstrantů.

* To mluvíte o panu Borníkovi, že?

Mluvím o panu Borníkovi.

* Mýlí se podle vás pan Bublan, když tvrdí, že tvrdé jádro technařů tam už přišlo s úmyslem vyvolat konflikt s policií? Že ta bitka pro ně byla součástí "šťávy" toho podniku?

Premiér zašel tímhle směrem ještě dál a pravil, že tady jde o mezinárodně propojené anarchistické skupiny. Jenže představitelé zpravodajských služeb pak na jednání branněbezpečnostního výboru Sněmovny sdělili, že jejich služby se technaři a jejich srazy nikdy nezabývaly, protože v nich neviděly žádné ohrožení státu. Takže by bylo velice zajímavé vědět, kam pan premiér na ty své informace chodí. Podle mého názoru - a nic víc než názor vám k tomu říct nemůžu - se tam ti lidé nepřišli prát, ale tančit. A nebýt policajtů, tak by přesně to dělali: pět šest dnů by tančili a pak by se bez problémů rozjeli zpátky domů.

* Mýlí se i Lubomír Zaorálek, jenž ve svém článku v Právu napsal, že "podniky podobné tomu Mlýnci nejsou jinou kulturou, ale spíše vpádem barbarství, které útočí na všechny kolem"?

Ten článek jsem nečetl. U Paroubka mě takové výroky už neudivují, ale musím říct, že jestli se takhle vyjadřuje i Zaorálek, tak mě to trochu překvapuje. Ale asi by mě to překvapovat nemělo, protože je jasné, že většina sociálních demokratů si říká, že prostě musí držet basu se svým premiérem. Pak by ale naopak je nemělo překvapit, když ti mladí budou ČSSD říkat Česká strana soustavně demagogická. A když jim ty "živly" a "barbary" vrátí při volbách.

* Do třetice: zmýlila se Mladá fronta Dnes - která jinak ve většině svých komentářů ten policejní zákrok ostře kritizovala -když uvedla, že na tom CzechTeku byly "snadno k mání lehké drogy všeho druhu"?

Pokud je mi známo, na loňském CzechTeku protidrogová centrála žádnou distribuci drog nezaznamenala. A ani letos zatím nevím o tom, že by byl některý z jeho účastníků zatčen za tento trestný čin. (Šéf Národní protidrogové centrály Jiří Komorous tento týden sdělil ČTK: "Pokud si vzpomínám na minulý CzechTek, tak jsme přímo v souvislosti s touto akcí drogy zadrželi a také zatkli pachatele." Pozn. red.)

* Vraťme se od technařů k policistům. Co na základě svých poznatků říkáte tvrzení ministra Bublana, že výjevy policejní brutality, jako ten, který jsme už mnohokrát viděli v televizi, byly při tom zásahu zcela výjimečné, že to byly jen excesy?

Otevřete si internetovou stránku www.policejnistat.cz, tam je zhruba 15 hodin videozáznamu, kde takových materiálů najdete desítky. Česká televize odvysílala pouze to, co bylo nahráno na DVD.

* Tu stránku jsem si otevřel, to video zatím ne, ale kolegové, kteří ho viděli, říkají, že na něm žádná srovnatelně drsná scéna není.Tak já vím o dalších docela určitě. Je potřeba se na to podívat, podívat se na ty fotografie, mluvit s lidmi, kteří tam byli... Jsem si jist, že až se to začne skutečně nezávisle vyšetřovat, tak se ukáže, jak ti policisté byli instruováni a jaký tam byl v těch povelech chaos. A že se oficiálně potvrdí, co už teď víme neoficiálně: že někteří ti policisté vůbec nechtěli do toho zákroku jít, protože jim připadalo nesmyslné mlátit někoho za to, že tancuje na louce.

* Proč se tedy podle vás někteří policisté chovali tak surově - byla to odveta za ty lahve, které na ně létaly?

To je otázka pro ně. Ale podívejte se: když od středy do soboty nejste doma a když pak skoro celý den nedostanete najíst ani napít..., když jste někde v nějakých antonech a vaši velitelé vám říkají tak teď jim pudeme rozbít držky, těm feťákům..., když jste v nějaké jednotce, kde vás vlastně celou dobu cvičí, jakým způsobem mlátit lidi, a přitom si furt nemáte do koho bouchnout...a když pak najednou tu příležitost máte... Tak to myslím leccos vysvětluje.

* To "teď jim pudeme rozbít držky" je vaše domněnka, nebo víte, že to ti

velitelé říkali?

Mluvil jsem s několika policisty, kteří mi to řekli.

* Myslíte si, že k tomu policejnímu zákroku došlo na politickou objednávku?

O tom jsem pevně přesvědčen. Ze strany premiéra to podle mne byl jednoznačný kalkul na hlasy konzervativně smýšlejících voličů. A policie měla zřejmě pocit, že technaři budou snadný terč, že se jich nikdo nezastane, stejně jako loni. Víte, já jsem se v tomhle týdnu zúčastnil několika jednání na různých politických úrovních a setkal jsem se tam s věcmi, ze kterých je mi na zvracení.

* Můžete být konkrétní?

Je mi na zvracení z toho, že většina lidí, kteří by k tak vážné záležitosti měli přistupovat zodpovědně a čestně, k ní přistupuje podle své příslušnosti k té nebo oné politické partaji. Například v branněbezpečnostním výboru Sněmovny neprošlo usnesení požadující, aby mu policie předala veškeré materiály k tomu zákroku - poslanci vládní koalice to zablokovali. Čili oni pět hodin jednají o nějakém tématu a potom řeknou, že k němu nechtějí další informace! Není to absurdní? A v Senátu, který schválil rezoluci kritizující nepřiměřený postup policie, nám někteří sociální demokrati a lidovci v kuloárech úplně klidně řekli: my jsme pro to nehlasovali, protože bychom tím podpořili ODS.

* Chápu, že se vám to nelíbí, ale zároveň se ptám: vy a vaši přátelé nemáte pocit, že jste ódeeskou používáni a zneužíváni?

Tuhle optiku odmítám. To jsou právě ty neskutečné poměry, které v téhle zemi panují! Zodpovědní funkcionáři státního aparátu, místo aby konali, co mají, špicují uši, co tomu říká ta nebo ona politická klika. A politici přemítají, jaký postoj jim vynese víc preferencí. Došlo k policejnímu zákroku proti tisícovkám lidí, spousta jich byla zraněna, důvěra mladé generace v demokratický systém je ohrožena - a oni pokračují v těch svých hrátkách! To je přece úplně scestné politické myšlení!

* Pokud to ze strany premiéra skutečně byl kalkul, jak se domníváte, myslíte, že mu vyjde?

Já v téhle rovině nejsem schopen uvažovat, protože takhle ten svět nesmí fungovat. Myslím, že politika by se měla dělat úplně jinak, než jak ji těch posledních třináct let dělali všichni tihle soudruzi. Tohle přece vůbec není o věcech veřejných, není to o lidech, ale jenom o různých partičkách, o tom, jak si namastit vlastní kapsu!

* Já jsem se vás tou poslední otázkou ale neptal, co si myslíte o politicích; ptal jsem se, co si myslíte o svých řadových spoluobčanech.

Vaše noviny si objednaly průzkum veřejného mínění, který ukázal, že naprostá většina mladých lidí ten policejní zásah odsuzuje, protože si uvědomuje, že to není o technu, ale o svobodě. A zároveň se ukázalo, že pro většinu příslušníků starší generace je zřejmě nejvyšší hodnotou řád a pořádek... Jenže to, co v tomto případě podporují, je ve skutečnosti neřád a nepořádek.

* Mně je 59 let - a cítím potřebu na tomto místě uvést, že ten zásah velmi odsuzuju!

To je dobře - protože já jsem přesvědčen, že pokud tohle projde bez následků, jako už prošla spousta jiných věcí, tak můžeme hovořit o tom, že to je náběh na policejní stát. A znovu opakuju: to nejhorší, co ten zákrok a hlavně lži o něm mohou způsobit, je otřesení důvěry mladých lidí v demokracii.

Alexandr Kramer
www.blisty :
Aby se zabránilo spekulativnímu zabírání veřejných prostranství, novela stanoví pro oznámení šestiměsíční lhůtu před konáním akce.

Rovněž se zvyšuje maximální výše pokuty, která dosud činila ve všech případech 1.000,- Kč. Pokuty jsou nyní diferencovány podle druhu přestupku, maximální výše má být 5, 7 nebo 10 tisíc korun (původní návrh počítal s pokutami až padesátitisícovými).

Bohužel, v zákoně zůstalo prakticky neaplikovatelné ustanovení, které dovoluje uložit pokutu (nově až 10.000,- Kč) tomu účastníku shromáždění , který "má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím." Z ustanovení předně není patrné, má-li se poslední věta vztáhnout pouze na "jiné předměty" nebo i na střelné zbraně a výbušniny, a je sporné, zda lze pokutovat tak nejasně popsaný delikt; zejména jde-li o dedukci nikoli z chování účastníka, ale z okolností, zde totiž chybí složka zavinění a přestupková odpovědnost je tím vyloučena. Právě toto ustanovení po zpřesňující rekodifikaci volalo, novela je však opomněla.

Splnění základní politické objednávky a raison d'être novely, zákaz maskování, dostal lehce pozměněnou podobu, podle níž jsou účastníci - pod pokutou až 10.000,- Kč - povinni odmaskovat se, pokud je proti shromáždění prováděn zákrok policie. Problém však nastává s tím, že policie není za zákona zakročovat proti shromáždění jako takovému vůbec oprávněna. Další otázkou je, jak má účastník poznat, kdy je prováděn zákrok - je zákrokem (jenž pojmově vyžaduje, na rozdíl od služebního úkonu, použití násilí) až to, že kordon policistů demonstranty bije, nebo je jím už pouhé vytlačování nebo použití vodního děla? A jak to má účastník poznat v případě zcela nepřehledných, několikatisícových shromáždění nebo pochodů? Bylo-li cílem umožnit odmaskování na výzvu, touto legislativní cestou se toho dosáhnout nepodařilo: výzva policie k odmaskování by byla nezákonná.

Lze tedy uzavřít, že ačkoli novela již nepředstavuje nepřípustný zásah do ústavních práv a většinu navrhovaných změn lze pokládat za přínos, nejasnosti kolem zákazu maskování přece jen brání tomu, abychom mohli nové znění jinak rozumné předlohy jako celek označit za krok vpřed.



Ne. Pokud tak usuzujete z toho, že se beru za lidi, které považuju za nespravedlivě postižené, pak bych v případě rasových útoků byl mluvčím Romů a v případě diskriminace cizinců mluvčím cizinců. A to rozhodně nejsem.

* Snažím se ujasnit si, jestli tenhle rozhovor dělám s obhájcem lidských práv, nebo s představitelem jedné strany v tom aktuálním sporu.já nejsem technař.

* Ten spor je veden o dvě věci: zda policejní zásah proti CzechTeku byl oprávněný a zda byl přiměřený. Ministr vnitra nyní říká, že oprávněný byl, ale že o jeho přiměřenosti lze diskutovat. Jak to vidíte vy?

Pan ministr Bublan zřejmě zapomněl, že nejvyšším zákonem tohoto státu je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Já jsem přesvědčen, že zákrok proti CzechTeku byl od počátku nezákonný a že o jeho přiměřenosti vůbec nemůže být řeč. A když vidím, jak se k tomu vyjadřují odpovědní státní činitelé, tak mám pocit, že už nevedeme spor pouze o ten jeden zákrok, ale o demokracii v této zemi.

* Pojďme nejprve mluvit o té oprávněnosti. Policie uvádí, že k tomu zásahu musela přistoupit na základě pěti trestních oznámení majitelů sousedních pozemků.

To je nesmysl, vždycky přece záleží na konkrétní situaci. Když policii někdo oznámí, že jeho soused právě mlátí manželku, tak by jistě měla zakročit. Tohle byl ale úplně jiný případ. Jestliže policie došla k závěru, že někteří lidé jsou na cizích pozemcích, tak je měla prostě vyzvat, aby ty pozemky opustili a aby se přesunuli na pozemek, který mají pronajatý. A vlastně to ani neměla udělat policie, ale nějaký představitel té příslušné obce. Policie udělala pravý opak: nezákonně technařům zabránila, aby se na ten pronajatý pozemek mohli dostat po veřejné komunikaci. Myslím, že to udělala záměrně proto, aby proti nim mohla zasáhnout.

* Ospravedlňuje to ten přesun přes cizí pozemky? Když se někdo zachová nezákonně vůči mně, můžu se já pro změnu zachovat nezákonně vůči někomu jinému? Třeba když mi někdo ukradne stěrače u auta, mám právo ukrást je zase jinému řidiči?

Tohle srovnání silně kulhá. Ti lidé přece nešli přes nějaké zahrady, nevlezli nikomu na dvorek za barákem. Šli či jeli přes souvislou louku, jejíž polovinu měli pronajatou. Druhá polovina je ve vlastnictví státu, kromě toho jsou tam dva malé kousky, které patří soukromým vlastníkům. Ale hranice mezi těmi dvěma polovinami není nijak viditelně vymezená.

* Nebylo předem jasné, že se CzechTek na tu pronajatou louku nevměstná?

Proč by se tam neměl vměstnat? Je to 13 hektarů, takže na každého účastníka připadalo 23 metrů čtverečních. Já si myslím, že organizátoři letos ten pozemek vybrali velice dobře a zodpovědně: daleko od obce a co nejblíž k dálnici a k hranicím.

* Byl jste jedním z těch účastníků?

Nebyl, já poslouchám jinou muziku.

* Z čeho tedy ve svých závěrech vycházíte?

Z informací, které mám. V době toho zákroku jsem byl v telefonickém kontaktu s řadou lidí, kteří tam byli - až do okamžiku, kdy tam policie vypojila mobilní sítě. Potom jsem se tam jel podívat a prohlédl jsem si taky letecké snímky a katastrální mapy. Vyslechl jsem minimálně dvě stě osobních svědectví, viděl jsem kolem tři a půl tisíce fotografií a zhruba 15 hodin videozáznamu. Samozřejmě jsem se seznámil i s informacemi a argumenty druhé strany: policejního prezidia, ministra vnitra a předsedy vlády. A zjistil jsem, že spousta zodpovědných činitelů tohoto státu jsou lháři a lidé, kteří porušují lidská práva a ohrožují demokratický systém.

* Patří k lidským právům, která hájíte, také právo na klidný spánek?

Ten vybraný pozemek je čtyři kilometry vzdálený od první vesnice a je krytý lesem. Nevím o žádné oficiální zprávě o tom, že by tentokrát došlo k porušení nějaké hlukové normy. Ale vemte si to: my teď spolu děláme rozhovor v baráku v pražské ulici, po které i v noci jezdí auta - já bych se tady nevyspal ani náhodou. Přes Český ráj se staví dálnice a česká společnost se pře o to, zda pár tisíc mladých lidí má nebo nemá právo bavit se někde na louce za lesem. A jestli je nebo není v pořádku, když proti nim vyrukuje 1200 těžkooděných policajtů s vodními děly a s granáty se slzným plynem a zmlátí je. To mně připadá prostě neskutečné. Myslím, že to svědčí o tom, že pořád žijeme v postkomunismu -že spousta lidí se pořád nezbavila mindráků, které jim cpali do hlav bolševici.

* K obecným úvahám se doufám dostaneme později, ale teď bych ještě rád probral několik "přízemních" otázek. Například proč technaři místo konání CzechTeku do poslední chvíle tajili? Nemyslíte, že tu akci měli ohlásit a dohodnout si podmínky jejího zajištění včetně hygienických?

Dobře, začnu tou hygienou. Vůz firmy, která na tu akci vezla 40 mobilních WC, byl policisty zastaven a odehnán. Stejně tak to bylo s vodou a se svozem odpadu. A není pochyb o tom, že většinu nepořádku na té louce nezpůsobili účastníci CzechTeku, ale policie. A teď k tomu utajování. Pokud je mi známo, CzechTek je jeden z mála nekomerčních hudebních festivalů, jichž se v téhle republice každoročně koná kolem 300. Lidi, kteří mají tuhle muziku rádi, se prostě jenom chtějí bavit, a netouží po tom, aby se jim tam nahrnul byznys, který se točí kolem těch jiných festivalů. To za prvé. Za druhé: mám informace, že policie už několik měsíců předem řadu lidí z té technoscény vyslýchala a chtěla vědět, kde letošní CzechTech bude. A ti lidé si dobře pamatovali, jak to dopadlo loni. Za třetí: žádná povinnost ohlašovat hudební produkce neexistuje, stejně jako neexistuje povinnost ohlašovat oslavy narozenin nebo svatební hostiny. Pouze když vybíráte vstupné, musíte z toho obci zaplatit určitý poplatek.

* Premiér Paroubek v článku v Právu vyjádřil jiný právní názor, cituji:

"Obecně přístupný pozemek, byť soukromý, na němž jsou náhle rozmístěny tisíce osob, se samozřejmě stává veřejným prostranstvím se všemi z toho vyplývajícími důsledky včetně ohlašovacího režimu akcí a podobně."

Podle mne premiér téhle republiky žádný právní názor nemá. To je člověk z Národní fronty a také se tak chová. Pokud je mi známo, ombudsman Motejl už před dvěma roky, po prvním sporu kolem technoparty, vypracoval a předložil vládě právní expertizu, v níž se říká, že pro kulturní akce, na rozdíl od akcí politických, ohlašovací povinnost neplatí.

* Vy sám jste ovšem nejednou protestoval, když policie nezasáhla proti skinheadským koncertům, které se konaly jako soukromé akce v uzavřených hospodách...

To je přece o něčem úplně jiném: o porušování zákonů a ústavy této země. V okamžiku, když někdo propaguje neonacismus a rasismus, když je z nějakého sálu zřetelně slyšet ven skandování Sieg Heil!, je povinností policie zasáhnout! A já se ptám: proč v těchto případech nezasahuje?!

* Pojďme dál. Účastníci CzechTeku neuposlechli výzev policie, aby se rozešli. Řada právníků říká, že občan je povinen se pokynům policie podřídit, teprve pak si na ni může stěžovat. Vy si to nemyslíte?

Já jsem přesvědčen, že to platí jen v případě, kdy policie postupuje zákonně. Představte si takovou modelovou situaci, že k vám policajti vtrhnou násilím do bytu a řeknou: koukejte odsud vypadnout! A že když se jich zeptáte proč, což by udělal každý normální člověk, tak místo odpovědi začnou tlouct vaši ženu a vaše děti. Co uděláte? Já bych v takové situaci jako zákonů dbalý občan nejspíš popadl koště a flákl je po hlavě! V Listině základních práv a svobod se říká, že občan má právo postavit se na odpor proti všem, kteří narušují demokratický systém. A já jsem přesvědčen, že to, co policie dělala na CechTeku, bylo narušení demokratického systému.

* Kdo podle vašich informací s tím násilím začal - policie, nebo technaři?

Jisté je, že kdyby tam ta policie nenapochodovala, tak by vůbec k žádnému násilí nedošlo.

* Na kdyby se neptám - ptám se jak to bylo?Já se na základě informací, které mám, domnívám, že si začala policie; s jistotou to samozřejmě nevím. Najisto to zřejmě ví pouze Ondřej Neff, kterému je jasné, že si začali opilí a zfetovaní technaři. A to kdyby říkat musím. Jsem pevně přesvědčen, že kdyby policie zvolila jiný druh taktiky, kdyby jí opravdu šlo jen o to, aby ti technaři nebyli jinde než na tom pronajatém pozemku, kdyby s nimi o tom vyjednávala, tak by se všechno odbylo v klidu, bez toho násilí, bez těch desítek a možná stovek zraněných a hlavně bez té morální újmy na mladé generaci, která je horší než ty utržené rány.

* Co říkáte těm zraněným na straně policie, těm vrhaným lahvím a kamenům, tomu, že technaři se evidentně nejen bránili postupujícímu policejnímu kordonu, ale také na něj útočili zezadu? Bylo tohle přiměřené chování?

Říkám, že to všechno je samozřejmě třeba vyšetřit, že je třeba zveřejnit všechny materiály a svědectví včetně těch, které má k dispozici policie... K mé důvěře, že to bude skutečně poctivě vyšetřeno, ale rozhodně nemůže přispět, když inspekce ministra vnitra ústy svého šéfa už dva dny po těch událostech oznámí, že policie nic špatného neudělala... A když vím, že tím šéfem je policista, který před listopadem 1989 vedl výslechy protirežimních demonstrantů.

* To mluvíte o panu Borníkovi, že?

Mluvím o panu Borníkovi.

* Mýlí se podle vás pan Bublan, když tvrdí, že tvrdé jádro technařů tam už přišlo s úmyslem vyvolat konflikt s policií? Že ta bitka pro ně byla součástí "šťávy" toho podniku?

Premiér zašel tímhle směrem ještě dál a pravil, že tady jde o mezinárodně propojené anarchistické skupiny. Jenže představitelé zpravodajských služeb pak na jednání branněbezpečnostního výboru Sněmovny sdělili, že jejich služby se technaři a jejich srazy nikdy nezabývaly, protože v nich neviděly žádné ohrožení státu. Takže by bylo velice zajímavé vědět, kam pan premiér na ty své informace chodí. Podle mého názoru - a nic víc než názor vám k tomu říct nemůžu - se tam ti lidé nepřišli prát, ale tančit. A nebýt policajtů, tak by přesně to dělali: pět šest dnů by tančili a pak by se bez problémů rozjeli zpátky domů.

* Mýlí se i Lubomír Zaorálek, jenž ve svém článku v Právu napsal, že "podniky podobné tomu Mlýnci nejsou jinou kulturou, ale spíše vpádem barbarství, které útočí na všechny kolem"?

Ten článek jsem nečetl. U Paroubka mě takové výroky už neudivují, ale musím říct, že jestli se takhle vyjadřuje i Zaorálek, tak mě to trochu překvapuje. Ale asi by mě to překvapovat nemělo, protože je jasné, že většina sociálních demokratů si říká, že prostě musí držet basu se svým premiérem. Pak by ale naopak je nemělo překvapit, když ti mladí budou ČSSD říkat Česká strana soustavně demagogická. A když jim ty "živly" a "barbary" vrátí při volbách.

* Do třetice: zmýlila se Mladá fronta Dnes - která jinak ve většině svých komentářů ten policejní zákrok ostře kritizovala -když uvedla, že na tom CzechTeku byly "snadno k mání lehké drogy všeho druhu"?

Pokud je mi známo, na loňském CzechTeku protidrogová centrála žádnou distribuci drog nezaznamenala. A ani letos zatím nevím o tom, že by byl některý z jeho účastníků zatčen za tento trestný čin. (Šéf Národní protidrogové centrály Jiří Komorous tento týden sdělil ČTK: "Pokud si vzpomínám na minulý CzechTek, tak jsme přímo v souvislosti s touto akcí drogy zadrželi a také zatkli pachatele." Pozn. red.)

* Vraťme se od technařů k policistům. Co na základě svých poznatků říkáte tvrzení ministra Bublana, že výjevy policejní brutality, jako ten, který jsme už mnohokrát viděli v televizi, byly při tom zásahu zcela výjimečné, že to byly jen excesy?

Otevřete si internetovou stránku www.policejnistat.cz, tam je zhruba 15 hodin videozáznamu, kde takových materiálů najdete desítky. Česká televize odvysílala pouze to, co bylo nahráno na DVD.

* Tu stránku jsem si otevřel, to video zatím ne, ale kolegové, kteří ho viděli, říkají, že na něm žádná srovnatelně drsná scéna není.Tak já vím o dalších docela určitě. Je potřeba se na to podívat, podívat se na ty fotografie, mluvit s lidmi, kteří tam byli... Jsem si jist, že až se to začne skutečně nezávisle vyšetřovat, tak se ukáže, jak ti policisté byli instruováni a jaký tam byl v těch povelech chaos. A že se oficiálně potvrdí, co už teď víme neoficiálně: že někteří ti policisté vůbec nechtěli do toho zákroku jít, protože jim připadalo nesmyslné mlátit někoho za to, že tancuje na louce.

* Proč se tedy podle vás někteří policisté chovali tak surově - byla to odveta za ty lahve, které na ně létaly?

To je otázka pro ně. Ale podívejte se: když od středy do soboty nejste doma a když pak skoro celý den nedostanete najíst ani napít..., když jste někde v nějakých antonech a vaši velitelé vám říkají tak teď jim pudeme rozbít držky, těm feťákům..., když jste v nějaké jednotce, kde vás vlastně celou dobu cvičí, jakým způsobem mlátit lidi, a přitom si furt nemáte do koho bouchnout...a když pak najednou tu příležitost máte... Tak to myslím leccos vysvětluje.

* To "teď jim pudeme rozbít držky" je vaše domněnka, nebo víte, že to ti

velitelé říkali?

Mluvil jsem s několika policisty, kteří mi to řekli.

* Myslíte si, že k tomu policejnímu zákroku došlo na politickou objednávku?

O tom jsem pevně přesvědčen. Ze strany premiéra to podle mne byl jednoznačný kalkul na hlasy konzervativně smýšlejících voličů. A policie měla zřejmě pocit, že technaři budou snadný terč, že se jich nikdo nezastane, stejně jako loni. Víte, já jsem se v tomhle týdnu zúčastnil několika jednání na různých politických úrovních a setkal jsem se tam s věcmi, ze kterých je mi na zvracení.

* Můžete být konkrétní?

Je mi na zvracení z toho, že většina lidí, kteří by k tak vážné záležitosti měli přistupovat zodpovědně a čestně, k ní přistupuje podle své příslušnosti k té nebo oné politické partaji. Například v branněbezpečnostním výboru Sněmovny neprošlo usnesení požadující, aby mu policie předala veškeré materiály k tomu zákroku - poslanci vládní koalice to zablokovali. Čili oni pět hodin jednají o nějakém tématu a potom řeknou, že k němu nechtějí další informace! Není to absurdní? A v Senátu, který schválil rezoluci kritizující nepřiměřený postup policie, nám někteří sociální demokrati a lidovci v kuloárech úplně klidně řekli: my jsme pro to nehlasovali, protože bychom tím podpořili ODS.

* Chápu, že se vám to nelíbí, ale zároveň se ptám: vy a vaši přátelé nemáte pocit, že jste ódeeskou používáni a zneužíváni?

Tuhle optiku odmítám. To jsou právě ty neskutečné poměry, které v téhle zemi panují! Zodpovědní funkcionáři státního aparátu, místo aby konali, co mají, špicují uši, co tomu říká ta nebo ona politická klika. A politici přemítají, jaký postoj jim vynese víc preferencí. Došlo k policejnímu zákroku proti tisícovkám lidí, spousta jich byla zraněna, důvěra mladé generace v demokratický systém je ohrožena - a oni pokračují v těch svých hrátkách! To je přece úplně scestné politické myšlení!

* Pokud to ze strany premiéra skutečně byl kalkul, jak se domníváte, myslíte, že mu vyjde?

Já v téhle rovině nejsem schopen uvažovat, protože takhle ten svět nesmí fungovat. Myslím, že politika by se měla dělat úplně jinak, než jak ji těch posledních třináct let dělali všichni tihle soudruzi. Tohle přece vůbec není o věcech veřejných, není to o lidech, ale jenom o různých partičkách, o tom, jak si namastit vlastní kapsu!

* Já jsem se vás tou poslední otázkou ale neptal, co si myslíte o politicích; ptal jsem se, co si myslíte o svých řadových spoluobčanech.

Vaše noviny si objednaly průzkum veřejného mínění, který ukázal, že naprostá většina mladých lidí ten policejní zásah odsuzuje, protože si uvědomuje, že to není o technu, ale o svobodě. A zároveň se ukázalo, že pro většinu příslušníků starší generace je zřejmě nejvyšší hodnotou řád a pořádek... Jenže to, co v tomto případě podporují, je ve skutečnosti neřád a nepořádek.

* Mně je 59 let - a cítím potřebu na tomto místě uvést, že ten zásah velmi odsuzuju!

To je dobře - protože já jsem přesvědčen, že pokud tohle projde bez následků, jako už prošla spousta jiných věcí, tak můžeme hovořit o tom, že to je náběh na policejní stát. A znovu opakuju: to nejhorší, co ten zákrok a hlavně lži o něm mohou způsobit, je otřesení důvěry mladých lidí v demokracii.

Alexandr Kramer

a jeste k zakonu o shromazdovani cit:
84/1990 Sb.
ZÁKON
ze dne 27. března 1990
o právu shromažďovacím
Změna: 175/1990 Sb.

Federální shromáždění Československé socialistické republiky
se usneslo na tomto zákoně:

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Občané mají právo pokojně se shromažďovat.

(2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody
projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a
názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných
záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

(3) Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též
pouliční průvody a manifestace.

(4) Ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního
orgánu.

(5) Jsou zakázána shromáždění v okruhu 100 m od budov
zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají.



odst 4 hovori jasne, neni treba povoleni statniho organu tj i obecniho uradu. veskere dalsi polemiky nemaji smysl.

podle ,mne z pana Pence ciši absolutni nenavista, jedna se mozna o nemocneho cloveka ,jinak opet doporucuji clanek viz vyse z Britskych listu, kde demokracii uz nejaky ten rok maji.
je povinnosti organizatora vyznacit pronajaty pozemek, to neni povinnosti obce ci policie, osobne doufam, ze pan Sroub bude veden k trestni odpovednosti, jiz za minuly rok zpusobila techno party skodu 750.000,- kc a senatoři ODS napr. pan Soboétka interpeloval o nutnosti zakonne regulaci techto setkani,tak ,jak je to v demokraciich vsude okolo nas , aly ty zrejme pan Penc nezna nebo nechce znat.

občane maji moznost pokojne se shromaždovat,zaroven nesmeji nicit soukromý majetek a timto shromazdováním omezovat ustavni prava svych spoluobcanu,necht rozhodnou soudy teto republiky a na pan president ,ods,ci pan langr ani jeden z nich k tomu neni kompetentni ,takto liberalni demokraticka zeme nefunguje , viz. cl. britske listy

svele papanikulko
tak mi tedy rekni, kdyz se muzou obcane pokojne shromazdovat , proc je tam policie nepustila, kdyz mali lejstro na pronajem pozemku , proc tam byli uz driv nez technari a vubec je nepustili tam,kam meli legitimni pristup, cimz policie zpusobila zacpu na dalnici a pote svym zasahem skody na majetku. proc jim neukazala ( jak je v modernich zemich smoderni policii zvykem) kam az muzou jit a kam ne, kdyz jim jse o ochranu majetku. kdyz jde kordon neofasistu prahou, jsou z policistu udelane ulicky, aby nekdo nenicil soukromy majetek ( auta, domy , vitriny obchodu) tam je ukazka presne toho , co maji policajti ze zakona delat. chranit majetek a zdravi obcanu. ale co na technoparty , tam to bylo taky tak ?? v souladu se sluzebnim zakonem a zakony teto zeme ??

pro LUDKA,
mily ludku jeste tedy jednou ,policie nema povinnost vyznacovat organizatorovi pronajaty pozemek,to je povinnosti organizatora a najemce pana Srouba , protoze najemni smlouva byla uzavrena 2 dny pred konanim Techna ,mel pan Sroub dostatek casu pozemek vyznacit a nikdo by mu v tom nebranil,veskerou odpovednost nese organizator a to i trestni,paklize byl porusen zakon, o tom ale v demokratickych zemich nerozhoduji politicke strany ,presidenti ,vy ci ja, ale soud,jinak jsme bananovou republikou.

no jo, ale policie ma ze zakona chranit zdarvi a majetek obcanu, vsech obcanu, tedy i tech, kteri se proti zakou prohresi. i jejich majetek, dokud nerozhodne soud. takze ne dva tabory- policie a technari , ne dva tabory pilicie a technari kteri se provinili a neprovinili. je jen jeden zakon policie versus obcan a jeho zdravi a majetek. o tom, ze policie muze byt pri zakroku zranena se v zakone nepise ani slovo, tzn ze policista muze byt zranen , ale nic s tim nenadela. vyplyva to z jeho prace. nevim, asi se neshodnem.

mily ludku kazdy mame sve povinnosti a to urcite i pan Sroub,ktery nevyznacil pronajaty prostor,jeste drobnost ,ucastnici meli ze zakona uposlechnout vyzvy policie a ne po ni hazet kameny,teprve po te si mohli stezovat ,ale uposlechnout se musi, ale znovu o tom v demokraticke zemi rozhoduji soudy,zda-li byl porisen zakon ,ale vubec ne politicke strany.

policista muze byt zranen, ale nesmi byt napaden, potom je to utok na verejneho cinitele a pachatel se dopousti trestneho cinu

no jo, asi se fakt neshodnem. i v pripade napadeni pilicisty musi tento chranit majetek i zdravi dotycneho, teprve potom je zdravi jeho.

V souvislosti s diskuzí o CzechTeku padl dotaz, proč se tato akce nekoná každý rok v jiné zemi. Odpověď je prostá: protože by jim tam pšenka nekvetla. I když legislativa a praxe jednotlivých západních zemí nejsou totožné, platí v těchto liberálních zemích obecně odmítavé stanovisko k pořádání nelegálních technoparty. Konkrétně ve Velké Británii je skutečně tento zákaz ošetřen konkrétním zákonem.

V diskuzi na Britských listech padla slova o snobství Angličanů či netoleranci. V této věci existují dvě zásadní nedorozumění. Prvním je, že zákaz se vztahuje na produkci technohudby a pořádání technoparty. To je nesmysl, kterým by liberální stát popíral sám sebe. Je to stejně nesmyslné, jako bojovat proti vyznavačům rocku, posluchačům opery nebo čtenářům detektivek. Liberálnímu státu je zcela lhostejné, jakou hudbu posloucháte, za předpokladu, že dodržujete pravidla. Určitý druh společenské smlouvy, který v praxi znamená, že akce bude mít pořadatele, bude známo její místo, dodrženy hygienické normy, bude zajištěna požární a ekologická bezpečnost a zajištěny jasné právní vztahy v případě škod.

Legální technoparty lze samozřejmě pořádat nejen ve Velké Británii, ale i kdekoli jinde v západní Evropě. Problém je právě v divokých raveparty pod širým nebem, která se nechtějí pravidlům podřídit. V západní Evropě se bohužel subkultura technařů nevyhnula velmi podobným výstřelkům, které provázely konání CzechTeku v minulých letech. „Válka“, kterou vedou úřady s technaři, je samozřejmě velmi nedůsledná, protože liberální stát skutečně není ze své podstaty represivní a velmi dobře ví, že pouhé zákazy k ničemu nevedou. Daleko výhodnější je osvědčená integrace do systému a o této snaze koneckonců svědčí dokument francouzského ministra, který byl v Britských listech rovněž zveřejněn.

Liberálnímu státu, ať už ve Velké Británii či kdekoli jinde, nejde o nic jiného, než dostat technařské hnutí pod určitou kontrolu společnosti. Zdůrazňuji „společnosti“, nikoliv státu nebo nějaké jeho represivní složky. Problém je v tom, že tvrdě konzumní technařské hnutí se takové kontrole brání a svobodu si vykládá po svém.

S tím souvisí druhý problém, který v souvislosti s diskuzí o CzechTeku nastal – samotné pojetí svobody. Mám pocit, že mnozí si u nás vykládají onu svobodu v liberální společnosti jako ničím neomezovanou a neomezitelnou. Jenže je to naopak. Liberální společnost v sobě spojuje tisíce často protichůdných zájmů, a aby vůbec mohla fungovat, vytváří pravidla, která se snaží efektivně prosazovat. Měl jsem kamaráda, který po řadu let pěstoval zvláštního koníčka – jízdu načerno v městské dopravě. Tu a tam ho přistihl revizor a nastala zvláštní hra zasílání složenek a upomínek, které kamarád s roztomilostí sobě vlastní zahazoval a počítal s tím, že malou pohledávku se příslušnému úřadu nevyplatí vymáhat. Několik let mu to k mému údivu vycházelo.

Poté se rozhodl vycestovat na návštěvu do USA, kde se v newyorském metru pokusil aplikovat stejné chování, které mu u nás tak hezky procházelo. Jenže tvrdě narazil a poněkud odlišný přístup místních úřadů ho stál 48 hodin ve vězení. Po návratu nazval Spojené státy fašistickým státem. Jestli je západní liberální stát na něco skutečně citlivý, pak je to skutečně právě dodržování pravidel a pokud si někteří technaři základní liberální poučku „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného“ upravili svérázným způsobem na „Vaše svoboda končí tam, kde začíná naše zábava“, zákonitě narážejí.

Případ podobný letošnímu CzechTeku by ve Velké Británii pravděpodobně nenastal už proto, že tamní technoscéna zná pravidla hry a ví, kde by mohla narazit. Je lepší a bezpečnější se přesunout tam, kde jsou úřady méně profesionální a více laxní. Problém s CzechTekem nepřišel v letošním roce, ale česká policie a státní správa obecně na něm pracovaly už řadu let, kdy celý problém nechávaly „vyhnívat“ v době, kdy celá akce měla jen omezený charakter a malý ohlas. Měly zakročit už při prvních stížnostech a konkrétních přestupcích, které technoparty provázely.

Když už by v Británii k podobné události přece jen došlo, jen stěží si dovedu představit, že by britská média zpochybnila legitimitu policejního zásahu, protože mají obecně jasno ve fungování liberální společnosti. Zcela určitě by ale tvrdě odsoudila nekompetentnost policie v případě konkrétních přehmatů a porušení zákona. Stejně tak nepředpokládám, že by konzervativní strana využila podobné události stejně účelově k útoku proti labouristům jako to u nás udělala ODS a prezident republiky vůči současné vládě.

V souvislosti s diskuzí o CzechTeku padl dotaz, proč se tato akce nekoná každý rok v jiné zemi. Odpověď je prostá: protože by jim tam pšenka nekvetla. I když legislativa a praxe jednotlivých západních zemí nejsou totožné, platí v těchto liberálních zemích obecně odmítavé stanovisko k pořádání nelegálních technoparty. Konkrétně ve Velké Británii je skutečně tento zákaz ošetřen konkrétním zákonem.

V diskuzi na Britských listech padla slova o snobství Angličanů či netoleranci. V této věci existují dvě zásadní nedorozumění. Prvním je, že zákaz se vztahuje na produkci technohudby a pořádání technoparty. To je nesmysl, kterým by liberální stát popíral sám sebe. Je to stejně nesmyslné, jako bojovat proti vyznavačům rocku, posluchačům opery nebo čtenářům detektivek. Liberálnímu státu je zcela lhostejné, jakou hudbu posloucháte, za předpokladu, že dodržujete pravidla. Určitý druh společenské smlouvy, který v praxi znamená, že akce bude mít pořadatele, bude známo její místo, dodrženy hygienické normy, bude zajištěna požární a ekologická bezpečnost a zajištěny jasné právní vztahy v případě škod.

Legální technoparty lze samozřejmě pořádat nejen ve Velké Británii, ale i kdekoli jinde v západní Evropě. Problém je právě v divokých raveparty pod širým nebem, která se nechtějí pravidlům podřídit. V západní Evropě se bohužel subkultura technařů nevyhnula velmi podobným výstřelkům, které provázely konání CzechTeku v minulých letech. „Válka“, kterou vedou úřady s technaři, je samozřejmě velmi nedůsledná, protože liberální stát skutečně není ze své podstaty represivní a velmi dobře ví, že pouhé zákazy k ničemu nevedou. Daleko výhodnější je osvědčená integrace do systému a o této snaze koneckonců svědčí dokument francouzského ministra, který byl v Britských listech rovněž zveřejněn.

Liberálnímu státu, ať už ve Velké Británii či kdekoli jinde, nejde o nic jiného, než dostat technařské hnutí pod určitou kontrolu společnosti. Zdůrazňuji „společnosti“, nikoliv státu nebo nějaké jeho represivní složky. Problém je v tom, že tvrdě konzumní technařské hnutí se takové kontrole brání a svobodu si vykládá po svém.

S tím souvisí druhý problém, který v souvislosti s diskuzí o CzechTeku nastal – samotné pojetí svobody. Mám pocit, že mnozí si u nás vykládají onu svobodu v liberální společnosti jako ničím neomezovanou a neomezitelnou. Jenže je to naopak. Liberální společnost v sobě spojuje tisíce často protichůdných zájmů, a aby vůbec mohla fungovat, vytváří pravidla, která se snaží efektivně prosazovat. Měl jsem kamaráda, který po řadu let pěstoval zvláštního koníčka – jízdu načerno v městské dopravě. Tu a tam ho přistihl revizor a nastala zvláštní hra zasílání složenek a upomínek, které kamarád s roztomilostí sobě vlastní zahazoval a počítal s tím, že malou pohledávku se příslušnému úřadu nevyplatí vymáhat. Několik let mu to k mému údivu vycházelo.

Poté se rozhodl vycestovat na návštěvu do USA, kde se v newyorském metru pokusil aplikovat stejné chování, které mu u nás tak hezky procházelo. Jenže tvrdě narazil a poněkud odlišný přístup místních úřadů ho stál 48 hodin ve vězení. Po návratu nazval Spojené státy fašistickým státem. Jestli je západní liberální stát na něco skutečně citlivý, pak je to skutečně právě dodržování pravidel a pokud si někteří technaři základní liberální poučku „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného“ upravili svérázným způsobem na „Vaše svoboda končí tam, kde začíná naše zábava“, zákonitě narážejí.

Případ podobný letošnímu CzechTeku by ve Velké Británii pravděpodobně nenastal už proto, že tamní technoscéna zná pravidla hry a ví, kde by mohla narazit. Je lepší a bezpečnější se přesunout tam, kde jsou úřady méně profesionální a více laxní. Problém s CzechTekem nepřišel v letošním roce, ale česká policie a státní správa obecně na něm pracovaly už řadu let, kdy celý problém nechávaly „vyhnívat“ v době, kdy celá akce měla jen omezený charakter a malý ohlas. Měly zakročit už při prvních stížnostech a konkrétních přestupcích, které technoparty provázely.

Když už by v Británii k podobné události přece jen došlo, jen stěží si dovedu představit, že by britská média zpochybnila legitimitu policejního zásahu, protože mají obecně jasno ve fungování liberální společnosti. Zcela určitě by ale tvrdě odsoudila nekompetentnost policie v případě konkrétních přehmatů a porušení zákona. Stejně tak nepředpokládám, že by konzervativní strana využila podobné události stejně účelově k útoku proti labouristům jako to u nás udělala ODS a prezident republiky vůči současné vládě.

V souvislosti s diskuzí o CzechTeku padl dotaz, proč se tato akce nekoná každý rok v jiné zemi. Odpověď je prostá: protože by jim tam pšenka nekvetla. I když legislativa a praxe jednotlivých západních zemí nejsou totožné, platí v těchto liberálních zemích obecně odmítavé stanovisko k pořádání nelegálních technoparty. Konkrétně ve Velké Británii je skutečně tento zákaz ošetřen konkrétním zákonem.

V diskuzi na Britských listech padla slova o snobství Angličanů či netoleranci. V této věci existují dvě zásadní nedorozumění. Prvním je, že zákaz se vztahuje na produkci technohudby a pořádání technoparty. To je nesmysl, kterým by liberální stát popíral sám sebe. Je to stejně nesmyslné, jako bojovat proti vyznavačům rocku, posluchačům opery nebo čtenářům detektivek. Liberálnímu státu je zcela lhostejné, jakou hudbu posloucháte, za předpokladu, že dodržujete pravidla. Určitý druh společenské smlouvy, který v praxi znamená, že akce bude mít pořadatele, bude známo její místo, dodrženy hygienické normy, bude zajištěna požární a ekologická bezpečnost a zajištěny jasné právní vztahy v případě škod.

Legální technoparty lze samozřejmě pořádat nejen ve Velké Británii, ale i kdekoli jinde v západní Evropě. Problém je právě v divokých raveparty pod širým nebem, která se nechtějí pravidlům podřídit. V západní Evropě se bohužel subkultura technařů nevyhnula velmi podobným výstřelkům, které provázely konání CzechTeku v minulých letech. „Válka“, kterou vedou úřady s technaři, je samozřejmě velmi nedůsledná, protože liberální stát skutečně není ze své podstaty represivní a velmi dobře ví, že pouhé zákazy k ničemu nevedou. Daleko výhodnější je osvědčená integrace do systému a o této snaze koneckonců svědčí dokument francouzského ministra, který byl v Britských listech rovněž zveřejněn.

Liberálnímu státu, ať už ve Velké Británii či kdekoli jinde, nejde o nic jiného, než dostat technařské hnutí pod určitou kontrolu společnosti. Zdůrazňuji „společnosti“, nikoliv státu nebo nějaké jeho represivní složky. Problém je v tom, že tvrdě konzumní technařské hnutí se takové kontrole brání a svobodu si vykládá po svém.

S tím souvisí druhý problém, který v souvislosti s diskuzí o CzechTeku nastal – samotné pojetí svobody. Mám pocit, že mnozí si u nás vykládají onu svobodu v liberální společnosti jako ničím neomezovanou a neomezitelnou. Jenže je to naopak. Liberální společnost v sobě spojuje tisíce často protichůdných zájmů, a aby vůbec mohla fungovat, vytváří pravidla, která se snaží efektivně prosazovat. Měl jsem kamaráda, který po řadu let pěstoval zvláštního koníčka – jízdu načerno v městské dopravě. Tu a tam ho přistihl revizor a nastala zvláštní hra zasílání složenek a upomínek, které kamarád s roztomilostí sobě vlastní zahazoval a počítal s tím, že malou pohledávku se příslušnému úřadu nevyplatí vymáhat. Několik let mu to k mému údivu vycházelo.

Poté se rozhodl vycestovat na návštěvu do USA, kde se v newyorském metru pokusil aplikovat stejné chování, které mu u nás tak hezky procházelo. Jenže tvrdě narazil a poněkud odlišný přístup místních úřadů ho stál 48 hodin ve vězení. Po návratu nazval Spojené státy fašistickým státem. Jestli je západní liberální stát na něco skutečně citlivý, pak je to skutečně právě dodržování pravidel a pokud si někteří technaři základní liberální poučku „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného“ upravili svérázným způsobem na „Vaše svoboda končí tam, kde začíná naše zábava“, zákonitě narážejí.

Případ podobný letošnímu CzechTeku by ve Velké Británii pravděpodobně nenastal už proto, že tamní technoscéna zná pravidla hry a ví, kde by mohla narazit. Je lepší a bezpečnější se přesunout tam, kde jsou úřady méně profesionální a více laxní. Problém s CzechTekem nepřišel v letošním roce, ale česká policie a státní správa obecně na něm pracovaly už řadu let, kdy celý problém nechávaly „vyhnívat“ v době, kdy celá akce měla jen omezený charakter a malý ohlas. Měly zakročit už při prvních stížnostech a konkrétních přestupcích, které technoparty provázely.

Když už by v Británii k podobné události přece jen došlo, jen stěží si dovedu představit, že by britská média zpochybnila legitimitu policejního zásahu, protože mají obecně jasno ve fungování liberální společnosti. Zcela určitě by ale tvrdě odsoudila nekompetentnost policie v případě konkrétních přehmatů a porušení zákona. Stejně tak nepředpokládám, že by konzervativní strana využila podobné události stejně účelově k útoku proti labouristům jako to u nás udělala ODS a prezident republiky vůči současné vládě.

V souvislosti s diskuzí o CzechTeku padl dotaz, proč se tato akce nekoná každý rok v jiné zemi. Odpověď je prostá: protože by jim tam pšenka nekvetla. I když legislativa a praxe jednotlivých západních zemí nejsou totožné, platí v těchto liberálních zemích obecně odmítavé stanovisko k pořádání nelegálních technoparty. Konkrétně ve Velké Británii je skutečně tento zákaz ošetřen konkrétním zákonem.

V diskuzi na Britských listech padla slova o snobství Angličanů či netoleranci. V této věci existují dvě zásadní nedorozumění. Prvním je, že zákaz se vztahuje na produkci technohudby a pořádání technoparty. To je nesmysl, kterým by liberální stát popíral sám sebe. Je to stejně nesmyslné, jako bojovat proti vyznavačům rocku, posluchačům opery nebo čtenářům detektivek. Liberálnímu státu je zcela lhostejné, jakou hudbu posloucháte, za předpokladu, že dodržujete pravidla. Určitý druh společenské smlouvy, který v praxi znamená, že akce bude mít pořadatele, bude známo její místo, dodrženy hygienické normy, bude zajištěna požární a ekologická bezpečnost a zajištěny jasné právní vztahy v případě škod.

Legální technoparty lze samozřejmě pořádat nejen ve Velké Británii, ale i kdekoli jinde v západní Evropě. Problém je právě v divokých raveparty pod širým nebem, která se nechtějí pravidlům podřídit. V západní Evropě se bohužel subkultura technařů nevyhnula velmi podobným výstřelkům, které provázely konání CzechTeku v minulých letech. „Válka“, kterou vedou úřady s technaři, je samozřejmě velmi nedůsledná, protože liberální stát skutečně není ze své podstaty represivní a velmi dobře ví, že pouhé zákazy k ničemu nevedou. Daleko výhodnější je osvědčená integrace do systému a o této snaze koneckonců svědčí dokument francouzského ministra, který byl v Britských listech rovněž zveřejněn.

Liberálnímu státu, ať už ve Velké Británii či kdekoli jinde, nejde o nic jiného, než dostat technařské hnutí pod určitou kontrolu společnosti. Zdůrazňuji „společnosti“, nikoliv státu nebo nějaké jeho represivní složky. Problém je v tom, že tvrdě konzumní technařské hnutí se takové kontrole brání a svobodu si vykládá po svém.

S tím souvisí druhý problém, který v souvislosti s diskuzí o CzechTeku nastal – samotné pojetí svobody. Mám pocit, že mnozí si u nás vykládají onu svobodu v liberální společnosti jako ničím neomezovanou a neomezitelnou. Jenže je to naopak. Liberální společnost v sobě spojuje tisíce často protichůdných zájmů, a aby vůbec mohla fungovat, vytváří pravidla, která se snaží efektivně prosazovat. Měl jsem kamaráda, který po řadu let pěstoval zvláštního koníčka – jízdu načerno v městské dopravě. Tu a tam ho přistihl revizor a nastala zvláštní hra zasílání složenek a upomínek, které kamarád s roztomilostí sobě vlastní zahazoval a počítal s tím, že malou pohledávku se příslušnému úřadu nevyplatí vymáhat. Několik let mu to k mému údivu vycházelo.

Poté se rozhodl vycestovat na návštěvu do USA, kde se v newyorském metru pokusil aplikovat stejné chování, které mu u nás tak hezky procházelo. Jenže tvrdě narazil a poněkud odlišný přístup místních úřadů ho stál 48 hodin ve vězení. Po návratu nazval Spojené státy fašistickým státem. Jestli je západní liberální stát na něco skutečně citlivý, pak je to skutečně právě dodržování pravidel a pokud si někteří technaři základní liberální poučku „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného“ upravili svérázným způsobem na „Vaše svoboda končí tam, kde začíná naše zábava“, zákonitě narážejí.

Případ podobný letošnímu CzechTeku by ve Velké Británii pravděpodobně nenastal už proto, že tamní technoscéna zná pravidla hry a ví, kde by mohla narazit. Je lepší a bezpečnější se přesunout tam, kde jsou úřady méně profesionální a více laxní. Problém s CzechTekem nepřišel v letošním roce, ale česká policie a státní správa obecně na něm pracovaly už řadu let, kdy celý problém nechávaly „vyhnívat“ v době, kdy celá akce měla jen omezený charakter a malý ohlas. Měly zakročit už při prvních stížnostech a konkrétních přestupcích, které technoparty provázely.

Když už by v Británii k podobné události přece jen došlo, jen stěží si dovedu představit, že by britská média zpochybnila legitimitu policejního zásahu, protože mají obecně jasno ve fungování liberální společnosti. Zcela určitě by ale tvrdě odsoudila nekompetentnost policie v případě konkrétních přehmatů a porušení zákona. Stejně tak nepředpokládám, že by konzervativní strana využila podobné události stejně účelově k útoku proti labouristům jako to u nás udělala ODS a prezident republiky vůči současné vládě.

CSSD nevladne spatne,
HDP roste nejrychleji v evrope,
posiluje koruna,
klesa nezamestnanost,
klesl statni dluh o 30mld,
mame nizkou inflaci,
to vse hovori pro to, ze se nam ekonomicky dari a to zajima mne jako volice a obcana ,za posledni vlady ODS byl růst minus 2,2%HDP,meli jsme balickova opatreni ,restriktivni vladni a menovoupolitiku,ale ekonomika byla v hluboke depresi ani Klausova slibovana vyse prumerne mzdy se nenaplnila ,ve vedeni ODS nevidim ani jednu osobnost,/posledni byl V.Klaus/ktera by veci zmenila k lepsimu,ale ja nevim, proc neco menit,kdyz to tak dobre funguje, ODS vystupuje jako populisticka strana,a kdyz dochazeji argumenty sklouzne vas pan predseda k vulgarizmum ,jako jsou noce dlouhych nozu,k parodickym vyrazum na gestapo,ci vykriky o libidu, v posledni dobe se ODS chopila pripadu technaru a to dosti trapnym zpusobem,nezbyva ,nez poprat ODS lepsi lidi a dalsi volebni obdobi v opozici,snad se jako strana srovna, jak myslenkove ,tak hlavne charakterove a v neposledni rade personalne.
hezkou sobotu

Nedá se nereagovat. Koruna posiluje díky stoupajícímu vývozu, a ten roste hlavně díky otevření hranic s EU, ten trend je naprosto jasný, s tím nemá ČSSD nic společného, leda že náhodou byla ve vládě v okamžiku vstupu,ale ten by přišel za jakékoli vlády, proti otevření hranic ODS nic nenamítala, pouze brojí proti instituci EU v té formě, v jaké (ne)funguje. Argument o klesání nezaměstnanosti je poněkud mimo, protože v roce 1998 byla nezaměstnanost asi 7%, za působení dvojky Š+Š poměrně prudce vyletěla přes 10%, kde se držela až donedávna, takže ano, klesá, ale mezitím MPSV sežralo asi tak 500 mld na opatření pro posílení zaměstnanosti, které se celou dobu míjela účinkem. Klesání státního dluhu je další blud. Stát utrácí (hýří) pořád stejně, jenom zvýšil spotřební daň, dokud se nesníží výdaje státního aparátu, dá se dluh snižovat pouze dalšími daněmi. Inflace je nízká co se pamatuju, ta na nějakou vládu nehledí, a to hlavně proto, že se o ni stará ČNB, která nemá s vládou naprosto nic společného, guvernéra jmenuje prezident, který v historii ČR nebyl ani jednou na jedné lodi s vládnoucí stranou.
Pokud jde o ten HDP, ona ekonomika se totiž na stranickou příslušnost moc neohlíží, té se daří tehdy, když se daří ekonomice v dané oblasti, což dnes v éře globalizace znamená v podstatě všude. Když byl Západ (a hlavně Německo) v útlumu, což bylo naposledy cca 2-3 roky zpátky. Jakmile se z toho vyhrabali, bylo najednou kam vyvážet, do toho přišlo uvolnění celních bariér s EU a výsledky na sebe nedaly dlouho čekat. Že by vláda vytvářela nějaké výjimečné podmínky pro podnikání a přišla s nějakými proexportními opatřeními - já o žádných nevím, vy ano?
Růst HDP nebyl nikdy záporný, dokonce ani za Klause ne, jen se zpomalovalo tempo růstu, ona totiž dobíhala transformace ekonomiky, na to se taky zapomíná, a to se někde podepsat muselo. Balíčková opatření se týkala hlavně vládních výdajů, aby se Klaus mohl chlubit vyrovnaným rozpočtem. Nevím, jestli to bylo to pravé, ale prostě to tak bylo. Takže prosím, neargumentujte účelově po vzoru našeho ministra financí, který přesně tyto údaje už někde prezentoval, zkuste myslet vlastní hlavou, tak špatné to s vámi není.
Jinak mě některé výroky nejen p. Topolánka taky nejdou pod vousy, ale jak říkám, opozice musí být trochu velkohubá (ač to vůbec není můj styl) aby ji partaj u vlády a hlavně média aspoň trochu vnímala. Jen tak je v demokracii možné korigovat případné výstřelky, kterých má KAŽDÁ strana v rukáv neurekom. A to platí obecně.
Taky hezkou sobotu.

nezamestnanosti, ktera uzce souvisi s inflaci Philipsova krivka,za vlady Klause byla nizka nezamestnanost ,ale vyssi inflace, nyni je vyssi nezamestnanost a inflace je nizsi, co se tyce HDP tak ta prave na politice vlady do jiste miry zalezi a to formou pobidek, proexportni politiky a celkove hospodarske politiky,tento vyvoj se pak neprimo odrazi v posilovani koruny,i kdyz menovou politiku provadi samozrejme CNB,vlada muze ovlivnovat aktivne hospodarskou politiku , coz se v pripade soc.demokracie deje,ale to jsme se dostali ke dvema ekonomickym skolam a ruznym pohledum na vec,jinak ve Vlke Britanii,nejsou konzervativci jiz delsi dobu u moci a hospodarsky se VB slusne daři,u nas zatim neni duvod k cyklickemu vystřidání vlady a tedy zmeny hospodarske politiky , protoze ODS nam zatim prosterdnictvim zemedelskeho experta pana Tlusteho nic,krome sance nenabidla

Nechci z toho dělat ekonomické fórum, ale jen na upřesnění, Phillipsova křivka má určovat poměr mězi mírou nezaměstnanosti a mírou nárůstu mezd, které s inflací samozřejmě souvisí, ale inflace ja zároveň ovlivňována mnoha dalšími faktory, a vysvětlují ji minimálně čtyři jen okrajově kompatibilní teorie. Napasovat na to argument - vyšší inflace, nižší nezaměstnanost a naopak je dost hrubé zjednodušení.
No nic, hezky jsme si popovídali. Víkend (a práce) volá.

Jo, abych nezapomněl,omlouvám se za nesprávný údaj o míře nezaměstnanosti v období do r. 1998. Napsal jsem 7%, což je samozřejmě nesmysl, byla mezi 4 - 5%.

pravda o nezaměstnanosti:1993-4,3 1994-4,3 1995-4,0 1996-3,9 1997-4.8 1998-6,5!!(ODS) 1999-8,7 2000-8,8 2001-8,1 2002-7.3 2003-7.8 2004-8.3(ČSSD)

http://www.sweb.cz/unimatrix325/lordoftechno.htm

Podotek k pravdě o nezaměstnanosti - 1998 nikoli ODS (bez vykřičníku), ale úřednická vláda p. Tošovského (vykřičník :-)

úřednická vláda byla cca půl roku. a jenom vedla zemi k předčasním volbám. nedělej tady ze sebe hlupáka. rok 1998 jasně patří ODS. ekonomika má nějakou setrvačnost bud rád , že jim nepřipíšu i rok 1999.

Pro petra: Nevím, kdo tu ze sebe dělá hlupáka řka, že rok 1998 patří jasně ODS. V roce 1998 nevládla ODS, nepočítám-li Nový rok, ani hodinu. Úřednická vláda nastoupila 2.1.1998 a odstoupila v červenci, kdy do Strakovky vešel hlavním vchodem Zeman. Jsem skutečně rád, že jim něpřipíšeš i rok 1999, 2000-2005 a tsunami v Indickém oceánu.

Tvoje hloupost se projevuje kazdým příspěvkem. Podle tvé filosofie a ted budem trochu spekulovat! V cca červnu 2006vyhraje ods a sestaví vládu a na konci roku 2006 bude nezaměstananost 10% to znamená, že budem tvrdit, že to je nezaměstnanost ods budem říkat rok 2006 za ods byla nezaměstanost 10%. Nezapomeň, že na konci roku 1997 byli přijati tzv balíčky, které odstartovali polit. krizy. ty si opravdu myslíš, že kdyby ods spolu oda a kdu-čsl. dovládli až do konce tak by údaj v roce 1998 byl podstatně menší ?Reagovat na ten konec nebudu to je pod mojí úroveň

Balíčky "krizy neodstartovali," byly reakcí na zpomalení tempa růstu HDP a celkově se zhoršující ekonomickou situaci. Klaus reagoval omezením státních výdajů, což bylo (čistě) teoreticky jedno z možných řešení, druhým byl naopak deficitní rozpočet, čímž by se do systému dostalo víc peněz. To Klaus nechtěl, zvolil cestu balíčků, už se nikdy nedozvíme, jak by to dopadlo celkově. ČSSD se útlum skutečně podařilo zastavit a obrátit, nicméně za tu cenu, že nyní každý občan dluží 65 000 Kč.
Ale k té nezaměstnanosti, já jsem pouze uváděl na pravou míru tvůj údaj o roce 1998, jemuž jsi přiřkl vládu ODS, byť to není pravda (čímž se tvůj titulek lehce znehodnocuje). Setrvačnost ekonomiky pochopitelně uznávám, i když tahle je kapku dlouhá. Léta 99 - 05 jsem uvedl záměrně, protože ODS tu nezaměstnanost musela v roce 98 rozjet fakt šíleně, když se ji ČSSD do dneška nepodařilo zkrotit, i když pro to dělá (jak aspoň sama tvrdí) první poslední. Ale raději na to ani nereaguj, stejně jsem tímhle opět projevil svou hloupost, byl bych nerad, kdybys kvůli mě musel jít pod svou úroveň.

Pardon, kvůli mně.

podle mě rok 1998 patří ODS , ale nechme to bejt Tak podle tebe ODS je zodpovědno.1993-1997 je to tak ? a ČSSD ?

Papanikula o cosi níže argumentuje tím, že skóre zadlužení ODS vs. ČSSD je 500 mld : 500 mld, tedy 1:1.
Za prvé, (Koaliční!) vláda ODS "končila" v roce 1998 s konsolidovaným státním dluhem 240 mld. Jistě, nic extra, ale má to dost daleko do oněch 500 mld.
Za druhé: i kdyby to nakrásně byla pravda (a papanikula to jistě doloží svými prokazatelnými důkazy, jako ostatně všechno ve svých příspěvcích) a skóre bylo skutečně 1:1, pak nevím, proč preferovat jedny hýřily před druhými. Je-li ODS populistická (ano, co jiného jsou výroky o tom, že si budeme muset připlácet u lékaře, že se některé nájmy po liberalizaci trhu s byty zvednou, že se budou propouštět státní úředníci, že sociální přízpěvky zbydou na ty, kdo na ně budou mít oprávněný nárok atp - nejryzejší populismus), pak je ČSSD populistická tuplem (netřeba dokládat, že?). Jestli se snaží někdo dokázat, že ODS má na triku stejný dluh jako ČSSD a proto je ji nutné nevolit, pak mi podstata tohoto sdělení uniká. Logické by spíš bylo nevolit žádnou ... nebo se pletu?

souhlasim,
jedna drobnost v bilanci dluhu nebyly uctovany debety,ty se objevily v konsol b.,takze fakticky byl dluh vyssi,ale jinak ano.Treba nejsem uz objektivni,ale ODS mi pripada populistictejsi.

nemyslim si, tentokrat je to podle me skutecne 1:1

Jakkoli je to neměřitelná veličina, přeci jen bych obvinil z většího populismu ČSSD, protože ODS aspoň říká nahlas i ty nelíbivé změny, které chystá (viz můj nekompletní výčet v závorce původního příspěvku, a to jsem ještě zapomněl na školné). ČSSD naslibuje všechno všem a pak se diví, že na to nemá fondy. Bohužel, ač je mi to nepříjemné, v případě CzechTeku se ze strany ODS jedná o stejně závažný faul jako je populismus, a to oportunismus. Osobně mi nevadí, když kritizují všechno, co vládní koalice prosazuje, ani to, že "hlasují s komunisty," prostě to jsou dvě opoziční strany, které, jak už z jejich názvu vyplývá, jsou v opozici. Přisuzovat tomu nějakou hlubší spolupráci, je nesmysl. Jsem strana v opozici, hlasuju proti vládě. Jestli je v parlamentu ještě jiná opoziční strana, ta hlasuje taky proti, nezávisle na mně. Ale je nutné dodržovat mnou již dříve formulované zásady.
Nicméně - jak se zde vyjadřují téměř všichni, dostane-li se ODS k vládnutí, bude následovat okamžité rozprodání, rozkradení a spálení naší krásné vlasti a proto je nutné zabránit tomu za každou cenu - neblázněte. Pakliže ODS vyhraje volby (v což jako pravicově orientovaný volič doufám, vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku jiných pravicových stran), bude mít proti sobě, jak to vypadá podle preferencí, silnou opozici, média jí taky nedají nic zadarmo, takže se žádné excesy ani konat nemůžou. A nevolit nikoho, sorry, to je odevzdání hlasu komošům, to si každý spočítá sám, a to po mně nechtějte.

Jedu takhle tábořit
Škodou 100 na Oravu
Spěchám, proto riskuji,
projíždím přes Moravu.
Řádí tam to strašidlo,
vystupuje z bažin,
žere hlavně Pražáky,
jmenuje se Jožin

Jožin z bažin
močálem se plíží,
Jožin z bažin
k vesnici se blíží
Jožin z bažin
už si zuby brousí
Jožin z bažin
kouše, saje, rdousí
Na Jožina z bažin,
koho by to napadlo,
platí jen a pouze
práškovací letadlo

Projížděl jsem dědinou
cestou na Vizovice,
přivítal mě předseda,
řek' mi u slivovice:
Živého či mrtvého
Jožina kdo přivede,
tomu já dám za ženu
dcéru a půl JZD

Jožin z bažin
močálem se plíží
Jožin z bažin
k vesnici se blíží
Jožin z bažin
už si zuby brousí
Jožin z bažin
kouše, saje, rdousí
Na Jožina z bažin,
koho by to napadlo,
platí jen a pouze
práškovací letadlo

Říkám: Dej mi, předsedo,
letadlo a prášek,
Jožina ti přivedu,
nevidím v tom háček
Předseda mi vyhověl,
ráno jsem se vznesl,
na Jožina z letadla
prášek pěkně klesl

Jožin z bažin
už je celý bílý
Jožin z bažin
z močálu ven pílí
Jožin z bažin,
dostal se na kámen
Jožin z bažin,
tady je s ním ámen
Jožina jsem dohnal,
už ho držím, johoho,
dobré každé love,
prodám já ho do ZOO

CSSD nevladne spatne HDP roste nejrychleji v evrope,posiluje koruna,klesa nezamestnanost,klesl statni dluh o 30mld,mame nizkou inflaci,to vse hovori pro to, ze se nam ekonomicky dari a to zajima mne jako volice a obcana ,za posledni vlady ODS byl růst minus 2,2%HDP,meli jsme balickova opatreni ,restriktivni vladni a menovoupolitiku,ale ekonomika byla v hluboke depresi ani Klausova slibovana vyse prumerne mzdy se nenaplnila ,ve vedeni ODS nevidim ani jednu osobnost,/posledni byl V.Klaus/ktera by veci zmenila k lepsimu,ale ja nevim, proc neco menit,kdyz to tak dobre funguje, ODS vystupuje jako populisticka strana,a kdyz dochazeji argumenty sklouzne vas pan predseda k vulgarizmum ,jako jsou noce dlouhych nozu,k parodickym vyrazum na gestapo,ci vykriky o libidu, v posledni dobe se ODS chopila pripadu technaru a to dosti trapnym zpusobem,nezbyva ,nez poprat ODS lepsi lidi a dalsi volebni obdobi v opozici,snad se jako strana srovna, jak myslenkove ,tak hlavne charakterove a v neposledni rade personalne. hezkou sobotu

p. Kellere souhlasím, že nejlépe by bylo přijít k volbám, zaregistrovat se a odejít s tím, že bych ráda volila, kdyby bylo koho. Jenže i to by byla chyba, neboť to nic neřeší a každý by měl zvolit stranu, která je pro něj tím nejmenším zlem. Pro mne to bude ČSSD, myslí totiž na nás obyčejné lidi více, než ODS ( viz. Modrá šance ). Zároveň se mi i mnohem více líbí vystupování jejích členůba ačkoli je jistě také do jisté míry populistické, není hrubé a vulgární. Když se dívám na některé pořady s pány politiky v TV p. Topolánek chytne na první našlápnutí. Oč vznětlivější mi připadá on o to klidnější jsou jeho oponenti. ODS nemá v současné době žádnou osobnost, která by ji vynesla vzhůru a mnohé jejich výroky jsou pro mne naprosto nepřijatelné. Ale jek jsem řekla v počátku, každý nechť zvolí pro něj to nejmenší zlo.....

Děkuji Lence za klidný a jasně formulovaný příspěvek. (To zní, jako bych to tady vlastnil, co? Nevlastním, jen diskuzi poměrně často navštěvuji a teprve nedávno mě ta záplava vulgarit, polopravd a urážek přiměla k tomu, abych se také připojil). Po tom, co se na těchto stránkách vyskytuje, je to skoro balzám. když někdo řekne, vy máte takový názor, já zase takový, proto a proto. Bez invektiv a podpásovek. Já váš postoj, Lenko, dokážu pochopit, byť se dost výrazně liší od mého, ale respektuji ho. A nakonec účet vystavují politikům voliči. Pakliže sem někdo do diskuze napíše "seš parchant a volit tě nebudu," zbytečně plýtvá časem a obtěžuje. Tohle vyjádří nejlépe za plentou u urny. Ať raději přijde s nějakým argumentem, o kterém se dá bavit.

vy jste opravdu mimo,pouzivejte prosim mozkovou hmotu ,oganizator nevyznacil,kde ta pronajata zemedelska puda je , ja mam 100 ha a kdyz nekomu pronajmu na plose 5 ha a ty nebudou vyznaceny jak poznam,ze mi nehospodaři jinde,az bude pozde,organizator mel v ruce nejaky papir o pranajmu ,ale nevedel presne kde,jinak jako pravicovy volic souhlasim se zasahem policie a nechapu postoj ODS,podle mne se musela zblaznit,treba nejaky vir,nevim

Jsem člen ODS a známí se na mne obrací s otázkou, proč ODS brání ty feťáky z technoparty. Tato otázka je ústředním tématem i mnoha příspěvků na tomto webu. Lidi, proboha, otevřete oči! Vždyť ODS se těchto lidí vůbec nezastává, neschvaluje porušování zákonů, drogy, alkoholismus a podobné jevy, se kterými jsou technaři spojováni. Vždyť i pan Langer jednoznačně říká, že porušování zákonů je třeba zabránit. ODS si jen myslí, že policie měla zasáhnout jiným způsobem, který by byl adekvátní a profesionální. Pokud měla policie podklady, že akce (CzechTek) je nezákonná, neměli vůbec připustit její konání. Pokud už konání akce nezabránili (ať už proto, že selhali v prvním bodě nebo proto, že konání akce bylo legální), měli dohlížet na pořádek a přísně trestat každé individuální porušení zákona. Také ze strany ODS nejde o kritiku těch policistů, co zasahovali (s výjimkou těch, kteří se dopustili nepřiměřeného násilí), ale těch, co zákrok nařídili (velitel zásahu, ministr vnitra, premiér). Jako vzorný postup je uváděn příklad z minulých let z Liberecka, kdy za asistence starostky a policie proběhla akce bez jakýchkoli problémů, porušování předpisů a po skončení akce byl proveden vzorný úklid. Nám všem přece musí jít o to, aby policie na vzniklé problémy reagovala profesionálně a adekvátně.

že ODS je nejlepší. Otevřené oči máme. Zásah byl přiměřený, spíš mohl být razantnější. Kdyby se modrý ptáci na hlavu stavěli, svoje předvědli. Děkujeme, NECHCEME.

to mluvite za sebe nebo za vsechny v tomto state ??

pro pana clena ODS , vazeny pane ,p. sobotka predseda senatu,vloni prohlasil , ze to byla hruza ,ze bude navrhovat zakon, ktery by podobne srazy reguloval,to se nestalo,jako clena ODS vas tedy vyzyvam,aby jste otevrel oci Vy ,kdyz vase strana toho neni schopna,jinak pan premier zasah nenaridil.

pan Kocab vytuneloval fond Trend,kde je spousta okradenych lidi ,divim se,jak muze vystupovat na verejnosti.O tom , zda byl zasah tvrdy nebo ne musi rozhodnout soud ,do pripadu by se podobni exoti jako p. Kocab a jemu podobni vcetne ODS nemeli vubec poustet,kdyz to delaji ,tak prave tu demokracii narusuji.

opravdu na vasem pripadu je videt ,jak mate oci zavrene,zeptejte se lidi na lonskou party ,jaky to byl bordel, a jak byla policie interpelovana za necinnost pri teto akci vasimi spolustraniky ,nechci vas urazit ,ale vas postoj je schizofenni,co nechci videt to nevidim, pritom tato zalezitost by se mela resit bez stranickych nalepek a vec by se vubec nemela politizovat,melo by se hledat reseni, a jestli nekdo porusil zakon ze strany technaru,ci policie at nese odpovednost,ale soudy at netlumoci politicke strany nebo demonstrujici kteri nici fasady ministerstva vnitra v demokraciich tyto spory resi soudy,je myslel ze ji tu uz davno mame

Co si představujete pod pojmem reagovat profesionálně a adekvátně? Měli se policisté také ozbrojit oštěpy (ovšem profesionální výroby), lahvemi a šutry a vrhat je profesionálně na zdivočelý dav? Televize nám neustále opakují pouze část videonahrávky, kdy policisté údajně bijí "nebránícího" se technistu. Proč neuvedou TV stanice celou tu nahrávku, aby bylo vidět, jak onen "nevinný" technař mlátí a bodá oštěpy zblízka do policistů? Vy, kdyby jste byl na místě toho policisty by jste odhodil štít, rozhrnul košili a volal - jen bodej? Adekvátní by podle Vás k této situaci by bylo oštěpem bodat do toho technomagora nebo ne? Pokud ODS vyhraje volby (což se doufám nestane), bude se moci ukázat pan stínový na dalším technopárty. Pochybuji totiž, že poslanci vytvoří za toho třičtvrtě roku zákon, který by podobné úlety nějak reguloval.

Vážený pane, jako mnoho jiných stále žijete v omylu. Dle zákona má policie přímo povinnost zasáhnout, pokud je porušován zákon. Pokud je to nutné, může ze zákona zakázat vstup, nebo přikázat komukoliv aby nějaký prostor opustil. Každý je povinen uposlechnout. Pokud se to někomu nelíbí, může podat stížnost - ale až po tom co uposlechl příkaz. Neuposlechnutí je hodnoceno zákonem jako maření výkonu. Neobhajuji pochybení jednotlivých policistů, je to neomluvitelné, ale hodnotit celý zásah jako nezákonný a brutální je nesmysl. Troufám si tvrdit, že pokud by nebyla "okurková sezóna" ani novináři by tomuto nevěnovali takovou pozornost - vždyť to potvrdil jeden novinář v rozhovoru v rozhlase, že jim tato situace "spadla z nebe". Dále by to nebylo tak diskutováno, pokud by bylo půl roku po volbách. Vždyť, kde se najde tak báječná situace jak to konkurenční straně "pořádně osladit" ? V zájmu co nejrychlejšího uklidnění situace by mělo být na světě rozhodnutí soudu o legálnosti, nebo nelegálnosti - jak konání akce, tak i o oprávněnosti, či neoprávněnosti policejního zákroku. A teprve až následně by měl soud rozhodovat o porušení zákona jednotlivců - na obou stranách. Dokumentů k tomuto je natočeno dost. Váš názor, že policie měla tvrdě postihovat individuální porušení zákona místo zákroku pod jednotným velením je velice naivní, prosím zkuste se nad tím ještě zamyslet. Dovedete si představit dvou, tří, či desettičlennou hlídku policie jak tam řeší přestupky, nebo trestné činy ? Bylo by víc postižených - ale bylo by to v pořádku, byli by postižení policisté a ti jsou za to přece placeni, nebo né ? Argument, že když po nezákonné akci se louka uklidí, že je vše v pořádku je taktéž zcestné. To máte jako kdyby Vám někdo odvezl automobil, jen pro to, že se chtěl povozit, dva, nebo tři dny jej používal. Potom dotankuje benzín a postaví auto na místo a tvrdil vám, že se vlastně nic nestalo. Myslím si, že by jste byl první, který by ihned běžel na Policii ohlásit krádež, nebo se mýlím ?

Když čtu některé názory, tak se opravdu nedivím, že máme tak špatnou vládu. Jaký volič...