Bydlíme se ženou na mateřské a malým dítětem v menším okresním
městě 120 km od Prahy ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno
jsem pracoval jako systémový analytik u místního výrobce
telekomunikačního softwaru, vydělával jsem na náš region slušné
peníze, žena dostávala mateřskou a docela hezky a spokojeně jsme
si žili. Vydělával jsem 15 000 čistého, žena má mateřskou 3 630,
za 18 630 korun se u nás dá slušně žít. Shodou různých okolností
můj zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné...Slušnou práci u nás
neseženu a tak jsem se rozhodl hledat v Praze. Našel jsem si
práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný - 38 tisíc. Na
denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout byt a
domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je
třeba ženě pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama.
Samozřejmě něco stojí stravování v Praze, máme sice stravenky a
žena mi dává jídlo sebou, ale stejně se nevyhnu občas nějaké
restauraci. Ale práce mě baví, mám skvělé výsledky, firma je se
mnou velmi spokojená a daří se nám. Pracuji v Praze už měsíc a
půl a přišla první výplata - 26 600 korun na dlaň. Z toho
okamžitě vypláznu 10 000 korun za pronájem garsonky na Jižním
městě. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu)
2000. Soukromě najedu domů a zpět 1 920km, což mně stojí jen na
benzínu 4 800. Za různé další nutné pražské poplatky, které bych
doma neměl, vydám asi tisícovku. Počítám, počítám...jsem blázen,
abych tady makal celý týden bez rodiny za 8 800? Moje žena bere
mateřskou 3 630, náš společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s
tím vyžít? Naše životní úroveň upadá. Dávám výpověď, odjíždím
domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje odměna činí 10 800
korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer nudím,
skládám známým pécéčka. Udělám tak jeden týdně, Na každém
vydělám asi 2 000, tedy 8 000 měsíčně na ruku. Uvažoval jsem, že
si zřídím ŽL a začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní
mi vysvětlila, že musím platit minimální zálohy na sociální a
zdravotní pojištění, dohromady asi 3 000 za měsíc. Minimální daň
mi ukousne minimálně 840 korun měsíčně. Počítám,počítám...Z mých
vydělaných 8 000 mi tedy zůstane 4 160. Polovina? Pani, nechejte
si ten formulář... Podnikám dál na černo, neplatím nic,
zdravotní za mne platí stát a sociální pojištění nikdo. Stejně
je k ničemu. Dostávám 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby
přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový příjem do rodiny je
22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos v létě si
konečně dovolíme dovolenou u moře a v zimě lyžování v Alpách.
Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na
dopravu MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k
lékaři. To udělá 3 000 měsíčně, vyděláváme už 25 430 čistého a
koupili jsme si hezkou Fabii na leasing. A hodná paní na úřadě
slíbila, že nám příplatek doplatí za rok nazpět. Potřebuji nové
lyže a manželka si vyhlédla kožíšek. Těšíme se, až manželce
zvednou mateřskou na 7 000, možná bychom si pořídili druhé dítě
a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing lehce z těch
35 800 čistého utáhneme. Jednou za půl roku se nechám na chvíli
zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP. No, nějak ten měsíc vždycky
přežiju...to víte, už jsem si zvykl na svůj denní režim: v 10
ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cestě mi koupí
noviny (samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraji s dcerou
a vyrazíme někam na výlet, podle počasí - do přírody, na
koupaliště, na běžky, do akvaparku. Jen mně občas přepadá splín
a pak mne trochu mrzí, že moje dvě vysoké školy, inteligence i
schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet i tu paní na
Úřadě? Ale brzy mě to přejde, vždyť se máme tak dobře a já jsem
nevděčný! Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé
práce a pozvu je na pivo. Jsou furt nespokojení, což nechápu.
Makají a stále jim nestačí peníze. A přitom je to tak
jednoduché...
Díky státe, díky vládo!
|