Převzato z deníku Právo ze dne 10.2.2007
Lži, bláboly, úprky
Sloupek
Minulost je mrcha spravedlivá, která většinou člověka doběhne. A
je lhostejné, prchá-li před ní na krátkých nohách lží, podvodů
či nedůstojných blábolů.
Pavol Mihál, šéf české pobočky Interpolu, tedy žádný strážmistr
Flanderka z Putimi, osedlal si ke svému úprku před minulostí
podvod a lež. Nejdříve podvodně vymámil negativní lustrační
osvědčení záměnou svého křestního jména Pavol na Pavel a pak se
s ním jako s platným osvědčením oháněl. Nejde mi ani tak o to,
že byl na nějakém seznamu, i když v tomto případě to důležité
asi je. Horší je, že podváděl. O to nepochopitelnější byl ještě
nedávný záměr vedení české policie nabídnout mu jiné místo.
Takže lhář a podvodník by byl pro českou policii použitelný?
Leda jako převaděč medvědů na nějaké zapomenuté křižovatce v
Beskydech. Naštěstí se to prý vyřeší jeho odchodem.
Jen trochu jiný je případ vrchního a programového ředitele České
televize Františka Lamberta. Nelhal a nepodváděl, před minulostí
však ujížděl na herce zapomenutí a blábolu. Není však i toto
lež? Netajil, že byl členem zlopověstných Lidových milicí, a
věděl, že proto nemůže zastávat jednu z vrcholných funkcí v ČT,
a přesto funkci vzal. Pikantní situace v podniku, řízeném Jiřím
Janečkem. Vysílá příběhy o železné oponě, skvělé filmy např. o
zániku selství v českých zemích, pořad Reportéři si podává
„lidi s minulostí“ a všemu tomu patronuje - lidový
milicionář! Doufám, že právě Reportéři o tom natočí pořad.
Ve své měkkosrdcatosti bych Františku Lambertovi i odpustil,
konec konců od listopadu 1989 uplyne už osmnáct let. Kvůli jeho
nedůstojným blábolům však odpustit nemohu. Do KSČ prý vstoupil v
roce 1988 (!), protože „jinak by byl vyloučen jeho další
služební postup“. A členství v LM se pak už prý nedalo
vyhnout. Co tím o sobě František Lambert říká? Buď prodal svoje
svědomí za talíř čočky na kyselo, nebo v KSČ i v LM byl
dobrovolně a vědomě, a pak lže. Možná, že ředitel Janeček
nabídne svému ředitelskému milicionáři také jiné místo v TV:
navrhuji vrátného.
Na podezření, že Jiří Čunek přijal úplatek, díval jsem se zprvu
nedůvěřivě. Avšak jeho zběsilé kličkování, úprk odnikud nikam a
zase zpět ve mně posilovaly nedůvěru. Každé jeho mediální
vystoupení servírovalo jiný příběh, jinou pravdu, nebo že by
dokonce lež? Říkal, že sám požádá Senát o zbavení imunity a vydá
se policii. Štramák, říkal jsem si, ještě se dočká zasloužené
omluvy od těch, kteří mu křivdili. Jenže když došlo na lámání
chleba, Jiří Čunek Senát o vydání nepožádal, pro své vydání
nehlasoval a jeho advokátka naopak senátorům psala dopisy, aby
Čunka nevydávali. Že by přece jen nějaké finanční nejasnosti, a
třeba dávného data? Pak by ten úprk dával smysl. Minulost je
opravdu mrcha s dlouhýma nohama.
Jiří Hanák
|