Nejslavnější vězeň Jiří Kajínek



3.1.2007 9:49 | Krimi a záhady

Kdyby se pořádala anketa o nejznámějšího vězně v Česku, asi by s přehledem zvítězil. A existují sázky na to, jestli se mu povede utéct i z Valdic, kde si odpykává svůj doživotní trest.

Doživotní rozsudek vynesl 23. června 1998 Krajský soud v Plzni za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus o vraždu. Kajínek od začátku vinu popírá a už několik let se snaží o obnovu procesu. Zatím marně. Letos v srpnu Vrchní soud v Praze nevyhověl stížnosti, kterou Jiří Kajínek podal proti verdiktu plzeňského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost o obnovu procesu. „Dnes je moje víra v justici velice otřesena, ale stále doufám, že je možné se dovolat pravdy a spravedlnosti,” vzkázal z vězení.

Pravda je, že odstupující ministr vnitra Pavel Němec v srpnu podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona při posuzování nových důkazů, které chtěla Kajínkova obhajoba v novém procesu použít. Obdobnou stížnost podal v roce 2001 také ministr Pavel Rychetský, ale neuspěl.

Obraz nespravedlivě stíhaného vězně Jiřího Kajínka tak v očích veřejnosti jen sílí. A Kajínek ho pilně podporuje. Prostřednictvím internetu se z vězení vyjadřuje nejen ke svému případu, ale k libovolným tématům. Na jeho podporu se sepisují petice a v nedávném výzkumu o jeho vině pochybovala už vice než polovina dotázaných!

Přitom stačí shrnout prostá fakta a pětačtyřicetiletý Jiří Kajínek se rázem přestane jevit jako „omylem zavřený slušný člověk”. První konflikt ze zákonem měl už jako nezletilý v roce 1974. Do vězení se poprvé dostal v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl odsouzen znovu, tentokrát za krádeže v bytech, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele. Při zatýkání totiž zranil tři policisty železnou tyčí. V roce 1990 byl propuštěn na svobodu v rámci rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla. Později byl souzen znovu za bytové krádeže, a především za loupežné přepadení policistů v Praze 4, při kterém jim odcizil zbraně a služební vozidlo. Vyfasoval jedenáct let a seděl na Borech.

Patřil k vzorným vězňům kladně hodnoceným za vzorné chování a práci navíc. Proto mu byla povolena dvoudenní dovolená (21. – 23. ledna 1993), přestože byl označen ve spise jako nebezpečný recidivista a taková výhoda mu neměla být vůbec umožněna. Kajínek se z dovolené do věznice nevrátil a stal se trestancem na útěku.

30. 5. 1993 měl kolem osmé večer zastřelit v zatáčce na silnici pod plzeňskou věznicí Bory nejméně dvanácti ranami podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30). Pětadvacetiletý Vojtěch Pokoš útok přežil jen díky včasnému zásahu záchranky a později se stal korunním svědkem. Vraždu si měl objednat podnikatel Antonín Vlasák a podle obžaloby za ni Kajínkovi dal sto tisíc.

Jiří Kajínek byl dopaden pražskou zásahovou jednotkou 8. února 1994 ve chvíli, kdy před domem v Praze 4 nakládal do luxustního mercedesu tři samopaly, brokovnici, osm pistolí (z toho jednu s tlumičem) a přes sto tisíc nábojů. Ocitl se znovu na Borech, kde zahájil sérii útěků, která nemá v novodobé historii tuzemského vězeňství obdoby. Napřed mu Jana Škardová, zaměstnankyně firmy dovážející do věznice potraviny, propašovala dvanácticentimetrový nůž, za což dostala tučný honorář od Kajínkových kompliců. Tentokrát však Kajínek ještě útěk nedokončil, protože byl náhle přesunut do vazební věznice v Českých Budějovicích (přesun se týkal vice vězňů, kteří prostřednictvím dozorce sázeli tikety). Z budějovické věznice Kajínek utekl v červenci 1994. Ještě týž den ho zatkli u řeky Vltavy.

Byl přemístěn do Valdic, kde se mu 11. září 1996 podařilo dostat na střechu jednopatrové budovy. V březnu 1997 se při jeho převozu k soudu eskorta střetla s vozem BMW, ve kterém zahynuly dvě ženy. Kajínek byl pak umístěn v „nejstřeženější” věznici – Mírově. Odtamtud utekl riskantním manévrem z okna po provazu 29. října 2000. Několik týdnů republika žila slavným útěkem, než byl Jiří Kajínek 8. prosince 2000 zatčen v bytě pětinásobného pachatele orlických vražd Ludvíka Černého. Komando ho překvapilo rozespalého – nestačil použít ani nabitou pistoli, ani ruční granát, které měl u sebe.

Teď je znovu ve Valdicích, odkud společně s právničkou Klárou Slámovou vede svůj „spravedlivý boj”. V kauze se v lednu 2004 objevil nový svědek, který televizi Nova řekl, že z cely viděl střelbu pod věznicí Bory. Svědek, tehdejší vězeň, Nově vylíčil okolnosti zločinu jinak, než jak je popsaly v rozsudku nad Kajínkem soudy. Kajínek usiluje o obnovu procesu. Můžete mu napsat…

Projev Jany Glivické na demonstraci za demokracii
17.11.2007 v Praze


Zdravím vás všechny, kteří jste dneska přišli sem na Václavské náměstí,

říká se, že právě tady se před osmnácti lety začala rodit demokracie. Získali jsme možnost se scházet bez obav, že budeme pronásledováni, získali jsme možnost se svobodně vyjadřovat. Těch možností jsme se dnes rozhodli využít a vyjádřit, že tohle ještě nestačí, že to je jenom první krok ke skutečné demokracii.

Naše politická demokracie je zmrzačená. Sociální a hospodářská demokracie je mrtvá. Karel Kryl to vyjádřil výstižně: „Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem; pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.“ My jsme se sešli na náměstí, abychom těm pod střechou vyslali jasný vzkaz – nejsme spokojeni.

Vytváří se termíny jako „konstruktivní poslanci“, které mají zakrýt skutečnost, že současná vláda nemá mandát o nás rozhodovat, protože se rozhodla ignorovat rozložení sil, které vzešlo z voleb. Nesouhlas většiny občanů s umístěním cizí vojenské základny na našem území je ignorován s poukazem na to, že lidé prostě nejsou schopni o takové otázce rozhodnout. Jenže demokracie znamená, že lidé mají právo rozhodovat.

Požadujeme, aby byl konečně přijat zákon o obecném referendu, aby o závažných otázkách mohli rozhodovat sami občané, ne parlamentní koalice vzniklé na základě neprůhledných zákulisních jednání, v nichž zájmy občanů ustupují partikulárním mocenským zájmům.

Máme zastupitelskou demokracii, ale to, že pravomoc rozhodovat svěříme malé skupině lidí, by nemělo znamenat, že si onu pravomoc nemůžeme vyžádat zpět. Požadujeme referendum o plánovaném umístění cizí vojenské základny na našem území. Není pravda, že k bezpečnostním otázkám se referenda nevypisují. V Maďarsku a Slovinsku lidé rozhodovali o vstupu do NATO, v roce 2004 proběhlo na Tchajwanu referendum přímo o otázce protiraketové obrany.

Nemluvím tady dnes za studenty obecně. Studenti nejsou jednolitá masa, je to skupina názorově velmi pestrá a je to dobře. To, že se na něčem neshodneme, nám umožňuje vést zajímavé diskuze, které v důsledku demokracii prospívají. Důvod, proč jsme tady je ten, že naše vláda diskuzi s občany vést odmítá. Takovou diskuzi ale musíme sami vyžadovat. Pouhé posilování prvků přímé demokracie – ať už jde o referendum či přímou volbu prezidenta - totiž samo o sobě nestačí. Demokracie může fungovat jen tehdy, když se my všichni budeme zajímat o to, co se kolem nás děje, když nebudeme lhostejní k tomu, s čím nesouhlasíme, a když se nebudeme ostýchat říkat své názory veřejně.

To, že tady dneska stojíme společně se iniciativou Ne základnám, Ligou starostů, odbory a mnoha významnými osobnostmi ukazuje, že pocit nespokojenosti se současným stavem prostupuje napříč celou společností, že nejsme žádní věční kritikové, kteří nebudou nikdy spokojeni, ale že jsme součástí široké skupiny různých lidí, které spojuje společný cíl – touha po skutečné demokracii a víra, že jí můžeme dosáhnout.

Čím by takový psycholog vysvětlil vyhoření a nezájem policistů po 3 letech služby u tohoto sboru.
Čím chtějí nalákat nové lidi, penězi určitě ne, kolektivem a prostředím taky ne, žaludečními vředy a buzerací také ne, 150 hodinami a výsluhou po 15 letech určitě ne.

Bohužel je to smutné, poslední měsíce u policie je jedno velké utrpení, zánik konstruktivních dialogů, nadřazenost manažérů, nezájem o práci svých podřízených, čárkové běsnění, trestání a obavy ze sebemenšího porušení jakéhokoliv vybočení z lajny jménem služební zákon atd.
Odchody lidí jsou nevyhnutelné a přijde doba, kdy budou odcházet i policisté, kteří mají odslouženo pár let.

Jak již bylo řečeno, policisté jsou u sboru pouze v těch regionech kde je velká nezaměstnanost a malé pracovní příležitosti. Jinak by nebyli schopni udržet u policie žádného člověka, který je trochu v produktivním věku. Nástupní plat u policie je nezajímavý a nemotivující.

Dámy a panové, já se Vám divím, že u této firmy ještě trčíte. Z jakého důvodů, co Vás tam drží a kór v dnešní době. Neříkejte mi, že je to pro Vás poslání, to mě fakt zvednete ze židle. Sami tomu nevěříte, že se to změní k lepšímu za rok či dva. Když tak, je to velice naivní myšlenka, resp. touha. To bude ještě dlóooouho trvat, než to někdo pochopí a zda to vůbec pochopí a než to vezme do ruky pravý bezúhonný odborník.

Možná vás to překvapí, ale mnoho z nás je stále ještě u firmy proto, že naše práce nám přináší pocit uspokojení z toho, že zlo je přece jen občas potrestáno. A bez víry se nedá žít. Ti, kteří tu víru už ztratili odcházejí. Ne každý má stejnou výdrž.
Smutné je, že na tuto situaci zase doplatí občané, kterým to zatím nedochází.
A ti, kkteří to způsobili? Žádný strom neroste do nebe.

Vážený pane ministře,
reaguji na zprávu, která nedávno proběhla v médiích ve věci policisty, který se při pronásledování ujíždějícího vozu snažil zastavit vozidlo střelbou. Půjde k soudu za riskantní použití zbraně, protože při střelbě zranil spolujezdkyni atd... .( Každý, kdo někdy střílel z pistole ví, co to obnáší).
Připádám si opravdu jako v jiném světě. Nedávno jsem se vrátil po dva a půl letech pracovně z Turecka. Tam jsou jiné problémy, ale toto by si řidič v Turecku nikdy nedovolil. Jedině v případě, že hraje o všechno a počítá se všemi následky.
Navíc zpráva byla podána v duchu " policista zavinil trvalou invaliditu mladé ženy". Omyl!!! Pravý viník je řidič. Zabýval se někdo v reportáži tím, proč řidič nezastavil? Tato zpráva byla pojata pouze a opět jako pochybení policie. Mladé ženy je mi samozřejmě líto. Její rodina však může vinit z tohoto jen řidiče. Nikoho jiného.
Jsem zvědav, kolik policistů snažících se o dodržování práva zůstane u Policie za pár let.
A ještě něco. Žijeme v představě, že jsme Češi, středoevropani a jsme nad věcí. Omyl. Máme se opravdu co učit, v mnoha věcech i od Turků a ve zbytku věcí od všech ostatních. Vládne tady chaos a osobně pro mě je to obrovské zklamání. A pan ministr vnitra se stále usmívá. Doufám, že k tomu má důvod.
S pozdravem Radovan Kukla.

Pokud Radovane doufáte, že Vám p. Langer odpoví, doufáte marně. Chcete-li mít nějakou naději, pak svůj příspěvek přihoďte do sekce "Policie ČR, hasiči", popř. do sekce "Volné". Tohle tady je diskuse bez reakcí ministra.

Musíš to dát do sekce policie ČR. Tady Ti ten h... p neodpoví a možná, že ani tam :-)

Radovan:
Každýmu muselo bejt jasný už od samýho počátku, že to ten policajt prosere. Nemůžeš prostě střílet na auto když víš, že je tam spolujezdec a nevíš, co je zač.

Policista, který střílel měl vlastně dělat že se nic neděje a koukat jinam podle pravidel o přežití. Hezké zákony a pravidla.

Jste všichni vocasové, kteří ten zákrok obhajujete. Jestliže ten policajt věděl ( a on věděl ), že je ve vozidle spolujezdec, nesměl střílet. Je to tak těžký pochopit????

Tahle doba neustále prospívá a hraje pro top managery s Vumly a dalšími politickými tituly z dob totalitní moci. Myslím, že nemají o dnešní práci na ulici nejmenší potuchy, pracovali v dobách, kdy kriminalita byla jiného charakteru, skutků, jednání a myšlení pachatelů tč.

Kolego ani nevíš jak se pleteš. V tomo bordelu to nemá nic společného s VUMLem. Ti všichni naši šéfové mají hodně potuchy o tom co se děje dole a jak se to všechno spěje od 10-ti už ne k 5-ti, ale k 0. Kdybys byl na jejich místě, tak to budeš dělat taky, hlavně, že by Ti to sypalo a že to sype to ti je snad jasné. Není holt ale politická vůle pro nás policajty (nahoře i dole) cokoliv udělat. Nikomu nevadí se se krade ve velkém, protože ti nejvyšší sami kradou nejvíc - stačí se podívat do televize, pustit si radio, nebo přečíst noviny a víš všechno. Čemu se vlastně ještě divíš.

dnes za "12". Tak jsem myslem, že budu nějaký čas bez práce a tuto těžce hledat. A zase nic. Jak mne řekl náborář jedné firmy. Kde bych našel takovýho vola, který na zavolání přiběhne hned do práce a na peníze se ptá až to udělá? Jen u bývalého četníka. Buď vítán. A to mám 18 let odsloužených, kdyby dali jen část z toho co bylo slíbeno, dělám poloviční práci za větší peníze.

Taky bych rád našel poloviční praci za dvojnásobek peněz. Pochlub se kde ta fyrma sídlí a co je to zač. Možná má pobočku i v našem okresním městě. Díky.

Jméno firmy ti neřeknu, závist je mocná, ale jedná se o velkou stavební firmu a do kompetence mé osoby bude spadat příprava, projekt a realizace staveb. Samozřejmě ne jen na mne bude stát svět, ale na celém kolektivu. Práce je v Praze. Plat není dvojnásobný, ale 25 tis. čistýho, což je více něž u vnitra. Potom ještě prémie za včasnou realizaci stavby a pod. Tyto jsou jasně stanovený a žádný jako náborový příspěvek u PČR, že jej máš slíbený, neznám však nikoho kdo by jej dostal. Aspoň u nás.

Zdravím kolego, tedy asi už bývalý. Nevím jak Ty, ale já u PČR těch 25 tisíc mám taky a to jsem jako obyčejný polda na malém OOP. Tak kde máš ten dvojnásobek platu. Píšeš, že se jedná o velkou stavební firmu. Nevím jak dlouho tam již pracuješ, ale stavebnictví to je převážně práce ve světě nikoli doma u rodiny a má na ni vliv počasí, i když dnes již ne tolik jako kdysi. Každopádně Ti přeji aby jsi se měl lépe jako u PČR.

Generační špunty, regulace počtu okresních ředitelství, zrušení mnoha klíčových resortů, reformy a výsledkem bude 10000 policistů v civilu a další tisíce totálně nasraných lidí u sboru.

Kolego to už není generační špunt, to už je likvidace policie. Výsledek toho je, že se budou rušit oddělení 3 a 4 typu, aby měl kdo sloužit ve městech a na vesnicích ať si darebáci dělají co chcou a to tak dlouho než se to úplně po..re a nebo nastoupí soudce LINČ (možná je pravopisně špatně, ale jde o význam).

Lidem na vesnicích nezbyde nic jiného než zakládat domobrany, bravo pane ministře, rozklad policie se Vám opravdu daří.

VYKYDAT TEN MODRÝ HNŮJ, NEŽ TO ZNIČÍ CELOU POLICII.

Nenaříkej, většina z nás jsme si je tam zvolili. Slibovali modré z nebe, ale zatim jen pod oči. Vyřešit to může jedině opakovačka roku 1948 nebo 1968 a nebo další "sametová" revoluce.