Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Milý pane kobro,já jsem opravdu žena a pravým jménem Šárka,ale vy jako kobra mi připadáte jako starší muž neboli policista na konci své kariéry a velice arogantní.Myslím si,že na tyhle stránky si může psát každý co si myslí.Odpovídat by měl pan ministr,i když si to jen naivně myslím nebo-li přeji.Ale né někdo tak arogantní jako jste ,,VY'!!!čusík...Jinak přeji Všem příjemný den a děkuji za Vaše názory.

máte sice pravdu, že na tyto stránky si může každý napsat co si myslí. Ale jestli čekáte na odpověď pana ministra, tak čekáte marně. Ten odpovídá v rubrice Policie ČR, hasiči.

Utečme než to Kalousek a Langerem rozpráší na popel.

Myslíš dřív. než ta banda tupců všechno stačí zkurvit?

Prý od 01.01.2008 státní správa nemůže zaměstnat policistu na rentě. Podepisuji v policejním zaměstnání spoustu nesmyslů, ale s touto věcí jsem seznámen dosud nebyl.

Neplaš! Zrovna můj kolega co odešel loni od PČR je od 01.01.08 zaměstnán u soudu a doslova si CHROCHTÁ

Není to pravda. Bývalý kolega z VS ČR odešel k 31.12.2007 na rentu a maká jako civil ve stejné věznici. Tak nevěř všemu!!

To chtěli do zákona 361 zanést lidovci (konkrétně Severa), ale nakonec to neprošlo (díly Bohu). Ono to totiž je v rozporu s mezinárodním právem.

Proboha, kde´s zase přišel k takové fámě? Já tedy nevím, ale mám pocit, že buď na PP ČR nebo MV ČR jsou nějací lidé, kteří celé dny nedělají nic jiného, než vymýšlejí fámy a tyto pouštějí mezi policajty s nižším IQ. Však oni to roznesou dál. Ti chytřejší nad tím mávnou rukou, ti s IQ tykve v tom řetězci pokračují.

k rentě se počítá poslední kalendářní rok, myslím průměr, nebo když odcházím k 01.06.2008 posledních 12 měsíců..,

kalendářní rok 2007

Pokud se podíváš do zákona 361/2003 a přešteš si příslušnou pasáž tak se dozvíš potřebné. Pokud jsi policista (případně bývalý) potom dotaz nechápu, domnívala jsem se, že u policie (minimálně do současné doby) pracovali ti bystřejší. A jinak na "Intranetu" probíhala i k tomuto tématu dalekosáhlá debata a odpovídali profesně fundovaní specialisté, např. z OPPV PP ČR, stačí dohledat v archivu. A předvádět se svou neznalostí zákona před nezasvěcenými civilisty????....to nechám radši bez komentáře. Vlasta

Milá Vlasto, to jsi se opravdu jen domnívala, těch bystřejších je u PČR jak šafránu...

jsou policisté, kteří každý den od rána do noci a od večera do rána hlídají Vás a Váš klid z ulice a nemajíčas sedět na zadku a prohlížet si archív někde na intranetu, když už mají to štěstí, že tu vymoženost jako počítač na oddělení mají.....a to, že se nevyzná vzánkoně, podle kterého je zaměstnán a který se jej ve všech případech týká, je nejen jeho chyba, ale i chyba jeho nadřízených, že mu nedá prostor ke studiu a školení předpisů. Běžně to funguje takovým způsobem, že začíná ještě před začátkem pracovní doby instruktáž, kde podepíše tolik listin, že by je za 12hodin nestihl ani přečíst a pak je vyhnán zachraňovat do ulic co se ještě dá a co je třeba dodělat po noční službě......jestli nemáte, nebo už nemáte tuto zkušenost, nastupte, nebo se vraťte zpět mezi lidi ve výkonu a opět si paměť procvičíte

Vím o čem je řeč, je mi to důvěrně známé, takže jsem "v obraze", proto vím co a proč jsem napsala. I při službě doslova "na ulici" jsem si to co jsem (i soukromě) potřebovala vždy našla, samozřejmě po pracovní době. Jinak o tom seznamování se a podepisování "všeho možného i nemožného" nemá smysl vést na těchto stránkách diskusi. Přesto přiznávat zde nezúčastněným neznalost zákonů mi přijde neprofesionální a hloupé, ale asi jsem chytřejší než tazatel "DOKTOR". Hezký veče Vlasta

pro "Víš Vlasti, "
V této společnosti existují zákony, které jsou obecně platné, tedy celospolečenský úzus (dohoda). Mezi ně patří i z.č. 361/2003. Ten by měl znát nejen občan, ale především každý policista. A jejich neznalost nikoho neomlouvá. Pak jsou tu ty nesmysly, které vás nutí ne váš vedoucí, ale policejní prezidium, podepisovat. To jsou tzv. interní normativní akty, které musíš znát jen jako policista. Ale vy to většinou neumíte ani rozlišovat, ani si zapamatovat. Amen.

Zkus si pořídit zák. č. 361/2003 Sb. a trochu si v něm zalistovat. Je to docela zajímavé čtení. A když při tom čtení člověk i přemýšlí, tak se dozví věci, na které se na tomto DF nemusí pak přitrouble ptát.

mně nemusíš vysvětlovat, jaký je rozdíl v ústavním zákonu, zákonu, vyhlášce, interním aktu řízení apod., já jsem celkem v obraze :-) A v žádném případě ho tu neomlouvám, čteš zřejmě špatně, je to jeho ostuda. Pokud má vedoucí pod sebou lidi, kteří neznají základním zákony (které se jich navíc týkají), tak je jeho chybou, že ho nedonutí se je naučit, nebo se ho nezbaví. Ten, kdo nezná 361/2003Sb. bude totiž tápat i v ostatních neméně důležitých normách. Zdař "Víš Vlasti"... :-)

Děkuji za vaše odpovědi v kolika letech by to mělo být realné,kdyby mohl mít praxi?Zase na druhou stranu si myslím,že by měli mít nějakou praxi nemyslím přímo v nějaké policejní akci stačí,i kdyby jen v kanceláři nebo v dopravě nebo v jiných oblastech tohoto směru.Jako matka si taky uvědomuji,že to je práce velice nebezpečná,ale myslím si,že kdyby aspon jednou týdně měli nějakou praxi tak by jim to zvedlo sebevědomí a po vyučení tehle školy by je to trochu nabudilo.

Velice si vážím vašich rad i odpovědí.Ale i přesto nechápu proč všude na školách mají praxi ve svém oboru a škola jako je ochrana osob a majetku,která se připravuje na práci policisty nebo administrativa v kanceláři vůbec nic není.Pořád se mluví o tom,že je nedostatek policistů.Myslíte si,že můj syn vyjde ze školy bez praxe samozřejmě,že musí ještě jít narok nebo na dva ,aby z něho byl policista.Ale i tak si myslím,že nějaké praxe by měla být.Je to velice smutné,že se na dnešní mládež vůbec nemyslí.

obor, resp. vzdělání mu může jen pomoci ke zvládnutí kvalifikačního studia bezpečnostní povahy, ale každý z nás nastoupil po střední škole ještě na tuto. Je to nezbytné, naučí se spoustě nových věcí. Jo, zlaté roky na škole.... :-)

s Vámi v tom, že by policisté mohli přednášet na školách svou problematiku např. v hodinách práva, dopravní bezpečnosti nebo jaké dnes jsou a promítnout i své zkušenosti. Policistů je ale dnes málo, tak se nedivte, že to jen tak nepůjde. Přednášky a praxe jsou ovšem rozdíl a do výkonu školáka (natož celou třídu) nikdo nevezme. To riziko nikdo nepřijme, nejsme sebevrazi. Jsou věci, které jednoduše nejdou a musí si počkat. Někdo mu ve výkonu ublíží a neštěstí nikdo neodvrátí a hotový policista končí také. Proto nereálné.

Po přečtění několika Vašich příspěvků jsem přesvědčena, že pokud Váš syn "nepadl daleko od stromu" (jako to pověstné jablko), tak bude pro policii přínosnější, když zůstane pracovat v civilu. K tomu jemu i Vám přeji hodně úspěchů. Vlasta

... ty vaše příspěvky jsou OPRAVDU HUSTÝ !!! Naprosto se ztotožňuji s názorem Vlasty ! Mazec :-)))

Paní Šárko (spíš ale věřím, že jde o virtuální jméno!), už Váš první příspěvek, který začínal tím jak jste krásná, úspěšná a blablabla...,mi spolu s dalšími vnucuje myšlenku, že VY nemůžete být ani matka, natož žena. A vidím, že to pozoruje víc lidí. Není Vám to trapné? Vždyť takovou snůšku, s prominutím "hovadin", nemůže na tomto fóru dospělý člověk dokola psát. Divím se, že na Vás vůbec někdo reaguje. Proč "chlape" nenapíšeš svůj dotaz otevřeně? Stydíš se za to, že letos končíš 9.třídu nebo co? Lidi s tímto druhem jednání a vystupování nemám rád a u poldů nemají co dělat!!! čusík......

Co se prčíš kobro, vždyť většina vašich příspěvků je na stejné úrovni!

Paní Šárko tady se svobodně vyjádřit názor moc nedá, hned je člověk kamenován a napadán jako v minulém režimu.

právě činíte? Svobodně se vyjadřujete,nebo se pletu?

Vím,že většina z Vás na těhle stránkách jste asi policisté syn chodí na SOŠ ochrana osob a majetku.Jsem na něj velice pyšná a doufám,že z něho bude někdy,,chytrý"policista,ale jak čtu Vaše negativní zprávy tak nevím jestli ho nemám radši dát na jinou školu.Velice mě mrzí Vaše negativní názory,i když si myslím,že policie pořád nenahraditelná.

paní, nesmíte se divit, to je jen nepatrná odezva životních (pracovních) zkušeností každého policisty. Nic hezkého (až na přátele a dobrý pocit za záchranu životů a obyčejné poděkování) jej ve službě nepotká. Negativní názory by po pravdě měli být prezentovány uvnitř organizace, ale tam na ně nikdo neslyší a nikdo neodpovídá, proto reakce zde. Váš syn bude možná jednou policista, možná ne, ale i tak nechte rozhodnutí na něm. Jen muvysvětlete, že tato profese opravdu není procházka růžovým sadem a dost často i bolí...

Milá Šárko, máte pravdu, že Policie je nenahraditelná. Měla by být také nestranná a apolitická, ale v současné době je řízena (můj osobní názor) na politickou, nebo dovolím si i odvážně tvrdit, na mafiánskou objednávku. Jinak si nedovedu vysvětlit, že mnohé kauzy z poslední doby takříkajíc vyšuměly do stracena. Ať už se jedná např.o zrušení FIPO (finanční Policie), která zachránila státu, čili nám všem, nemalé částky, nebo ovlivňování nestranného vyšetřování policistů na něčí objednávku v mediálně známých kauzách atd.atd..
Policie není v současné době v dobrém stavu, je spíše v rozkladu, který zapříčinil z větší části nový služební zákon č.361/2003 Sb., neboť tento zákon je velmi špatně "nastaven" právě pro ty řadové policisty, kterým by se určitě stal i Váš syn, kdyby měl zájem pracovat po škole u Policie. Dobře si proto rozmyslete, kam Váš syn po škole půjde!!! Jsem si jistý, že po ukončení školy bude u Policie mnoho volných míst, tudíž bude mít velkou šanci, že bude přijatý, pokud projde úspěšně přijímacím řízením, jehož kritéria jsou nyní nastavena velmi nízko, snad až podprůměrně, ale to je zapříčiněno velkým podstavem v řadách policistů na ulici a dnes je opravdu problém najít uchazeče o práci u Policie.
Mohl bych se opravdu rozepsat velmi mnoho, ale jsem si jist, že pokud prostudujete tyto stránky pana ministra důkladněji, odpověď na své otázky určitě najdete. Na odpověď na Váš dotaz v sekci PolicieČR/Hasiči čekejte tak dva až tři měsíce, pokud Vám vůbec pan ministr odpoví.

třeba k systémovému dorovnávání platů na úroveň roku 2006 formou pracovních odměn. Ministr tvrdil, že nikdo s platem nemůže spadnout, že to prostě nelze. Že má všechny podklady a najednou se lepí odměňování podivným způsobem "ala" tomu nic a tomu 20t., protože byl např. půl roku na neschopence. Bravo. Inu, pak má být člověk "slušný" na nějaké diskuzi. V tomhle bo.delu už to je nereálná věc.... Jen jsem vělmi zvědavý, jakým způsobem budou na konci roku 2008 dorovnávat za stejné výkony a výsledky mé práve plat na úroveň roku 2006, na to se opravdu moc těším.....

"Opravdu se také těším na dobu",kdy se nám bude derovnávat plat z roku 2006 na 2007
z 2007 na 2008
z 2008 na 2009
z 2009 na 2010 a tak dále.Kdy tady ten kocourkov skončí? Na jaké úrovni skončí naše reálná mzda v porovnání s civilem v roce 2010?

Je to tak, bohužel. Neříkám, že všichni, ale spousta zde přispívajících umí jenom nadávat, lamentovat, závidět. Když tu někdo napíše trochu jiný názor, je to okamžitě řiťolezec, případně důchodce - manažer - vepř. Někteří kolegové, zamyslete se trošku nad sebou.

Mělo to bejt níž u příspěvku PETRA.

on hlavně kecá nesmysly a při tom zákon 361/2003Sb.ve znění pozdějších novel současně s přílohami ještě neotevřel....

Máš naprostou pravdu. Někdy se stydím, že jsem policista. Co si o nás musí myslet normální občan, když se k sobě taklhle chováme. Jak se asi tito "policisté" chovají k občanům?

Zřejmě taky jeden z těch , kterí měly dorovnáno.

Nad sebou se zamýšlím každý den a dělám jak sebehodnocení ( ne to služební ), tak hodnotím okolí a vždy mě vychází, že je to v podstatě relativní, ale také reálné - bohužel. Prostě když vidím to lidské bahno kolem sebe, to vtírání do přízně těch, kteří se cítí býti mocnými a pozbývání vlastní důstojnosti - tedy té lidské stránky věci a dále vnímání systémové stránky věci - tak v součtu to moc nevoní.

Šmankote, "demotivovanej", raději své myšlenky někomu diktujte. Hlavně v práci. Vždyť to čtou i jiní.
Jinak musím konstatovat, že "Táhlo" má pravdu.