Dosud vyslechnutí svědci v procesu s Liborem Novákem vesměs trpěli ztrátou paměti, některé výpovědi připomínaly spíše frašku. Přikláníte se, jako právník, k názoru obhajoby, že se soud zatím vyvíjí v Novákův prospěch?

Nechci hodnotit, zda se soud vyvíjí v jeho prospěch nebo neprospěch. Z jednoho dne hlavního líčení, jehož jsem se zúčastnil, jsem měl pocit, že předseda senátu přistupuje k řízení velmi korektně, zodpovědně a objektivně. Jsem přesvědčen, že rozhodnutí bude nepodjaté, v souladu s právním řádem České republiky. Můj osobní názor je, že Libor Novák se nedopustil žádného činu, který by naplnil skutkovou podstatu trestného činu.

Myslíte, že Novákovi, na rozdíl od ostatních, přitížila výpověď Miroslava Macka? Podle něj Novák v roce 1995 nabízel zajištění osob, jejichž prostřednictvím by se na stranické konto dostaly peníze od podnikatelů, kteří měli zájem o privatizaci Třineckých železáren.

Nedokážu to posoudit, protože je důležité velmi pečlivě rozlišovat mediální rovinu věci a rovinu trestněprávní. Zda Mackova výpověď ublížila, nebo pomohla, o tom může rozhodnout výhradně senát Městského soudu.

Novák už na podzim 1997 sám veřejně přiznal, že doporučil sponzorům, kteří měli zájem o Třinecké železárny, aby dary poskytli prostřednictvím jiných subjektů. Téměř jako o běžné věci o tom mluvil i místopředseda ODS Miroslav Macek. Nezavání to korupcí?

Nevím, jestli to tak skutečně bylo, a toto je otázka, kterou by měl zodpovídat buď Libor Novák, nebo Miroslav Macek, nikoli Ivan Langer.

Václav Klaus říká, že Novák není obětní beránek, ale spíš se některá média snaží skrze něj obětovat ODS. Jenže průběh procesu odhaluje bývalé praktiky ve vaší straně.

Opakuji, že musíme důsledně odlišovat trestněprávní a politickou rovinu případu. Faktem je, že ODS měla problémy se svým financováním, ale skutečností také je, že politickou odpovědnost, politickou daň za svá pochybení jistě zaplatila. My se domníváme, že v tuto chvíli se vytváří znovu atmosféra, jako by se mělo za jednu věc a jedno pochybení platit ne jednou, ne dvakrát, ale několikrát. Také se zapomíná, že problémy s financováním - a řekl bych, že přinejmenším obdobného charakteru, jaké měla ODS - měly i jiné politické strany. Z toho plyne i pocit, že se z ODS stává jakýsi hromosvod, po kterém se svážejí všechny hromy a blesky, které by měly také udeřit do jiných stran než jen do nás.

Je známo, že se vaše strana rozštěpila, padla vláda a tak dále. Ale opustil někdo kvůli skandálům například hlavní kancelář ODS?

Určité změny v hlavní kanceláři nastaly, ale nejsem schopen popsat, jakého rozsahu a v jakých funkcích. Klíčové ale je, že ODS v reakci na problémy udělala zásadní krok, který neudělala žádná jiná strana. To znamená prošla vyšetřovacím auditem, přijala velmi tvrdá, striktní pravidla svého financování. Já vždycky říkám, že mýlit se a chybovat je lidské, je to do určité míry omluvitelné. Ale když se člověk dopouští stejného omylu dvakrát, tak už ta omluva nemůže přijít. Pro nás je důležité, že když jsme jednou pochybili, byli jsme schopni se z této chyby poučit.

Když jste za pohnutých okolností vstoupil do nejužšího vedení ODS, zřejmě jste se zajímal o minulé financování. Nabyl jste dojmu, že za všechny chyby může být zodpovědný jediný člověk?

Rozdělil bych osobní odpovědnost lidí při rozhodování a vůbec systém, na základě kterého probíhalo sponzorování ODS. Řekl bych, že problémy jsou výsledkem nepříliš dobře stanoveného systému kontroly stranického financování kombinovaného s jistou dávkou menší zodpovědnosti v přístupu k tak citlivé věci, jako jsou stranické finance. Podle mne dnešní pravidla minimalizují rizika pochybení, protože stanovují jasná kritéria, za jakých okolností mohou být přijímány dary, jak se s nimi nakládá a kdo za jejich přijímání zodpovídá. Tady je jasně definovaná politická odpovědnost. Je důležité si uvědomit, že politická strana musí usilovat o maximální důvěru v očích veřejnosti, a jedním ze základních kamenů, na kterých tato důvěra stojí, je mít průhledné financování.

Loni dostala ODS podstatně méně sponzorských darů, než na jaké byla zvyklá. Souvisí to podle vás, kromě finančních skandálů, také s tím, že ODS již není u moci?

Na tuto otázku existuje obecná a potom konkrétní odpověď. Obecná by spočívala v zamyšlení nad financováním stran vůbec a systémem politických stran. Kdybyste připustil, že je cosi nemravného na soukromých penězích v pokladně strany, musel byste tím připustit, že politika je veskrze nemravná. Musel byste se ptát na to, jak mravný je republikánský kandidát na amerického prezidenta George Bush junior, který získal na svou předvolební kampaň třicet miliónů dolarů. Já považuji za přirozené, aby politické strany mohly být podporovány finančními prostředky soukromých subjektů. Důležité je, aby takové peníze byly průzračně čisté. V okamžiku, kdy se mezi reálného dárce a příjemce vsunuje nějaká třetí osoba, určitě je to důvod pro spekulace, že něco není v pořádku.

Německý list Die Welt napsal, že ODS trpí kolektivní ztrátou paměti. Klaus u soudu podle deníku působil značně nervózním dojmem. Byl předvolán jako svědek, ale mohl prý sedět i on na lavici obžalovaných. Poškozuje proces českou politiku v zahraničí?

Je zvláštní, že takováto slova přicházejí ze Spolkové republiky Německo. Míra potíží ve financování stran v Německu neodpovídá míře mravokárnosti takovéhoto komentáře. Doporučil bych všem, aby se zabývali nejprve sami sebou. Tedy aby v redakci Die Weltu posuzovali situaci v Německu.

Deník dodal, že německá CDU skandály vyřešila distancí od Helmuta Khola, zatímco ODS se Klause stále drží.

To je obrovské zjednodušení. ODS zaplatila obrovskou daň. Předseda Václav Klaus dal svou funkci k dispozici a v otevřeném souboji na základě výsledků tajných voleb ji obhájil. Je klíčové, že se nebál dát svou funkci všanc. Je to fér, on důvěru získal, respektujme to.

Právo, 3.5.2000