Prohlásil jste, že budete čtyřkoalici znovu otevírat dveře k jednáním. Na dosavadní argumenty zjevně neslyší. Jak je chcete přesvědčit, že nejde ze strany ODS o frašku?

Není to o nových argumentech, ale o ochotě těm současným naslouchat. Důvody leží na stole. Je to zcela jednoznačně kritické období pro Českou republiku, jež znamená následující rok směrem k Evropské unii. Potvrzuje to i středeční hlasování o státním rozpočtu, kdy čtyřkoalice může zcela jednoznačně vidět, že nehrajeme se sociální demokracií. Dáváme vážně míněnou nabídku motivovanou prospěchem celé republiky, ne několika politických stran.

Ale i premiér Zeman tvrdí, že přístup čtyřkoalice zablokoval diskusi.

Neberu to jako oficiální stanovisko ČSSD. Doufám, že v této straně převládne realismus a k nabídce se připojí.

Je podle vás možná pravostředová koalice ODS, US a KDU-ČSL?

Nemohu to vyloučit, do určité míry ji považuji za pravděpodobnou. Ale právě proto, že nám reálně hrozí, že bude Česká republika vyřazena z první vlny přijímání do Evropské unie, jde o výzvu všem politickým stranám. Bral bych jako prohru, kdyby některá z demokratických politických stran zůstala mimo. Je známo o ODS, že je spíše eurorealistická. Ale obava, že bychom byli ocejchováni jako země nespolehlivá a neschopná stát se součástí EU, náš eurorealismus převyšuje.

Další variantou je velká koalice ODS a ČSSD.

Je extrémně nepravděpodobné, že taková koalice vznikne. Paradoxně mám pocit, že právě supervelká koalice má větší šanci - jakkoli to na první pohled nevypadá - fungovat konzistentně, nebo při existenci dvou velkých stran ve vládě, která je postavená na zásadních ideových sporech, by mohly dvě menší strany působit v dobrém slova smyslu jako nárazníkové pásmo.

Z vašich úst tato slova zní poněkud zvláštně. ODS přece vždycky říkala, že forma koaličních vlád je v krizi.

To samozřejmě platí, ale v tuto chvíli hovoříme o překlenovací politické vládě a hovoříme o ní právě v okamžiku, kdy přichází drtivá kritika Evropské unie a kdy se rozhoduje o strategických zájmech České republiky.

Čtyřkoalice argumentuje, že by při existenci superkoalice byli komunisté jedinou opoziční stranou, což by vedlo k dalšímu růstu jejich preferencí.

To je pravda v okamžiku, kdy bychom připustili, že by superkoalice vládla špatně. Myslím si, že by mohla pracovat dobře vzhledem k minimálnímu programu a nikoli obrovským ambicím. Pak by vůbec komunistům neprospěla. Byl by to signál veřejnosti, že politici jsou schopni se na něčem zásadním dohodnout.

Dalo se ale čekat, že zpráva evropských komisařů bude pro Česko kritická. Proč přišla ODS se svými návrhy až teď?

Očekávali jsme, že bude kritická, ale realita toto očekávání překonala. Především jsme si uvědomili, jak významné období před námi je. Když zkombinujeme toto uvědomění se stále klesající důvěrou ve vládu a s tím, čemu říkáme nenaplňování ducha opoziční smlouvy a s projednáváním státního rozpočtu jako katalyzátorem, tak nás to vedlo k našemu návrhu.

Co míníte o výroku Miloše Zemana, že chce prohlubovat opoziční smlouvu?

To je projev naprosto odlišného vnímání reality soc. dem. a ODS. Premiér Zeman je přesvědčen, že vláda dělá pozitivní kroky a vede tuto republiku vstříc zářným zítřkům, zatímco my jsme přesvědčeni o opaku. Zemanova představa, že by se opoziční smlouva prohlubovala nějakými personálními dohodami, je naprosto nereálná a pro ODS nepřijatelná.

Václav Klaus uvedl, že debata se soc. dem. o státním rozpočtu měla být až důsledkem rozhovorů o další budoucnosti vlády. Nebyl to vzhledem k ubývajícímu času hazardérský přistup?

Do jisté míry máte pravdu. Ale na druhé straně je lepší mít rozpočet, který projde v druhém návrhu, třebaže později, než mít návrh, který neprojde ani potom. Pro nás je prioritní politická podpora rozpočtu víc než jeho urychlené projednávání. Opravdu si myslím, že to mělo být až vyústěním politické situace.

Právo, 22.10.1999