Místopředseda sněmovny Ivan Langer tvrdě kritizuje ministra vnitra Stanislava Grosse. "Byl bych lepším ministrem," říká Langer v rozhovoru pro MF DNES.

Pane místopředsedo, vy nemáte rád ministra vnitra Grosse?

Nedělím politiky na ty, které mám nebo nemám rád. Dokážu si vážit a respektovat druhého, i když má na věc jiný názor, než mám já.

Nepřipomínají vaše přestřelky s Grossem spíše western?

Nejsem westernový pistolník. To, co kritizuji na práci ministra Grosse, na práci ministerstva vnitra i policie, vychází ze stavu, v němž se ten resort nachází. Je to stav problematický a charakteristickým znakem práce pana Grosse je improvizace, nikoli koncepční řešení problému vycházející z předem promyšlené a jasně definované vize. Mým přáním není zničit či "zastřelit" ministra Grosse, ale přimět ho k tomu, aby svoji práci dělal lépe než dosud.

Se Stanislavem Grossem jste působili společně jako místopředsedové Poslanecké sněmovny, jste přibližně stejně staří, dokážete spolu vůbec normálně komunikovat?

Známe se velmi dobře, tykáme si a vedle těch sporů si vzpomínám i na okamžiky, kdy jsme dobře spolupracovali.

To, co oba dnes předvádíte, není tedy pouze divadélko pro média?

Určitě ne. Mě mrzí, pokud je to vnímáno jako přestřelka z westernu. Věřím, že panu ministrovi jde v podstatě o to samé, o co jde mně. To je, aby policie pracovala dobře, aby ve veřejné správě nevládl chaos a aby ministerstvo vnitra nebylo byrokratickým molochem přeplněným úředníky, kteří jsou zbyteční.

Poslední věta ve vaší knize Černá kniha policejních hříchů zní takto: "Stanislav Gross a Jiří Kolář musí ze svých funkcí odstoupit!"

Jsem o tom přesvědčen. Policie v roce 2003 prodělala největší propad důvěry ve společnosti. Působí v ní řada profesionálů a poctivých lidí, ale mnohdy připomíná rozhádaný sicilský klan, kterého se lidé spíše bojí, než aby mu důvěřovali.

Je podle vás Stanislav Gross tak špatným ministrem, že by měl ihned odstoupit?

Je velmi špatným ministrem a měl by odstoupit.

Jaké jsou největší hříchy policie?

Problém korupce, falešná solidarita mezi policisty, neprofesionalita při výkonu služby, porušování zákonů a předpisů samotnými policisty, kteří by naopak měli dohlížet na jejich dodržování, chaos v organizaci práce a fakt, že někteří policisté se sami stávají pachateli zločinů, a to někdy dokonce v rámci organizovaných zločineckých struktur.

Osobně jste se setkal s korupcí u policie?

Osobně ne.

Jaké o tom máte tedy důkazy?

Každý máme okruh svých přátel a blízkých a od těch vím, že problém korupce je velký zejména u dopravních policistů.

Vy máte recept na vymýcení korupce u policie?

Policisté by měli mít pozitivní motivaci. To znamená, že jejich dobrá práce bude oceněna, že budou postupovat v určité hierarchii a budou dlouhodobě brát i více peněz. Negativní motivací byl měl být důsledný postih za jakékoli pochybení a okamžitý odchod, když se dopustí vážného prohřešku.

To zní tak jednoduše, že tomu nelze ani uvěřit. Proč se to neděje?

Donedávna systém odměňování, vzdělávání a kariérní řád policistů nefungoval a základ k tomu vytvořil až nový služební zákon. V něm je velké posílení motivace policistů, aby svoji práci dělali dobře.

Policejní prezident Jiří Kolář oznámil, že kriminalita u nás klesá. Občané to tak nevidí. Jak je to podle vás?

Ty statistiky jsou pouze jedním z kamínků mozaiky celkové práce policie a mají ten problém, že se měnila metodika jejich počítání, a neznám jediného člověka, který by se vlastní krví podepsal a řekl, že pokles je trendem pěti až šesti let.

Vy se pořád tvrdě opíráte kvůli práci policie do ČSSD. Jenže ministerstvo vnitra předtím léta patřilo vaší ODS. Necítíte žádnou odpovědnost za to, že ten stav je tak špatný?

Je pravda, že řada velkých problémů, s kterými se policie potýká, vznikla skutečně v době, kdy ministerstvo vnitra vedl Jan Ruml.

Vy byste to dělal lépe, pokud byste byl ministrem?

Ano.

Já si to zkusím přeložit: Ivan Langer by byl lepším ministrem vnitra než Stanislav Gross.

Neposuzuji sám sebe. Ale na rozdíl od ministra Grosse mám jasnou vizi, jak by měl fungovat vztah mezi občanem a státem, jak by měla fungovat policie.

Když hovoříte o propadu důvěry v policii, jak si vysvětlujete, že pan Gross je nejpopulárnější politik?

To je otázka pro lidi, kteří v těch průzkumech odpovídají. On se dlouhodobě vyhýbá problematickým tématům. Amá také dobrý a draze placený tým mediálních expertů, kteří na jeho obraze pracují.

Já jsem naopak zaznamenal, že obraz ministra Grosse se u veřejnosti i v médiích spíše zhoršuje.

Když si politik nasadí masku, tak ta dříve či později spadne. V tuto chvíli se ukazuje, že pan Gross není ten milý, sympatický kluk, ale špatný a slabý ministr vnitra.

Vy sám o sobě tvrdíte, že jste vtipný člověk. Není však ta určitá nedůvěra veřejnosti k vaší osobě i důsledkem toho, že jste považován za jakéhosi kašpárka české politiky?

S hodnocením kašpárek jsem se nesetkal. I když jsem politik, tak se považuji za normálního člověka, který má rád legraci, sarkasmy a dělám si legraci z jiných i sám ze sebe.

Pane místopředsedo, když máte rád legraci, znáte postavičky Křemílka a Vochomůrky?

Znám.

Myslím herečku Jiřinu Bohdalovou, která dala hlas těmto pohádkovým osobám. Tato herečka se soudí, aby byla vymazána ze seznamu spolupracovníků StB. Vy jste ministru Grossovi vzkázal: "Dávám mu třicet dní a třicet nocí, ani hodinu déle...", aby se zákon o seznamech StB změnil, jinak sám navrhnete jeho novelizaci. Co si o seznamech myslíte vy sám?

Jsou důležitým prvkem ve vyrovnávání se s minulostí a ten zákon jsem podporoval. Nepřeji si, aby debata ohledně soudních sporů, které jsou v tomto případě vedeny, zpochybnila potřebnost toho zákona.

Proč ho tedy chcete novelizovat?

Problém svazků je širší. Nejde jenom o lidi, kteří tam jsou neoprávněně, ale i o ty, kteří tam ještě nejsou. Záleží na ochotě ministerstva svazky doplňovat. Můj návrh byl reakcí na dlouholetou nečinnost v tomto směru. Myslím si, že by v seznamech mělo být uvedeno rozhodnutí soudu, pokud byly sporné případy.

Nevyužil jste známé jméno Jiřiny Bohdalové, abyste se opět pouze mediálně zviditelnil?

Ne. O účast v této kauze jsem nestál.

Iniciativu k té novelizaci však zamítla i vaše ODS.

Intenzivně jsme o tom diskutovali. Kdyby otevření tohoto zákona mohlo v parlamentu znamenat, že by úpravami ztratil svoji opodstatněnost, tak poslanci ODS říkají, že by to naše strana neměla otevírat. To já respektuji. Nicméně dám panu ministrovi vnitra návrh, jak tento problém řešit. Návrh novely zákona nebudu ale nakonec podávat.

Vy jste vyjednával v roce 2002 podporu pro zvolení Mirka Topolánka předsedou ODS. Sám jste místopředsedou strany zvolen nebyl. Necítíte se, přestože jste stínový ministr vnitra, vyšachován ze hry?

Necítím. Pro politiku platí, že ten, kdo očekává, že půjde od úspěchu k úspěchu, tak skončí velmi brzo.

Jenže o vás se jistou dobu říkalo, že jste korunní princ ODS. Já dnes žádnou korunku nevidím.

To o mně říkali jiní, já jsem se nikdy za korunního prince neprohlašoval. Život přináší výhry i prohry a politika není sprint na krátkou tra, ale dlouhý běh. Je také dobře, když se díváte někdy na předsednický stůl zezdola, protože to je jiný pohled než obráceně.

Letos bude volební kongres ODS. Pokusíte se o návrat na post místopředsedy?

Pokud získám od kolegů nominaci, tak se o tento post budu ucházet.

Myslíte si, že vaše pozice v ODS je tak silná, aby vás strana v případě vítězství ve volbách nominovala na místo ministra vnitra?

To neumím posoudit. Vím, že tu práci dělám s maximálním nasazením, a myslím si, že je dobrá. O tom rozhodne předseda strany a budoucí premiér. Mohu vzkázat, že jsem na to připraven.

A komu to vzkazujete? Panu Topolánkovi či třeba panu Tlustému?

To vzkazuji předsedovi budoucí vítězné strany ve volbách, což bude ODS. Pokud neudělá Mirek Topolánek zásadní chybu, tak i pro ODS by bylo nešastné, aby přepřáhla před volbami.

ODS má ještě jednoho předsedu. Čestného. Václava Klause. Jaké jsou vaše vztahy s prezidentem?

Můj vztah k němu byl vždy definován na základě respektu, úcty, pracovitosti či inteligence.

Vy jste však nikdy nebyl Klausův kůň...

Nezastírám, že nepatřím do okruhu těch, kteří mu jen automaticky přitakávali. Jestli existuje ve straně nějaká skupina, kterou on přímo ovlivňuje, tak já do ní nepatřím. Za svůj handicap to ovšem nepovažuji.

Mladá fronta Dnes, William Buchert, 2. února 2004