Současné zákony jsou spíše bičem nad řádnými občany než nad těmi neřádnými, tvrdí mediální expert ODS Ivan Langer.

Koncesionářský poplatek je ve skutečnosti daň, i když mu říkáme poplatek. Toto je jeden z možných způsobů, jak skutečně dosáhnout toho, aby tuto daň platili ti, kteří službu za ni čerpají.

To je situace bezzubého přestupkového řízení. Zkrátka platí to, že stávající zákony jsou spíše bičem nad řádnými občany než nad neřádnými. Co s tím, je otázka, která ještě není dořešena.

Ano, to je přesně to, o čem ODS hovoří. Já jsem na to upozorňoval. To neznamená jen, že zavedeme pozitivní fikci a každý musí platit, a kdo nechce, přijde s prohlášením, že nemá televizor. Musí tam být také řešeno, jakým způsobem bude definována sankce za nesplnění této povinnosti. Jestli to má být definováno jako přestupek a podléhá to tak přestupkovému řízení, nebo se to bude řešit jinak. Složitý úkol. Ale to je přece úkol vládní legislativy. To by mělo řešit ministerstvo kultury.

To je jen jeden z tisíce dluhů, který současná vláda vytváří. Přece nikdo nemůže přijít s tím, že nějaký problém vyřeší zvýšením daní, respektive koncesionářských poplatků.

Měla by se hlavně zlepšit Česká televize. Protože by je placení koncesionářských poplatků zákonem stanovenou povinností, pořád by mělo mít charakter dobrovolnosti v tom, že služba, kterou za své peníze dostávám, je natolik kvalitní, že se mi vyplatí ji zaplatit. Jinak po mně nechtějte, abych vám za deset minut z fleku vyjmenoval legislativní opatření, která bychom mohli přijmout za dva roky, když ministr Dostál v této věci nic neudělal šest let.

Lidové noviny, 17. ledna 2004