V reklamě v tom smyslu, co si pod reklamou představuji - tedy že propaguji nějaký produkt a za to dostávám své peníze - určitě ne. Myslím, že takového účinkování v reklamě by se měl každý ústavní činitel vzdát.

Z právního hlediska jsem přesvědčen, že zákon o střetu zájmů rozhodně porušen nebyl. A z lidského hlediska se skutečně bavím tím, jakou hysterii pan předseda svým účinkováním na billboardu vyvolal.

Tyto argumenty strašně skřípou. Osobně kladu těmto dámám otázku, jestli opravdu nemají samy dostatek svých vlastních programových tezí, že nedělají nic jiného, než jsou reaktivní v tom smyslu, že reagují na to, co dělá někdo jiný.

Je to subjektivní názor. Pokud se nepletu, tak já jsem nikdy na žádném billboardu ani plakátu ve spojení s žádnou firmou nebyl. Jestli pan předseda Klaus zvolil tuto cestu, myslím, že to je jenom zkouška politických protivníků v tom smyslu, nakolik jsou schopni celé týdny hystericky běsnit nad tím, co si on mohl dovolit a co oni si nedovolili. Já se tím opravdu spíš bavím. Přijde mi to jako nepodstatné, okrajové téma a divím se tomu, že na to někteří politici naskočili. Já bych řekl, že je to důsledek jejich vnitřní prázdnoty, neschopnosti vést seriózní politickou debatu a střet nad konkrétními tématy.

Asi ne. Ale mé stanovisko je jasné, já jako právník tvrdím, že zákon o střetu zájmů porušen nebyl.

Ne, na tom je úsměvné především to, že skutečnou reklamu produktu udělali ti, kteří o tom billboardu už asi týden mluví, a ti by se měli zamyslet, kdo tu reklamu dělá, jestli Václav Klaus, nebo oni.

ODS jasně řekla, že je strategickým cílem vstoupit do EU. Já říkám svůj vlastní pohled, kdy si myslím, že bychom měli do EU vstoupit co nejdříve. Říkám to proto, že jsem typ člověka, který nemá rád, když se o něm rozhoduje bez něj. Myslím, že naším zájmem by mělo být v EU co nejdříve, abychom mohli sami rozhodovat o sobě. Na rozdíl od jiných ODS a já přemýšlíme ne nad členstvím jako takovým, ale nad kvalitou toho členství, jakou roli v EU budeme schopni sehrávat. Pro mě členství ČR v EU není účast na supersummitech vrcholných politiků před televizními kamerami, ale spíše debatou o tom, co členství přinese každému jednomu občanu ČR. Otázka nezní, zda do EU ano, nebo ne, ale v jaké kvalitě.

To je jeden z možných pohledů. Proti tomu stojí druhý, že jste-li důsledný ve vyjednávacím procesu teď, tak jako člen pak máte úplně jiná rozhodovací práva o tom, jakou podobu EU bude mít. Zatím můžeme pouze zvenčí komentovat integrační proces a říkat, co se nám na něm nelíbí nebo líbí, ale cimrmanovsky to je tak vše, co s tím můžeme dělat. Když budeme členy, budeme moci rozhodovat. ODS je politická strana, která se vážně připravuje na volby do Evropského parlamentu v roce 2004.

Tento argument říkám proto, že pak budeme schopni se podílet na skutečné podobě EU. V žádném případě neplatí teze, že rychlost má být na úkor kvality.

Já bych neřekl, že se pohled podstatně liší, ale myslím, že dosud to nebylo takto definováno. Říkáme, že nám jde o plnohodnotné členství, že máme jakousi představu, jak má evropská integrace vypadat. Dodávám, že abychom to mohli reálně ovlivnit, a ne to jenom komentovat zvenčí, potřebujeme být plnohodnotnými členy.

Možná. Ale tehdy se bohužel celá ta debata posunula úplně někam jinam. Ale podíváte-li se třeba na můj projev na kongresu ODS, tak jsem tam tuto tezi řekl docela jasně.

Je to pravda. Potkal jsem se s Patrikem Kaizerem a s jeho přáteli. Byla to vskutku náhoda, protože já už asi pátým rokem trávím Silvestra na tomtéž místě. Myslím, že to bylo zajímavé ohlédnutí se po roce zpátky na to, co probíhalo na přelomu roků 2000 a 2001 v České televizi.

Bylo to oboustranné konstatování. Časový odstup znamená, že člověk je více schopen věci hodnotit racionálním pohledem. Je tam méně emocí a myslím, že není žádným tajemstvím, že emoce byly přítomny na obou dvou stranách. Já už jsem koncem minulého roku řekl, že na svých věcných postojích bych nic neměnil ani teď. Ale co si myslím, že bych dělal jinak, to je forma jejich prezentace. Člověk by se měl víc snažit o přesvědčování o správností svých postojů.

Mluvit klidnějším hlasem, v klidnějším tónu. Být více věcný a méně emocionální. Podívám-li se zpátky na sebe, musím kriticky uznat, že leckdy ta emoce měla trošku navrch nad racionálním postojem.