K Václavu Klausovi jsem loajální, ale ne servilní, říká "dvojka" v ODS

Do české politiky vlétl jako uragán. Jeho hvězda nezadržitelně stoupala, řadami čekatelů na politické funkce projel jako nůž máslem. Po dnech slunných ale přišlo oblačno. Ze zimní krize kolem České televize vyšel jako hlavní padouch, jaro strávil vyvracením skandálů kolem své osoby a léto přestřelkou s Peterem Kovarčíkem, nejlepším přítelem Václava Klause. Kam míří Ivan Langer, který začíná být označován za zlého muže ODS? Od nejvyšších pater moci ho dělí jen stupínek. Dočká se ale vůbec korunní princ vytoužené koruny?

* Když jsme domlouvali tento rozhovor a já vám chtěl vysvětlit cestu do redakce, odkázal jste mě na svůj sekretariát: "Sekretářka si to zapíše." Jak rychle si člověk zvyká na všechno příjemné, co přináší vysoká funkce?

Já bych ani neřekl, že je to něco příjemného. Je to ale nutnost, aby byl člověk schopen přežít. S postupem na společenském žebříčku přibývají povinnosti a zvládnout je tak, aby vás nepohltily, k tomu je třeba si zorganizovat čas. Jinak bych se nevěnoval podstatě věcí, ale pouze té technice.

* Vzpomínám si ale, že dříve jste si stěžoval, jak si na vínového bavoráka s řidičem nemůžete zvyknout.

I mí přátelé mi říkají, že se v poslední době usmívám mnohem méně než dřív. Ano, cítím, že jakási uvolněnost ze začátku mé politické kariéry zmizela. Pořád ale věřím, že jsem v podstatě ten samý Ivan Langer, který v roce 1996 do vyšší politiky vstupoval.

* Čili je to sice pořád ten samý Ivan Langer, jen je dnes neprodyšně uvězněn v košili s tvrdým límečkem?

Tak to zase ne. Myslím, že jsem pořád normální člověk, který má stejné problémy jako kdokoli jiný. Mám jen přisouzenou jakousi roli, která mě nutí se nějak chovat. Věřte mi ale, že jsem nejšastnější ve chvíli, když si můžu sundat sako a chodit v kraasech a tričku.

* Napočítal jsem u vás asi deset titulů "předsedy", "místopředsedy" nebo "stínového ministra". Není to už skoro sběratelská vášeň?

(směje se) Ne, mým krédem není "kolik funkcí máš, tolikrát jsi člověkem". Vždycky je třeba znát míru, kdy jste schopen věci, které děláte, dělat naplno. Já rozumím tomu, že se řadě lidí mé názory nemusí líbit, ale nikdo mě nemůže obvinit, že jsem líný. Myslím, že znám hranice svých možností, a právě proto jsem desítky nabídek na další funkce odmítl.

* Vy sám si na šíři svého záběru hodně zakládáte, že?

Kdosi řekl, že jsem renesanční člověk...

* ... což vás muselo velmi potěšit.

Samozřejmě, já s tím souhlasím. Mám klasické vzdělání, medicínu a práva, dělám politiku, provozuji snad všechny míčové hry, miluji umění, hrával jsem divadlo, řadu let na housle, psal jsem a recitoval básně, už jsem byl odhalen, že v průběhu schůze sněmovny i mimo ni kreslím - takže něco na tom je.

* Však také váš raketový vzestup je vysvětlován hlavně tím, že jste byl kdykoli ochoten poskytnout názor na jakékoli téma. Nebojíte se, že se díky této ochotě stanete dokonale směšnou figurkou?

Ne, mně nepůsobí rozkoš mluvit všude, kde je k tomu příležitost. Na druhé straně si ale mnozí politici stěžují na to, že novináři jejich názory nepublikují. Přitom zapomínají na to, že politik musí umět složitou věc zjednodušit a podat ji tak, aby byla zajímavá. Tuto schopnost má člověk dílem od pánaboha, velkým dílem na ní ale musí pracovat. Mně se tato důležitá součást mé profese myslím podařila - a snad proto ten zájem novinářů.

* Je součástí té profese i hovořit v rozestlané posteli Peříčka o své sexuální náročnosti a před volbami zazpívat v televizní estrádě?

Já jsem pozitivně naladěný člověk, který má rád zábavu, legraci. Tyto pořady byly pro mě velkou výzvou. Konkrétně Peříčko v tom, jak o intimních věcech hovořit tak, že nebudu nic zapírat. Zda se mi to podařilo, posuďte sám. Já vás jen mohu ujistit, že tehdy to bylo ještě jiné Peříčko, do toho dnešního bych už určitě nešel.

* Vaše kariéra je velice strmá. Máte rád takové rychlokvašené kariéry?

O no to na první pohled může vypadat, že jsem rychlokvaška, ale je za tím skryt veliký kus práce. Možná jsem vzhůru stoupal rychle, ale rozhodně jsem nepřeskakoval jednotlivé schody. Začínal jsem v olomouckém zastupitelstvu, v exekutivě jsem získal zkušenost jako tajemník ministra, pak jsem byl řadovým poslancem - a po stejných krůčcích jsem postupoval i v ODS. Že je sklon mého žebříčku tak strmý, je dáno jak dobou po listopadu, tak třeba Sarajevem v ODS. Jsem si vědom, že nebýt Sarajeva, Ivan Langer by dnes asi nebyl místopředsedou ODS ani sněmovny.

* Ivan Langer by nebyl... Často o sobě mluvíte ve třetí osobě. Není to tím, že jakoby zpovzdálí sledujete strhující film, v němž vystupuje úžasný "klaďas" Ivan Langer, který má v sobě to lepší z Jamese Bonda a dejme tomu Leonarda da Vinci?

Ne, já určitě nejsem James Bond - to by byl dobrý titulek, co?

* Ano, děkuji, ušetřil jste mi hledání titulkové věty.

Ne, ale na tu třetí osobu mě upozornila už moje manželka. Já si spíš myslím, že je to podvědomá snaha dívat se na sebe zvenčí, jak působím, a snad je to i jakýsi mimovolný korektiv mého jednání.

* Vaše maminka z vás chtěla mít doktora, což se jí splnilo jen v tom, že jste medicínu vystudoval. Jak je dnes spokojena, když vás vidí v televizi - a to ne vždy v dobrém světle?

Je velmi nespokojená a trpí vším mnohem víc než já. Určitě by byla klidnější, kdybych byl lékařem. V politice se člověk naučí žít s tím, že má vedle přátel i spoustu nepřátel. Vaši blízcí ale takovou zkušenost nemají a o to více jsou zranitelní.

* Váš kolega o vás řekl, že vaší největší slabinou je, že se vám všechno podařilo. To už ale neplatí. Jak chutná neúspěch?

Já bych to nenazval neúspěchem. Řekl bych, že to je daň za to, že jsem na místě, které by si přála zastávat spousta lidí. Pokud máte nějaký názor, části lidí se vždy nelíbí. A s tím přichází kritika a útoky, které mají často podpásový charakter. Neúspěch ale k životu patří a já se z něho snažím poučit.

* Jak se poučíte třeba z průzkumů, podle nichž vaše obliba vytrvale klesá? V čem je rozdíl proti jinému "korunnímu princi", Stanislavu Grossovi, který je naopak miláčkem národa?

Já se neskrývám v okamžiku, kdy začne foukat, nemlčím, když je potřeba říci názor. Říkám, co si myslím - i s vědomím, že mi to u části lidí nepřinese popularitu. Dobrý politik ale nemůže být milován všemi, všemi je milován jen politik bez názoru.

* Na své internetové stránce jako svůj oblíbený citát uvádíte Senecovo "Už se mi poštěstilo znelíbit se špatným, a to je důkaz, že je to se mnou v pořádku". Nemyslíte ale, že tímto citátem by se při troše dobré vůle ospravedlnil i Adolf Hitler?

To si nemyslím. Pro mě ale jsou jediným měřítkem ne průzkumy popularity, ale volby. Já jsem v politice proto, abych se pokusil něco prosadit, a nezneklidňuje mne, že část české veřejnosti s názorem Ivana Langra nesouhlasí.

* Vy jste ono Senecovo alibi použil i ve sporu s podnikatelem Peterem Kovarčíkem. "Jsem kritizován? - Pak se asi kritik zbláznil!" Má podle vás občan právo říci nahlas, že podle jeho názoru nějaký politik škodí své straně nebo celé politice?

Právo vyslovit svůj názor má jistě každý. Jde jen o to, aby to prezentoval slušnou formou a ta kritika odpovídala skutečnosti. Já se zamýšlím nad kritikou lidí, kterých si vážím za to, co v životě udělali. Pana Kovarčíka do tohoto okruhu lidí rozhodně neřadím.

* Přesto - je adekvátní, když na slova, že škodíte své straně, reagujete tím, že kritika označíte za duševně nemocného člověka?

Já jsem neřekl, že je pan Kovarčík nemocný duševně. Ale hlavně - když někdo řekne, že škodím své straně, měl by říci proč. A pak se zabývejme tím, zda je to skutečně kritika, nebo jen útok s cílem poškodit mne v očích veřejnosti a stranických kolegů. Mám mnoho důvodů se domnívat, že panu Kovarčíkovi šlo o to druhé.

* Je moudré nechávat si tyto důvody pouze pro sebe?

Já ty důvody znám, důvody znám a... (dlouhá pauza) Prostě důvody znám, tečka.

* Shoduje se vůbec s Hippokratovou přísahou, aby lékař vyhlašoval veřejně diagnózy svých odpůrců?

Když vás někdo hrubě urazí, mlčíte, nebo se ozvete. Kdybych mlčel, bylo by to vnímáno jako projev slabosti a souhlasu. Vy se mě ale snažíte dostat do role viníka, přitom já jsem si pana Kovarčíka nevšímal do chvíle, než mne napadl. Až pak jsem reagoval a tu reakci považuji za adekvátní, v mezích slušnosti a zákonnosti.

* Vy jste ale přece už dávno předtím řekl o přátelství pana Kovarčíka s Václavem Klausem: "Pan Kovarčík je typ člověka, který se spojí s každým, když za tím cítí finanční profit."

Každý, kdo zná pana Kovarčíka, ví, že si za tímto výrokem mohu stoprocentně stát.

* Má tedy pan Kovarčík dobrý důvod domnívat se, že mu přátelství s Klausem přinese přímý zisk?

To už mě nutíte překročit určitou hranici. Pan Kovarčík podal žalobu, o všem zřejmě rozhodne soud a já se do té doby nemohu vyjadřovat k věcem, které možná budou předmětem soudního jednání.

* Před dvanácti lety, když jste byl nepřímo obviněn, že jste zpronevěřil peníze studentského stávkového výboru, jste vyzval všechny, a vám to řeknou do očí...

A nepřišel nikdo.

* ... a před několika lety jste chtěl za urážku v parlamentu dát dotyčnému poslanci do zubů. Ale dnes na tiskové konferenci odkývete slova svého předsedy, že je všechno v pořádku, ačkoli vás ten předseda otevřeně podrazil.

Já jsem loajální vůči předsedovi ODS, protože byl zvolen jejími členy. Nicméně můj vztah k němu byl vždy postaven na respektu, ne na nekritickém zbožňování. Nemám problém odlišit loajalitu od servility. V politice jste ale členem týmu a někdy je třeba nahrát lépe postavenému spoluhráči. V y sice gól nedáte a v tu chvíli nebudete ten slavný, ale váš tým vyhraje.

* A zachvěly se alespoň v tomto případě hranice vaší loajality k Václavu Klausovi?

Zachvěly? (dlouhá pauza) To už bych zabíhal k rozhovoru, který jsem měl s Václavem Klausem - a to bych nerad.

* Můžete snad alespoň říci, zda vás zklamalo, že se postavil za svého přítele a vám přes média vzkázal, abyste se uklidnil?

Hm. Určitě mě to překvapilo, protože jsem si vždy myslel, že takové věci se mají řešit mezi čtyřma očima, ne přes média. O tom jsme spolu mluvili a výsledkem bylo jasné konstatování, za nímž si stojím, že spor není mezi Václavem Klausem a Ivanem Langrem.

* Už na jaře vás ale Klaus okřikl, když jste kritizoval nečinnost Miroslava Macka. Neplyne z toho poučení, že prostě není dobré se navážet do lidí, na které váš předseda trpí?

Pokud by přízeň předsedy měla být důvodem, aby člověk měnil pravidla, podle kterých se sám řídí, bylo by to asi s ODS špatné.

* Současný vztah vás jako "dvojky" v ODS s "jedničkou" Klausem je dnes v každém případě jiný, než když vás v dubnu 1998 nadšeně vítal. Kde je kořen toho ochlazení, byla jím kauza ČT?

Já bych nehovořil o ochlazení. A pokud, ne z mé strany. Člověk se ale vyvíjí, vyvíjejí se jeho názory, získává zkušenosti. Je logické, že nic nezůstává, jak bylo. V roce 1998 jsem byl ve vedení ODS nováčkem a od té doby se náš vztah vyvinul do jiné podoby. Stále je to ale vztah respektu k předsedovi strany a tehdy ani dnes to není nekritická adorace.

* Už dlouho jste označován za korunního prince ODS. Můžete říci, zda máte podporu Václava Klause?

Několikrát se mi stalo ve sněmovně, když jsem vystupoval k tomu či onomu, že mé vystoupení pak předseda hodnotil buď pozitivně, nebo negativně. Není tam ale pouze kladné hodnocení, nebo pouze peskování.

* Nikdy jste ale z jeho úst neslyšel "Ivane, vy to jednou převezmete po mně..."?

Svého času jsem si myslel, že něco takového - a ne vůči mně, myslím obecně - Václav Klaus řekne. Čím dál víc si ale myslím, že takovou větu z jeho úst nikdy neuslyšíme. A je to tak asi dobře.

* Neříkejte, že by vás nelákalo jednou Klause porazit?

Tato otázka není teď na pořadu dne. A politik by měl uvažovat v reálných dimenzích. Já se nyní nedívám dál, než je termín příštích parlamentních voleb v roce 2002.

* To říkáte vy, který sebevědomím nikdy nešetříte? Cožpak budou české politické hřbitovy plné bývalých korunních princů, kteří na korunu nikdy nedosáhli, nebo si o ni nikdy ani neřekli?

Já vždycky doporučuji být velmi nedůvěřivý k politikům, kteří říkají, že jsou v politice jen tak pro nic za nic a že jim o žádné funkce nejde. Nemluví pravdu. Kdo chce politiku dělat seriózně a zodpovědně, musí mít jasnou představu, co dělat, a také možnost tu představu realizovat. A čím vyšší postavení v politické straně a následně i v exekutivě máte, tím větší šanci máte přeměnit své představy v realitu. Snad jsem vám tím alespoň zčásti odpověděl.

***

Gangster s duší romantika

Jako dítě chtěl být pilotem, nebo hercem. Když mu ale zemřel strýc na leukémii, rozhodl se, že na ni vynalezne lék. Kromě ordinace a bílého pláště snil i o tom, jak hájí před soudem vyvrhele společnosti. Volbu medicíny uvítala jeho matka, která jako dcera kulaka lékařství vystudovat nemohla. Postupně si Ivan Langer splnil oba sny, vystudoval doktořinu i práva. Ještě předtím ale na vojně dva roky škrábal brambory a myl nádobí, pak jako student prováděl turisty ve Španělsku, cestoval po Americe, kde si na jídlo vydělával žehlením košil, hrál amatérské divadlo, moderoval rockové koncerty a za revoluce organizoval studentskou stávku. Nakonec zvítězila politika. Ve svých čtyřiatřiceti letech se Ivan Langer dostal na místa, kde by jiní spíše uzavírali celoživotní kariéru.

Dnes je poslancem, místopředsedou sněmovny, šéfem mediální komise parlamentu, předsedou správní rady Nadace Bezpečná Olomouc atd. V ODS pak druhým mužem po Václavu Klausovi, místopředsedou, stínovým ministrem vnitra a také hlavním expertem na média, ústavu, moderní technologie, drogy. Je velkým obdivovatelem Churchilla, Reagana, Thatcherové a jeho projevy a články jsou esencí pravicových pouček. Hodnotově je spíše liberálem, připouští třeba eutanázii, umělé potraty i registrované partnerství, na druhé straně odmítá liberalizaci drog. Je fascinován představou plápolajícího krbu, oddané ženy, dvou synů, dcery a psa (kromě manželky Markéty, která je soudkyní, je vše zatím jen v plánu).

O vstup do politiky se pokusil hned v roce 1990, kdy jako fakultní lídr OF kandidoval ve volbách. Neuspěl, ale ve stejném roce se poprvé setkal s Václavem Klausem. Od té doby ho následuje dodnes. V roce 1992 vstoupil do ODS. Stal se tajemníkem ministra spravedlnosti Jiřího Nováka a po volbách 1996 i poslancem. O dva roky později ho už Václav Klaus vítal jako historicky nejmladšího člena do vedení strany: "Doufám, že mladá krev vytvoří ODS mladou image a bude ji posouvat dále." "Chci být mladé a divoké víno v ODS," řekl tehdy Langer. Pověst radikála mu zůstala. Na "zlého muže" ho ale definitivně pasovala až zimní krize v ČT, kvůli níž se rozkmotřil i se smířlivějším Klausem. "Nemyslím si, že Klaus je tím, kdo by se dral do televize. Ale to jsou tihle pravicoví pionýři, to je pro mě Langer, ten je horší než Klaus," řekl mluvčí "televizních revolucionářů" Jan Kraus. "Za vším z té doby si stojím, nic bych neměnil," říká i dnes Langer. Lidovec Miroslav Kalousek o Langrovi tvrdí, že má tvář chicagského gangstera. "Připouštím, že mé výrazné lícní kosti, ze kterých si dělá legraci i moje manželka, tento dojem mohou budit. Potom jsem ale v každém případě gangsterem s duší romantika," říká sám Langer.

Pátek Lidových novin, redaktor Miroslav Korecký, 7. září 2001